Narazil jsem ještě v BKOZ (od Bardona) taky na to ztotožnění... (10. stupen)
Magický výcvik duše
V teoretické části této učební osnovy se zmiňuji o pojmu Boha. Pokročilý mág může
s uskutečněním tohoto pojmu již započít. Dříve než přikročí k praktickému zpracování tohoto
posledního úseku svého vývoje, nechť se přesvědčí, zdali astrální školení všech stupňů dokonale
ovládá, zdali dosáhl absolutní magické rovnováhy a zušlechtil svoji duši natolik, aby v ní mohl Bůh
přebývat.
O praktickém spojení s Bohem mluví mnoho církví. Většina jich zastává názor, že se postačí
k Bohu modlit, uctívat Ho a vzdávat Mu díky, čímž může dojít ke spojení. Ovšem mágovi, jenž se
poctivě propracoval svízelnou cestou vývoje až k tomuto stupni, toto tvrzení církví nepostačí. Bůh
je pro mága absolutní Pravdou, je pro něho to Nejvyšší, Nejzákonitější, co vůbec může existovat.
Proto také mág hned z počátku svého zasvěcení na svém vzestupu plně respektoval tuto zákonitost
se zřetelem na univerzální zákony, těmito zákony se řídil a vědomě je v sobě pěstil. V této
univerzální zákonitosti musí být Bůh chápán.
Každý mág ať křesťan, žid, buddhista, muslim, hind, brahmán nebo vyznavač jiné církve, jdeli
cestou zasvěcení, musí při svém pojmu o Bohu univerzální zákonitost bezpodmínečně
respektovat.
Křesťan bude mít za svůj nejvyšší ideál Krista, bude ho uctívat a přizná mu rovněž všechny
čtyři základní vlastnosti, základní kvality nebo aspekty, které se vyznačují Všudypřítomností. Ony
čtyři základní vlastnosti jsou:
Všemohoucnost, Moudrost nebo Vševědoucnost, Všeláska nebo Milosrdenství a
Nesmrtelnost. Ve svém Kristu nebude tudíž mág manifestovat pouze jedinou kvalitu, nýbrž s ohledem na univerzální zákony a analogii čtyř živlů bude v Kristu vidět a uctívat nejvyšší
Božství. Totéž platí o přívrženci Buddhismu nebo jiné náboženské nauky. Jestliže mág správně
pracuje a je magicky zralý, vybuduje svůj božský princip podle těchto čtyř základen s jejich
základními vlastnostmi živlům odpovídající a těmito čtyřmi základními aspekty svého Božství
bude zastupovat svůj nejvyšší názor o Bohu.
Představu svého Boha nemusí upnout na nějakou právě žijící nebo kdysi žijící osobnost,
nýbrž představa může být i symbolická. Jestliže si mág zvolí za symbol svého nejvyššího Božství
Krista, Budhu, Dévi, Slunce, Světlo nebo Plamen nebo cokoliv jiného, je to v postatě totéž. Nejde
zde ani tak o představu jako spíše o kvalitu, kterou do své představy vloží. V každém případě musí
pro mága jakéhokoliv náboženského vyznání být jeho představa o Bohu to Nejvyšší, Nejmilejší,
Nejcennější a Nejuctivatelnější, nad kterým jíž nic vyššího nemůže existovat.
Ke styku respektive ke spojení se svým Bohem může dojít čtverým způsobem. První způsob
je mysticko-pasivní, druhý magicko-aktivní, třetí konkrétní a čtvrtý způsob je forma abstraktní.
Pravý mág má ovládat všechny čtyři způsoby. Pro svůj pozdější trvalý styk může pak volit způsob,
jemu nejlépe vyhovující.
