zvlastni zazitek

[Merkabah]

Tak jsem se vcera rozhodl, ze se po delsi dobe pokusim mrknout do astralu. Vecer jsem si sel lehnout s tim, ze pokud se probudim do vibraci, tak se budu snazit vyskocit z tela. Na chvili jsem asi usnul a probudil se do mnou pozadovanyho stavu. Porad jsem si do kola opakoval: neotvirej oci nebo to zas poseres... Tak jsem se snazil prohlubovat vibrace a darilo se... prijde mi, ze uz stacilo pomyslet na houpacku a byl bych venku Jenze v tu chvili jsem ucitil jak mi neco zacina kapat na oblicej. Proste jako by mi kapala voda primo na oblicej A bylo ji cim dal vic. Po chvili jsem si pripadal jako bych pustil kohoutek s vodou tak nejak na minimum a strcil pod nej oblicej Bylo to strasne neprijemny... ta voda mi zatykala do nosu, ze jsem nemohl ani "poradne dychat". Tekla mi proste po celym ksichte Zkousel jsem si ho otirat rukou, ale moc to nepomahalo Bylo to tak realny, ze jsem si po chvili zacal rikat, jestli mi nahodou pritelkyne neleje treba na hlavu vodu ze srandy, ze chrapu nebo tak neco... a nebo jestli nam nekape ze stropu Byl jsem z toho uplne mimo... Tak jsem to ukoncil a samozrejme, ze nikde zadna voda netekla... moje ruce byly podel tela a suchy a muj oblicej taky... Ja bych se tam snad utopil nebo co

[ATA]

podobnejch naschvalu už sem taky par zažil

nekdy je fakt težky rozeznat že je to jen iluze je na to malo času a z bezpečnostinich duvodu je lepši se pohnouta zjist co se deje

[Vit]

Já jsem jednou v transu slyšel zvuk, jako když se rozsype sklo z okna. To byla taky celkem haluz. Jinak to kapání, co popisuješ, je stará čínská metoda mučení.

[Merkabah]

To mi chybelo... jeste cinani po me pujdou v astralu

[Acar]

Zajímalob by mě, co by se dělo, kdyby jsi neotevřel oči. Jestli by jsi třeba slyšel troubit loď

[Trivi]

nič podobné som ešte nezažil, takže konkrétne k tomuto sa nemôžem vyjadriť, ale niekedy to môže byť dosť nepríjemné keďže je to tak reálne že to nevieš rozlíšiť.

[Elen]

zrovna včera jsem měla v transu pocit, že mi chodí nějakej brouk uvnitř v uchu vždy ven a dovnitř..děsně to šimralo, prostě jsem se musela pohnout a když jsem zase skoro usnula, opakovalo se to, pak jsem radši šla spát:-)

[Diana]

Ahojte.Chtela bych se zeptat nebo spíš poradit nevim ci to mam jen sen nebo to je neco jine .. V noci kdyz jdu spat tak se mi dost casto stava ze ma zacne neco tahnout jako kdyby mě to nekam táhlo ale vse kolem vnímám tak jako kdyby to bylo uplne zive.Ani nic nevydim ,no kedze mam strach tak se chci rychle zvbudit a vzdy mě to mikne a já se vzbudil mívám to uz dost dlouho a nechapu co to je .. Pokud ma někdo takove skusenosti jako ja prosim poradte mi nebo napiste co si myslete ze to je Dekuji.Ja vim ze se to sem nehodi ale prosim ja uz nevim koho se mam zeptat

[Merkabah]

