z LD do AC

[michelle21]

Když už jsem u toho psaní zážitků tak přidám ještě jeden před třemi týdny cca, nebyl vůbec čas něco trénovat nebo se jen uvolňovat, ale přesto se v noci povedlo LD a to díky tomu, že jsem ve snu byla v Alpách na sněhu a někdo tam se mnou začal mluvit o AC, tak mi hned začalo docvakávat, že to bude sen, zkouška reality nebyla třeba - byl tam sníh a to mi stačilo jako potvrzení v tu chvíli mě ale nenapadalo co bych mohla ve snu dělat. Protože v tom snu někdo vedle mě mluvil o AC tak jsem se na tu myšlenku zaměřila a ejhle, ono to mělo účinek tak moc jsem chtěla ven, že jsem se začala astrálním tělem točit dokolečka všemi směry okolo fyz. těla, přes něj a nešlo to zastavit, nějak to nešlo ovladnout v můj prospěch, ale viděla jsem ležící tělo a okolo něj všude 3D tma, občas mihotání (možná bytosti?). Po chvíli máchání astrálníma rukama a zmítání se dokola ve vzduchu jsem to vzdala a usnula. Což je pokrok, v poslední době mi totiž nejde ani tranz a bod nula

[Vit]

Jednou se mi taky stalo, že jsem měl LD, ale jednak mě něco pořádného nenapadalo, ale hlavně se mi vůbec něco dělat nechtělo.

A mě se povedlo toto:
Skáču po střeše a věžích nějakého kostela nebo chrámu. Ztratím rovnováhu, proto ohnu i věž, jako by byla z gumy. Mamky mi ale řekne, že tu věž nemám ohýbat , tak jsem ji narovnal a vesele skočil dolů. Při dopadu nebyla cítit žádná bolest. Ihned jsem se objevil v kuchyni, respektive na prahu mezi obývákem a kuchyní, ale otočený do kuchyně. Věděl jsem, že jsem z těla venku. Byla tam tma, ale vůbec mi to nevadilo - viděl jsem přes ni. Ale cítil jsem, že se mému fyz. tělu chce na záchod. Vrátil jsem se do fyz. těla (leželo zhruba v patře nade mnou) a rovnou jsem se probudil, zašel si na záchod a šel spát. Ale ta kuchyně nebyl sen, byla to realita.

Tento zážitek jsem sem chtěl zrovna napsat, a ejhle, je zde někdo s podobným.

[Mistel]

To je dobře, že se ti to povedlo
Já mám teď taky období, kdy se nemůžu dostat ani do tranzu... AC bych rád, ale nějak se nedaří. Vlastně se mi teď celkově nic nedaří :-D Asi to zase chce nějakou novou metodu na zkoušení.

[Pete]

Mistel muze to byt psychicky blok, kvuli kteremu se ti nedari (samozrejme nemusi to byt blokem) skus pouvazovat jestli se ti tam neco neprijemneho nestalo nebo jestli nemas nejake, jakekoliv obavy z AC

[Mistel]

Jo, musim uznat, že se mi tam stalo něco né moc hezkýho a že nějaká ta podvědomá obava v hloubi duše může být, tohle nemůže popřít nikdo. Horší je ale takovej pocit, že ve skutečnosti astrálně cestovat nemám, mám jenom uvěřit. Řekněme, že díky AC jsem poznal člověka, kterej hodně změnil můj život. Proto tahle teorie. To je možná horší, než všechny strachy dohromady, protože každý neúspěch mě utvrzuje v týhle teorii. Místo toho, abych se soustředil na úspěch tedy přemýšlím na příčinou neúspěchu a to nikdy nemůže dopadnout dobře, rozhodně ne s mojí fantazií.

[Pete]

Nerekl bych ze jen jen od toho, aby jsme uverili. Navic Buh cloveku daroval nejvetsi dar - volnost, moznost vyberu

[Lama]

Bez moznosti vyberu by jsme byli jen energie

[Pete]

To nic nemeni na tom ze jsme jen energie

[Mistel]

Možnost výběru není ničim doložená, všechno může být jenom iluze. Pro něco tu jsme a to něco tu máme udělat, kdybysme si mohli vybírat, tak by byla opravdu malá pravděpodobnost, že to uděláme. Takže z toho vyplívá, že si vždycky vybereme možnost, kterou jsme si vybrali už dávno, ještě než jsme se narodili Je to tvrzení proti tvrzení a když řeknu, že moje je to správný, tak to nic nezmění na tom, který je to správný

[Pete]

Imo to je blbost by ses pak mohl zabit a rict, ze se to tak melo stat. Pokud by jsme tu byli za pevne stanovenym ucelem, tak by to prece neprineslo nic noveho, a k cemu by to pak bylo ? To by si prece Buh mohl zaridit sam. K cemu by jinak bylo tolik individualnich dusi, kdyz by jsme sice byli kazdy jiny, ale naprogramovani k stejnemu ucelu jako roboti

Par veci je mozna predurcenych, ale to nic nemeni na tom, ze mame volnost vyberu jak na ne zareagovat az se stanou

[clario]

Ale Bůh si to zařiuje sám to mi jsme Bůh jsme jeden velkej organismus v němž se na sebe jednotlivě části naučili nahlížet odděleně přestože jsou jednou . A kde vlastně bereš tu jistotu, že tu jsme proto aby to přineslo něco nového? Copak ty znáš skutečný účel naší existence?