Mysticko-pasivní formu spojení s Bohem sleduje většina svatých a všichni věřící, jimž se
v náboženském zanícení nebo v extázi božský princip jakkoli projevil. Projevení Boha se řídí vždy
podle nejvyššího nazírání mága. Křesťanovi se zjeví Bůh v některém známém symbolu např.
v podobě Krista, bílé holubice, Ducha svatého, v podobě kříže atd. Tyto podrobnosti nejsou ani tak
důležité, jako je spíše důležitá božská vlastnost, ve které se Bůh jednotlivci projevuje. Jak hluboko,
intenzívně a pronikavě se Bůh jednotlivci projeví, závisí na jeho duchovní a duševní zralosti. Tento
způsob zjevení Boha prožívají všichni ti, kdož přijdou hlubokou meditací nebo modlitbou do tzv.
extatického stavu. Všichni mystikové, teosofové, Bhakti-yogíni atd. vidí v této formě zjevení Boha
dosažení svého vytouženého cíle. V historii nalezneme mnoho záznamů o tomto mystickém spojení
s Kristem a není proto třeba je jednotlivě uvádět.
Druhý způsob zjevení Boha je magicko-aktivní, který prožívá většina mágů. Školený mág se
snaží přiblížit svému Bohu voláním, respektive vstoupit s ním do styku. I zde jde o formu
extatickou s tím rozdílem, že se nedostavuje jako průvodní jev, jako je tomu u prvého způsobu
zjevení, nýbrž dochází k němu vědomě stupeň za stupněm. Při tomto způsobu zjevení spěje nitro, to
jest duch mága polovinu cesty vzhůru k Bohu a druhou polovinu jde Bůh mágovi vstříc. Volání
Boha tímto magicko-aktivním způsobem je volání teurgické, skutečně magické, které si mág smí
dovolit jen tehdy, když dosáhl pravý stupeň zralosti. Je věcí jednotlivce, jak volání provede,
protože není pro to zvláštní metody.
Jak mysticko-pasivní, tak i magicko-aktivní volání Boha se může dít buď konkrétní nebo
abstraktní formou. Při konkrétním volání dá mág svému Bohu určitou podobu, kdežto abstraktní
volání spočívá na představě abstraktní božské ideje (božských vlastností).
Praxe jednotlivých možností zjevení božského pojmu je velmi jednoduchá. Medituje-li mág
v odpoutání, tedy v akášickém principu, tj. v tranzu o svém Bohu a o Jeho Vlastnostech
(Ctnostech), a zjeví-li se mu při této meditaci očekávaný božský symbol, jde v tomto případě o
mysticko-pasivní způsob zjevení Boha. Volá-li ale mág pomocí své plastické meditace buď mimo
sebe anebo v sobě jednotlivé vlastnosti Boha bez ohledu na to, zdali má pro tyto vlastnosti formu
konkrétní nebo abstraktní, jedná-li se o magicko-aktivní způsob volání Boha.
Kdo ve svém vývoji dospěl až k tomuto bodu, může kromě mysticko-pasivního spojení
s Bohem dosáhnout i spojení magicko-aktivního. Proto dávám přednost metodám, týkající se
konkrétní i abstraktní formy, které může mág ovládat. Velmi dobré předběžné cvičení ke
konkretizování Boha spočívá v tom, postavit před sebe obraz, sošku nebo symbol uctívajícího
Božství.
Mág, sedě v ásaně, zírá intenzivně na obraz tak dlouho, až se mu - zavře-li oči - obraz objeví.
Při zírání na obraz jeho uctívaného Božství může potom toto Božství také na vedlejší bílé ploše
opět vidět. Toto zobrazování Božství napomáhá mágovi k zjevování se jeho Boha. Nechť toto předběžné cvičení opakuje tak dlouho, až si dokáže v každé době, za každé situace
a na každém místě bez jakékoliv námahy své uctívané Božstvo živě představit. Představovaný
obraz může potom spojit s dotyčnými božskými vlastnostmi. Nedokáže hned na poprvé spojit svůj
obraz se všemi čtyřmi základními božskými vlastnostmi, o nichž meditoval v předběžném stupni.
Vezme tedy jednu vlastnost po druhé. Konkretizování božské vlastnosti do představovaného obrazu
je velmi důležité a musí být tak dlouho opakováno, až mág své Božství vybavené všemi čtyřmi
vlastnostmi skutečně pocítí. Jakmile toho mág dosáhl, představí si svůj uctívaný obraz nikoliv jako
obraz, nýbrž s veškerou intenzitou skutečně žijící, působící, zářící, jakoby Božství, jeho osobní Bůh
stál vskutku před ním. To je tak zvané konkrétní spojení s Božstvím mimo sebe. Čím častěji mág
tuto metodu opakuje, tím silnější a působivější bude před sebou mít vizuální procítěné Božství.
