Používání magických hub má ve Střední Americe nepochybně dlouhou tradici. Některé historické prameny naznačují, že v mayském jazyce je název pro houby totožný s označením podsvětí. Archeologové našli v blízkostí města Guatemaly 2200 let staré miniaturní kamenné sošky hub. Tyto kamenné figurky byly objeveny také v hrobě mayského vysokého církevního hodnostáře a podle jedné z teorií naznačují vztah k Xibalbovi a jeho devíti bohům, jak je to popsáno v posvátné knize Popol Vuh. Do dnešní doby se podařilo objevit více než 200 kamenných sošek, z nichž nejstarší pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Většina sošek pochází z Guatemaly, ale některé z nich byly objeveny také v Salvadoru, Hondurasu a několik dokonce až v mexických městech Veracruz a Guerrero. I když účel těchto "kamenných hub" není zcela jasný, přesto vypovídají o značném stáří a vysoké kultivovanosti používání halucinogenních hub.
Kamenné sošky z obdobý 1000 př.n.l. - 500 n.l. Přibývající důkazy nicméně naznačují, že houbový kult byl rozšířený v severozápadní části Mexika již od 1.stol.př.n.l. až do 3.-4.stol.n.l. Jmenovitě šlo o oblasti dnešních mexických států Colima, Jalisco a Nayarit. Na jejich území se dochovaly pohřební figurky, kterým z hlavy vyčnívají dva zvláštní "rohy". Sošky zřejmě představují mužské a ženské bohy, kteří byli spojováni s používáním hub, případně jejich kněze.
Po dobytí Mexika Španělé s úžasem zjistili, že domorodí obyvatelé uctívají svá božstva prostřednictvím různých omamných rostlin, jako je peyotl, ololiuqui a teonanacatl. Posvátné houby byly pro evropské církevní hodnostáře obzvláště urážlivé, a ti se proto ze všech sil snažili jejich náboženské používání vymýtit. Duchovní byli ve své represivní činnosti tak úspěšní, že se jim krutými tresty podařilo zahnat celý kult omamných hub do podzemí na dlouhá čtyři staletí. Houba ze západní Afriky To bylo také hlavním důvodem, proč se botanikům ani antropologům dlouhou dobu nedařilo objevit sebemenší náznaky existence tohoto kultu. Tato situace se postupně měnila až ve třicátých letech 20. stol., kdy se poznatky o významu halucinogenních hub v Mexiku začaly prohlubovat.Na konci třicátých let se podařilo získat první dva druhy posvátných mexických hub, které se používají při současných obřadech. Následná terénní práce vedla k objevu dalších pětadvaceti druhů hub, z nichž nejdůležitější jsou bezesporu právě lysohlávky. Tajemství těchto hub bylo pořádně odhaleno až v polovině 20. století, především díky manželům Wassonovým, za přispění řady světových mykologů, jako byly pánové Singer, Heim a Smith, chemické rozbory těchto hub provedl Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz v Basileji. A. Hofmann účinnou látku těchto hub nejen určil, ale posléze i synteticky vyrobil.
Houba ze západní Afriky Lysohlávky se dodnes stále používají při věšteckých a náboženských rituálech Masateků, Činanteků, Čatinů, Mijů, Zapotéků a Mixteků z mexického spolkového státu Oaxaca, Nahuů a zřejmě i Otomiů z Puebla, a v neposlední řadě Tarasků z Michoacánu. Používání omamných hub je dnes nejrozšířenější mezi Masateky. Obřady jsou dnes celonoční seancí, jež občas zahrnuje i uzdravující rituály. Velká část slavnosti je doprovázena prozpěvováním modliteb či krátkých popěvků.
Jak se ale ukazuje sehrály svoji roly lysohlávky i v jiných kulturách. Velmi podobné kamenným skulpturám z Mexika jsou tzv. "čukotské petroglyfy", kamenné sošky hub, objevené na Čukotce, které údajně pocházejí z období 9. století př.n.l. až 13. století n.l. Podobně se objevují důkazy o užívání těchto magických hub i ze západní Afriky, Austrálie a Nové Guineje.
Mimo tato použití je samozřejmě v součastné době rozšířeno i jejich (zne)užívání v Evropě a Americe a to díky jejich kosmopolitnímu výskytu a halucinogenním účinkům.
Popis a výskyt
Rod lysohlávka (Psilocybe) patří spolu s límcovkami (Stropharia) do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).
Tyto hniložijné houby se vyskytují téměř po celém světě, nejvíce však v mírném pásmu v Evropě a Americe (viz mapka).