Ono jde ve skutečnosti o tvrzení proti tvrzení, při našem stupni poznání neni v našich silách jentak chápat jak to doopravdy je. Svoubodnou vůli mít můžeme a stejně tak to může být jen iluzí. Argument se zabitím je navíc naprosto scestný, jednak se to třeba doopravdy mělo stát, ale hlavně je to jen argument. Ty sice můžeš říct, že by ses mohl zabít a dokázat takto svá slova, ale doopravdy by jsi se zabil? Dokud to doopravdy neuděláš tak to nic nedokáže, a když by na to přišlo tak by ses stejně nezabil, čímž se nam celý argument naprosto vytrácí. No a poprvadě i kdyby jsi to udělal, tak jak to podpoří tu tezi tím, že se to nemělo stát, když nevíš vůbec nic o tom ce se má stát.

Tady jsme čistě na teoretické půdě a jen tu přemítáme o něčem co může ve skutečenosti být tak i tak. Jeden z mých osobních názorů je například ten, že než jsem příjdeme si rozhodneme jak a co chceme udělat a potom pod vlivem emocí či různých závislostí se od tohoto plánu můžeme tam či onde odchýlit, nicméně ty velké milníky v našem životě nás sám osud jentak pokazit "nenechá". Druhý názor je ten, že tu prostě jsme a máme se snažit žít dobrý život. Doporudčuji nezastávat tvrdošíjně jen jeden názor a ten pak zuby nechty bránit at jsou argumenty jakékoliv, díky čemuž se zvás stane poleno neschopné trochy pružného myšlení. Budte ohební ve svých názorech a neukvapujte se jen k jednomu, pravdivě můžou být nakonec stejně všechny najednou.

[Pete]

No a poprvadě i kdyby jsi to udělal, tak jak to podpoří tu tezi tím, že se to nemělo stát, když nevíš vůbec nic o tom ce se má stát.

To je jedno zda vis nebo nevis, vubec si to nepochopil protoze jinak tadle veta nedava smysl. Kdyby se zabil, I kdyby se to nemelo stat, stale by to bylo jeho rozhodnuti, tzn mel by moznost volby a nebyl by tu jen od toho at splni "bozi plan"

btw s smrti me nepokousej, sice jsem po urcitem obdobi s ni velmi vyrovnany, a nelpim na vecech a odchod by mi nevadil, proto mi to prijde zbytecne zkomplikovani duchovni cesty, ale mi je to fuk, zda veris jestli bych to udelal nebo ne.

[clario]

Ale já tě se smrtí nepokouším to co jsem napsal jsem napsal jen pro názornost. Navíc mám pocit, že to právě ty jsi nepochopil nebo nechtěl pochopit to co jsem psal já . Mohlo to být jeho rozhodnutí nebo jen iluze toho, že se tak rozhodl. Kde bereš tu jistotu, že se tvá rozhodnutí berou skutečně v tvé hlavě v danou chvíli? . Dál už to rozvádět nebudu kdo chce pochopit co jsem napsal, tak to pochopí no a kdo nechce, tak .... .

[Mistel]

Hele, s tou smrtí bych to zase tolik nepřeháněl. Např. můj děda (budiž mu země lehká) tu prožil celý svůj život jenom kvůli tomu, aby zemřel. Oběsil se. To byl čin, kterým vyrovnal score dvou navzájem zápasících duší (mojí matky a jeho - i když v jiných životech měli jiné postavení, ale teď se bavíme o tomhle), které se po staletí pořád zabíjeli a dělali si problémy. V minulém životě byl můj děda soudce a odsoudil mojí matku k trestu smrti (oběšením, jak jinak ). Teď už ale budou moct tyhle duše být v míru, protože score je vyrovnané.
P.S. Moje názory si jenom tak z prstu necucám, argument, že Bůh tohle a Bůh támhleto je sice fajn, ale možná tak pro fanatickýho křesťana.

[Vit]

Rozhodujeme si sami a zároveň jsme se již dávno rozhodli (toto, tuším, bylo řečeno i v Matrixu, jak vědma říkala Neovi, že už se rozhodl, ale v té chvíli nevěděl o co jde). Z hlediska, že čas je iluze, tak je to dáno Bohem (námi - celým jsoucnem), ale protože my jsme Bůh, tak si to dávno rozhodujeme.

[michelle21]

Rozhodujeme si sami a zároveň jsme se již dávno rozhodli

souhlasím, už jsme se dávno rozhodli, jen to musíme zapomenout jinak by to nemělo smysl a mohlo by se to po*