Je-li si mág jist tím, že vše, co o pojmu Boha a jeho realizaci rozumí, vložil do svého
uctívaného obrazu, nechť si myslí, že toto živé Božství, které před ním v plné záři stojí se všemi
čtyřmi základními vlastnostmi, zaujímá celé jeho tělo, že tedy do něho vstupuje a zastává místo
jeho duše. Toto nechť mág opakuje tak často, až v sobě ucítí Božství tak silně, že při této metodě
ztratí své osobní vědomí a považuje sám sebe za představované Božství.
Častým opakováním tohoto splynutí s Božstvím převezme mág vlastnosti, které do svého
obrazu konkretizoval. Nepůsobí v něm již jeho osobní Já, nýbrž jeho Božství. Zažije-li takto
konkrétní božské splynutí jeho osobního Boha a z úst mágových nemluví již jeho vědomí, jeho
duše, jeho duch, nýbrž v něm se projevující Duch Boží. V téže okamžiku splývá mág se svým
Bohem, stává se po dobu splynutí sám Bohem a je účasten všech základních Vlastností jeho s ním
spojeného Božství.
Metoda konkretizování spojení s Bohem je pro další magickou praxi velmi důležitá, neboť
mág se musí umět spojit tímtéž způsobem také s Božstvím jiného náboženství. Tuto praxi vyžaduje
jak zaklínací magie, tak i teurgie, neboť jedině takto může mág spojení s Božstvím kdykoliv
přivodit a podřízené bytosti přimět k provádění jeho vůle.
Je samozřejmé, že je tímto způsobem mág schopen spojit se s božským principem v té míře,
že veškeré síly konkretizovaného Božství, s nímž se duševně spojí, jsou vlastní i jemu a zůstanou
vněm jako vlastnosti tehdy, když s představou není přímo spojen. Tyto božské vlastnosti nazýváme
my zasvěcenci magickými schopnostmi, silami nebo Siddhis.
Ovládá-li mág dobře konkrétní spojení s jeho představovaným Božstvím započne
s uskutečňováním abstraktní formy spojení s Bohem. Z počátku může božskou ideu vázat na
pomocnou představu jako např. na světlo, oheň apod., později od ní upustí a promítne nejdříve
mimo sebe a pak ve svém nitru a výhradně jakost božské vlastnosti. Tuto váže rovněž nejdříve na
tělesný orgán živlům odpovídající, takže pocítí abstraktně např. Všemohoucnost v hlavě, Lásku
v srdci atd.
Častým opakováním tohoto cvičení se mág s abstraktní božskou ideou ztotožní natolik, že
představa tělesné části nebo oblasti odpadne. Nyní může ony čtyři základní vlastnosti sloučit
v jednu jedinou ideu, která nechá pojem Boha v nejvyšší možné formě prožívat v jeho nitru.
Vytrvalými cviky manifestací Boha prohloubí, takže si bude připadat být sám Bohem. Tak dalece
musí jít splynutí s Bohem, že po dobu meditace mág nepocítí Boha ani mimo sebe ani v nitru.
Subjekt a objekt se musí vzájemně prolínat a mág si uvědomuje pouze toto jediné: „Jsem Bohem“
nebo jak praví Ind ve svých Védách:
„Tat tvam asi / To jsi Ty!“
Dospěl-li mág až sem, ukončil po astrální stránce svůj magický vývin. Dalšími cviky
potřebuje své meditace již jen prohlubovat a své Božství zesilovat.
STYK S BOHY
Jakmile mág v uskutečňování Boha dospěl tak daleko, že se může spojit s každým Božstvím,
s každou Inteligencí a s každou vysokou Božskou Bytostí, je schopen působit v jakékoliv sféře
nikoliv jako mág, ale jako Bůh.
Tím zakončuji magický výcvik duše posledního stupně. V tomto směru nemám mágovi již co
říci, neboť se stal zajedno s Bohem a co ve svém božském spojení vysloví nebo rozkáže je tolik,
jako by to byl vyslovil Bůh sám. Mág se nyní podílí na všech čtyřech základních vlastnostech jeho
Boha, s nímž je spojen.