Rostou na nejrůznějších podkladech: na trusu, na mechu, na půdách, travnatých plochách i na tlející dřevěné drti. Co se týče jejich výskytu na určitých lokalitách, je velice proměnlivý a nevyzpytatelný. Je závislý nejenom na daném ročním období, ale může se měnit i podle jednotlivých let. To znamená, že není žádnou výjimkou, když se určité druhy hub na jeden rok téměř vytratí.
Za vlhka má většina druhů lysohlávek slizký, temně hnědý klobouk, který při schnutí bledne do žlutavě hnědé (tj. je hygrofanní). Lupeny jsou většinou temně hnědé s bílým ostřím, krátce sbíhavé až přirostlé. Dnes se počet uznávaných druhů přibližuje až číslu 180 (po změnách provedených některými mykology v taxonomii a zařazení většiny druhů rodů Stropharia či Hypholoma do rodu Psilocybe), přičemž počet aktivních druhů se pohybuje kolem osmdesáti.
Identifikace
Identifikačním znakem (i když ne moc spolehlivým, ale často uváděným) je "modrání". Některé lysohlávky jsou již v čerstvém stavu charakteristicky modře zabarveny (zřejmě v důsledku působení slunečního záření nebo dešťových kapek), u většiny lysohlávek však toto charakteristické zabarvení vznikne až když se plodnice pomačkají nebo natrhnou, v těchto místech se pak zbarví do modra (po 20-120min), nebo pokud je barva klobouku nažloutlá, do zelenomodra. Pokud máte zájem jsou zde bližší informace o fenoménu modrání.
Pokud si nejste jisti, zda jde doopravdy o psilocybinovou houbu, a chcete to zjistit, tak je pro vás v části chemie odkaz na malý test.
Sběr
Při sběru je na místě utrhnout houbu i s nohou (ne jen klobouk). Všechny druhy je třeba sbírat do voskovaných nebo papírových tašek (ne igelitové sáčky), protože houby musí dýchat, jinak se rychle kazí. Také je třeba dávat pozor, aby se nerozlámaly. O tom kde sbírat viz část Popis a výskyt. Domnívám se však, že "tyto houby si musí člověka najít". Sám jsem byl v lese několikrát než jsem našel svoji první lysohlávku. Něco jiného je krásná fotografie z mykologického sborníku (podle které si říkáte, že takovou houbu neminete) a realita. Navíc i jeden druh může mít několik podob.
Pěstování
Pěstování lysohlávek, stejně jako všech nejen psilocybinových hub, znamená vynaložení hodně velkého úsilí. Kompletní postup naleznete například v českém překladu knihy Návod k pěstování kouzelných Hříbků, která se sice zabývá pěstováním Stropharia cubensis, ale tento postup je aplikovatelný na většinu pěstovaných psilocybinových hub. Já osobně se raději projdu lesem.
Způsob použití
Velmi často se tyto houby užívají syrové či usušené. Jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel a nápojů (čaje). Při tepelné úpravě dochází ke značným ztrátám účinných látek. V některých případech se dokonce kouří usušené houby - o efektu této aplikace však lze pochybovat.
Účinky
Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.
Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob, všechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost (toto do značné míry závisí na psychickém stavu předcházejícímu aplikaci). Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.
Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky).
Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houby nejsou vhodné pro lidi, kteří se snaží uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka a ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být i dost drsná zkušenost (to jsou většinou lidé skákající z oken). Hlavním zdravotním rizikem spojeným s užíváním těchto hub, stejně jako dalších psychotropních látek, je projevení se dosud latentních psychických chorob, tedy chorob, pro něž má jedinec vlohy a které zatím ještě nepropukly (např. schizofrenie).
Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků lysohlávek, zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40. Navíc při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.
Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy - např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení "tripu", proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.
Intoxikace z pohledu intoxikovaného
O 100 hub
Rád bych zde popsal svůj trip, který se udál cca před dvěma lety. Impulzem k sepsání byl nedávný mini výlet po 1,5 roční pauze a znovuobjevení zájmu o tyto vzácné zkušenosti. Bohužel nemam spisovatelské střevo, takže mé zážitky budou znít možná dost stručně, navíc už je to dva roky zpátky.
Tripy, ať už houbové nebo LSD dáváme zhruba 2x ročně a zásadně ve dvou lidech s L., který mě přivedl k LSD. Přípravu máme většinou jen ten den nejíst a zajistit obydlí bez rušivých elementů, což bývá někdy problém (ale tripy na studentských kolejích mají taky své kouzlo
).místo: Stará chalupa na kraji vsi, kolem jen stromy, potok a plot k sousedům, kteří nebyli naštěstí doma.
podnebí: Venku krásně, teplo, cca duben někdy odpoledne.
