) Potom už je všechno na mě. Většinou se nejdřív proletim po domě..stěny, podlahy a stropy neberu v potaz.jednou, kdyz sem pristával na dvoře před domem, tak sem šel moc nízko a najednou koukám, že sem po kolena v betonu..prostě hmotu, ani podlahy atd už vůbec nevnímám. Všechno vypadá úplně normálně, vždycky dobu strávim tim, že přemejšlim jestli to je teda AC nebo LD a koukám okolo jak to zjistit. Párkrát sem zkoušel se koukat na postel, kde se měl ležet, ale byl sem uplně zachumlanej do peřiny(to je divny,že by mi nic nekoukalo, když mam skoro 2metry). Když sem čekoval uspořádání bordelu na stole v druhém mém pokoji, tak to docela sedělo,ale když sem si ho tam sám udělal, tak to vtý hlavě bejt muselo.. Asi před tejdnem sem letěl do ložnice k rodičům a koukal na stolek kde má byli knížky, viděl sem nějakou obrovskou barevnou a hned sem si řikal, že sem si ji určitě vytvořil já a snažil jsem se vypudit představy typu teď by tu mohlo být třeba...prohlédl jsem si i obaly ostatních knih. Problém byl v tom, že na tom stole žádný knížky ráno nebyli. Taky když se snažim někam dál od domu, třeba na návštěvu za Tidusem, tak se to změní v úplnej matlasj. Když sem se snažil přeletět turnov , tak to přešlo do divnýho snu ,kdy sem koukal na nějakou uplně divnou mapu a plánoval trasu a pak se začly objevovat všude černý trhliny až sem byl v uplný tmě a pak sem se probudil..naposled sem si řek že radši pudu(jako že budu i kmitat nohama) pěšky..to mi ale přišlo pomalý, tak jsem si vytvořil pěkný běžecký botky a běžel..ale zas moc pomalu, tak sem si zhmotnil, takovy ty hopsací boty, co vypadaj skoro jak chůdy a má v tom jít rychle běhat. Ale po chvíli (od domu sem byl tak 200m) sem viděl kolem silnice konstrukci pro tunel a už mi bylo jasný, že de všechno zas do háje...Skoro to vypadá jako že by AC pokaždý nenápadně, ale hned zkraje přešlo v LD. Vždycky při tom -aspoň zkraje cítím úplnou myšlenkovou svobodu. Žádnou stříbrnou šňůru jsem nikdy neviděl (to podle mě teda vnímají v AC stejně jen ty senzitivnější). Taky už newim co dělat, vždycky chvíli kravim, zkoušim třeba salta, nebo rád odněkud spadnu hlavou přímo na betonovou hranu a mam z toho náramnou srandu, že nic necejtim
Asi dvakrát se mi teda povedlo se nějak teleportnout do města a tam to bylo uplne nejlepsi, i když byl jasnej LD, ale nejlepší kterej sem měl..dokonce celej dav lidí sem si udělalBudu vděčnej za odborné posudky tohoto zdlouhavého textu, páč v tom jak to nazývat mam matlajs a v poslením roce přestávám věřit, že opravdu je možný že duch opustí tělo a někde poletuje..pořád víc to přisuzuju jen mysli a její představivosti.(to ovlivnili asi hlavně lidi ,se kterýma sem se v posledním roce stýkal
)
zaměřím se na bod B (v podstatě jeho energii) 