Setkal jsem se s něčím co mi tu věc z brány hrozně připomíná
Když jsem s tím setkal poprví byl jsem opatrný, protože existují i meditace kde meditující někomu tu energii posílá a stává se něčí baterkou... Ale co jsem to tak zkoušel tak se mi to zdá dobrý a funkční. Zvedalo mi to bdělost, snižovalo ospalost, zlepšovalo náladu, měl jsem potřebu mín mluvit, častěji mě brněla korunní čakra, při opakování karmapa čeno se mi svíral krk (mám v něm blok). Doba působení se mi zdála že trvá po zbytek dne v plné síle (většinou jsem ji dělal cca po 8 hodině) a v poloviční síle pokračovaly účinky i další den, až zmizely. Některé menší se mi zdají být trvalé.
Meditace na 16. Karmapu
Nejdůležitější praxe v centrech Karma Kagjü
Vnímáme beztvarý proud vzduchu, který vchází a vychází přes špičku našeho nosu, myšlenky a pocity necháváme volně plynout, aniž bychom se jich chytali. Nyní pomyslíme na čtyři základní momenty, které obracejí naši mysl k osvobození a osvícení:
uvědomujeme si drahocenou možnost, kterou jsme v tomto životě získali - že můžeme, díky metodám, které nám zanechal Buddha, pomoci nesčetným bytostem. Jen málo bytostí se setká s nedualistickým učením a ještě méně jich dokáže tuto možnost využít.
Pomyslíme na pomíjivost všeho, co vzniklo a proto také musí zaniknout. Trvalý je jedině jasný, neomezený prostor mysli, a nikdo neví, kolik času nám ještě zbývá na to, abychom si to uvědomili a zrealizovali.
Chápeme příčinu a následek: záleží jen na nás, co se v budoucnu v našich životech objeví. Naše minulé myšlenky, slova a skutky zapříčinily náš nynější stav, a právě nyní zaséváme semínka naší budoucnosti.
Nakonec si uvědomíme, proč pracujeme se svou myslí: že osvícení je nekonečnou nejvyšší radostí a dokud jsme sami zmatení a trpíme, nemůžeme dost účinně pomáhat ostatním.
Protože zatím nedokážeme prožívat svět tak, jak bychom si přáli, otevíráme se těm, kteří to již dokáží. Pro dobro všech bytostí přijímáme Útočiště u našeho cíle, osvíceného stavu mysli - nazýváme ho Buddha, u učení, které nás k tomuto cíli vede(Dharma), u přátel a pomocníků na cestě (Sangha) a především u Lamy, našeho učitele. V linii Karma Kagjü ho vždy ztělesňuje lama Karmapa, nyní 17. Thaye Dorje sídlící v Dillí v Indii. Lama v sobě spojuje požehnání, metody i ochranu a je pro náš rychlý rozvoj nezbytný.
Nyní se z prostoru před námi objevuje zlatá, průsvitná forma 16.lamy Karmapy, jenž nám tuto meditaci předal. Je vibrujícím polem energie a světla. Na hlavě má Černou korunu, která probouzí stavy nejhlubší otevřenosti mysli. Jeho tvář je zlatá a mírná, jeho oči nás vidí naprosto jasně, zná nás a přeje nám to nejlepší. V rukou skřížených na prsou drží zlaté dordže a stříbrný zvonek, jenž vyjadřují neoddělitelný stav soucitu a moudrosti, požehnání a prostoru. Sedí v pozici lotosu a vychází z něj duhové světlo.
Chápeme, že není žádnou omezenou bytostí, ale že se tak v prostoru manifestuje pravda a esence všech Buddhů. Je přítomen, ať už jeho formu vidíme jasně nebo ne, a velmi silně si přejeme dosáhnou všech jeho kvalit - k užitku všech. Karmapa zná naše přání, přibližuje se k nám a ve vzdálenosti, která je nám příjemná se před námi zastavuje.
V duchu nebo nahlas říkáme: Nejdražší Lamo, esence všech Buddhů, prosíme Tě: dej nám energii, která odstraní ignoranci a nevědomost - naši i všech ostatních bytostí. Ať se v nás probudí nekonečné světlo mysli.