Ven na trávník jsme vyskládali matrace a rozdělali oheň, kdyby byla k večeru zima. Rozhodl jsem se pro docela psychedelickou dávku 100 ks hub, L. si dal myslím „jen“ 40. Sníst takové množství sušených hub vyžadovalo velké sebezapření, aspoň dva jogurty a čaj. Mno zadařilo se a bez vetších nevolností jsme se oddali nastávajícím zážitkům. Pustili jsme rytmickou hudbu (osvědčil se nám Agostino) a nechali ji hrát z otevřených dveří ven na verandu a zahradu.
Fáze tripu popíšu v bodech, jak si je pamatuji a jak mi utkvěly v hlavě:
- První si vybavuji tzv. „slintační“ fázi. Stál jsem opřen o zábradlí verandy, čelo opřené o ruce, tak že jsem nechal sliny samovolně vytékat. Připadaly mi dokonalé jak byly čiré a odlesk zapadajícího slunce z nich dělal něco opravdu výjimečného.
- Dále si vybavuji, jak ležíme oba na matracích před domem a čumíme do oblohy, kdy mi L. vsugeroval fraktálující listy jasanu, který se nad námi tyčil. Toto vsugerování mezi námi jinak většinou nefunguje, většinou prožíváme oba úplně něco jiného i když si popíšem výjev.
- Šel jsem močit na kompost hned vedle kadiboudy. Kompost byl řídce zarostlý malým plevelem a zrovna zapadající slunko z jarní zelené barvy udělalo z tohoto „plevele“ neco výjimečného. Doslova svítil z hnědé půdy jako zvýrazňovací fixy žlutě, oranžově a svítivě zeleně a pohled na oprýskanou omítku boudy porostlou psím vínem v plné záři oranžovo-žlutého zapadajícího slunce byl přímo uchvacující. A já zhluboka nadechoval nádherný vzduch i tento sluneční svit jako pránu. Až si říkám zpětně, že to bylo zatím asi nejluxusnější chcaní v mém životě (když nepočítam nastydlý vypadnout po dvou a půl hodinách jízdy z autobusu).
- Pak mě zaujala u kadibudky stojící jabloň. Nevím jak, ale skončil jsem opřený o kmen stromu a objímal jeho větve a kmen, představoval pro mě symbol ženy (ač nemívám na tripu erotické představy, ba naopak něco takového mi přijde cizí při těchto stavech). Z dálky ke mě doléhala naše hudba z notebooku a já viděl jak se stromem tančím v rytmu hudby. Pak už jsem jen bezvládně visel v loktech na nízkých větvích a high se začal blížit.
- Přichází nejzajímavější fáze pro mě - HIGH: Ocitl jsem se zpět kdesi na matracích nebo na trávě, na tom už nesešlo, dokonce nesešlo ani na tom jestli mám zavřené či otevřené oči. Vypadalo to asi takhle: Jako kdyby mě někdo posadil k promítačce a pouštěl mi snímky mých známých, rodiny, domova, věcí a míst které znám, které jsem si uvědomoval, ale ani za boha jsem netušil co to je za lidi, místa, vzpomínky, prostě vůbec jsem nevěděl jakou mají souvislost, co je spojuje mezi sebou a se mnou. Do toho jsem vždy, když přišel obraz, pokýval hlavou, že ANO tohle znám a hned na to nevěřícně zavrtěl hlavou v úžasu, co se to děje... Prostě totální rozpad mé osobnosti, mých vzpomínek, všeho! Netušíte kdo jste, kde jste, co tam děláte, proč jste přišli, co se to s vámi děje... Tento stav, ač jsem nikdy nezažil bad trip, se jistě pohyboval na jeho pomezí. V záchvěvech mezi výjevy, jsem občas nevěřícně pohlédnul na L., který si haluzil ve stoje a když jsme na sebe pohlédli, snažil jsem se ho, rozhazujíc rukama, telepaticky zeptat (asi jako Rimmer Holyho v Červeném trpaslíku) „CO-SE-TO-PROSÍM-TĚ-DĚJE??“. A L. při tomto mém telepaticko-gestikulativním počínání na mě stejně nechápavě, ale spíš nechápal co po něm já chci, krčil rameny a jen se usmíval.
- Dojezd tripu už si vzpomínám jen, že jsem seděl v rohu někde na zemi u ohně a povídal si s pampeliškou..
Fáze dojezdu už klasicky patřila rozboru našich zážitků a pouštění filmů a relax hudby.
Na závěr uvedu už jen, že z tohoto tripu jsem si odnesl nejvíce zážitků ze všech sezení a nevím, jestli si někdy ještě troufnu na takové množství, né-li větší. Ale člověk by měl poznávat své hranice, co říkáte...
A nezapomeňte: „Jsme tu, abychom prožívali tripy“. – tohle mi řekly Houby!
Bathor
(smajly vymazány)
bathor 2010
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroj: biotox.cz/enpsyro