Karmapa vnímá naše silné přání a usmívá se. Z jeho čela začíná vycházet silné jasné bílé světlo, které vchází do stejného místa mezi naším obočím. Vyplňuje naší hlavu mocným, krystalicky čistým světlem a rozpouští všechny negativní otisky v našem mozku, nervech a smyslech. Příčiny škodlivých zvyků a nemocí tak mizí a naše tělo se stává nástrojem, díky němuž můžeme ostatní chránit, dávat jim lásku i potřebné materiální věci. Zatímco udržujeme bílé světlo tak dlouho, jak si přejeme, vnímáme vnitřní vibraci slabiky OM.
Nyní začíná z Karmapova krku vycházet intenzivní proud rudého světla. Vchází do našich úst a krku a rozpouští všechny blokády na úrovni naší řeči. Škodlivé otisky negativních a zmatených slov mizí, naše řeč se stává plnou soucitu a moudrosti, vědomým nástrojem pro přinášení užitku ostatním. Spolu s rudým světlem vnímáme hlubokou vnitřní vibraci slabiky AH.
A konečně ze srdečního centra lamy Karmapy vyzařuje intenzivní modré světlo. Proudí do středu našeho hrudníku, zcela ho vyplňuje a rozpouští všechny blokády na úrovni naší mysli. Rozpouští se všechny rušivé emoce, ztuhlé ideje, a naše mysl se stává spontánní radostí, jež se sama od sebe objevuje v prostoru. Zároveň s modrým světlem vnímáme vibraci slabiky HUNG.
Nyní do nás vchází všechna tři světla zároveň. Průsvitné bílé světlo vyplňuje naší hlavu, rudé světlo náš krk a modré světlo naše srdce. V tomto stavu propojení se stavem osvícení setrváváme tak dlouho, jak dlouho je nám to příjemné.
Zatímco spočíváme ve světle, můžeme použít mantru. Díky ní můžeme propojit vnitřní a vnější pravdu, jež je zde vyjádřena jako energie. Každým použitím mantry Karmapa čenó: "Aktivito všech Buddhů, pracuj skrze nás, propoj se s námi." se dostáváme do proudu osvícené aktivity. Po dobu, kdy přijímáme všechna tři světla nahlas nebo potichu opakujeme mantru.
Karmapa čenó (opakuj mantru jak dlouho chceš)
Pak se zlatá forma Karmapy i jeho Černá koruna rozpouští do duhového světla. Vstupuje do nás a všechny formy mizí. Je tu jen neomezené vědomí beze středu a konce. Když se objeví myšlenky a pocity, uvědomíme si, že jsou jen svobodnou hrou mysli.
Když už nemůžeme tento stav dál udržet, objevuje se znovu svět - dokonalý a čistý. Každý atom vibruje radostí a je s celkem propojen láskou. Vše je svěží a smysluplné, vše vibruje neomezeným potenciálem. Všechny bytosti jsou mužští a ženští Buddhové, ať už si to uvědomují nebo ne. Všechny zvuky jsou mantrami a myšlenky jsou moudrostí prostě proto, že se mohou objevit a vyjadřují tak neomezený potenciál mysli.
Nyní se v prostoru opět objevuje také naše tělo - ve formě Buddhy, kterého máme nejraději, ve formě našeho lamy nebo se objevujeme v našem obvyklém těle. Ale je zde jeden obrovský rozdíl. Před meditací jsme byli tělem, zranitelní stářím, nemocí a smrtí. Nyní však tělo máme. Tělo a řeč jsou našimi nástroje, jejichž pomocí můžeme pomáhat ostatním. Tím, čím doopravdy jsme - a teď to již víme - je jasné světlo, které bylo vědomím, i když postrádalo formu.
Jsme rozhodnuti udržet si tento čistý pohled ve všech situacích našeho života a posilovat ho, jak jen to bude možné. Nakonec si přejeme, aby vše dobré, co se v průběhu této meditace nashromáždilo, pozbylo hranic, došlo ke všem živým bytostem, zbavilo je utrpení a přineslo jim nekonečnou radost plynoucí z rozpoznání vlastní mysli.
Spokojený je ten kdo má splněné svoje potřeby. Šťastný je ten, kdo si to uvědomuje.
Nespokojený je ten kdo nemá splněné svoje potřeby. Nešťastný je ten, kdo si to uvědomuje. ;-)