V tehlech stavech si clovek dost situaci vytvari sam. Jednou se ti to ze strachu stalo a zacala jsi se toho bat a pokazdy si na to vzpomenes a opakuje se to. TREBA. Je pravda, ze muj prvni zazitek s AC byl takovej, ze me nekdo vytahl za nohu z postele. Nebo alespon dodnes mam na to takovou vzpominku. Ale dobrou Spis se u toho zasmeju, jelikoz jediny, co me v tu chvili napadlo bylo: sakra ja tu spim a nekdo me taha z postele ??. Takze jsem se chtel co nejdriv vratit do postele, abych mohl spat dal Chvili na to mi doslo, ze celou dobu jsem v posteli... i kdyz nejsem :-D Je mozny, ze se ti stalo neco podobnyho a ty z toho mas hruzu a tak se ti to deje porad dokola. Taky se mi v tehlech stavech opakovali neprijemny situace nez mi zaclo dochazet, ze si je vytvarim sam.

[clario]

Také se mi občas stalo něco podobného, že mě někdo táhl z těla. Jednou mě to táhlo za ramena, no a že to byl fofr a jednou mě vytáhl za ruku ven Sunny. Tuhle věc také popsalo už více lidí a zatím jsem se s tím nesetkal v nějakém vyloženě negativním světle, maximálně to někoho polekalo. Těžko říci zda za dané zážitky může nějaké cizí inteligence či jde jen o manifestaci nějaké naší podvědomé části, nicméně tak či tak se ta věc dá dobře využít k opuštění těla.

[Diana]

Děkuji vam za odpověď.Je si myslim že tihle situace si nevytvářím sama.Možna že si opravdu myslim že mě něco táhne ale je to hrozně realni a necítím nic že by se mě dotklo ale ani žadní ruku nic.Dokonce ani nevim z kterej strany mě to táhne já jen vim ze vzdy mě to začne rychle táhnul a já se snažim sbudit protože se bojim. Nevim to vůbec ovladat snazim se ,ale strach me překona.Trva to uz asi 5roku.Jsem steho na nervy A jeste se chci zeptat jestli se dostanu do tranzu a pak do AC muze se stat ze se uz vubec nevratim do sveho tela???

[clario]

Stát se může vše. I to, že ti za pár minut proletí oknem boeing, takže nebudu tvrdit, že to možné není. Nicméně jsem se ještě nesetkal s ničím co by mě utvrzovalo o tom, že by se to mělo dít často, či s větší šancí, než že ti oknem proletí zmíněný boeing . Překonej svůj strach, venku se ti nestane nic co by mělo takový strach opodstatňovat. Pokud tě podobné zážitky pronásledují pět let a ty nechceš aby to pokračovalo nadále stejně, musíš se postavit svému strachu, jsi silnější než on. Stačí jeden silný záměr a uvidíš jak se dokáže celý zážitek proměnit. Stačí se tomu jednou doopravdy odhodlaně postavit a přemoci strach a ... no a uvidíš co se stane . Podobné stavy se už nebudou vracet a pokud ano tak ne s takovou intenzitou a budeš je vnímat úplně jinak než dřív .

[Firzen]

Zkus vystopovat, proč se toho bojíš. Dobře, bojíš se toho někoho, kdo tě táhne kamsi pryč z těla.. Ale proč se toho vlastně bojíš? To je velmi důležitá otázka. Bez odpovědi na ní se obávám, že nemáš žádnou naději tvůj strach vyřešit, a pohnout se z místa..

Dále jsi se ptala, jestli je možné, že se už nevrátíš zpět do těla. Opět zde vidím tvůj strach. Bojíš se smrti? Proč se jí bojíš?

[Elen]

Asi by nebylo na škodu i zavzpomínat co tenkrát před těmi pěti lety mohlo způsobit tento zážitek:-)

[Diana]

Nevim co to mohlo spusobit ze se toho tak hrozne bojim.Ja se smrti nebojim ale bojim se toho co me tahne.No a to ze by jsem se uz nemusela vratit do sviho tela me desi protoze zemrit jeste urcite nechci Tak proto jsem se nato ptala

[clario]

Ten strach žádnou konkrétní příčinu na kterou by se měl člověk rozpomínat ani mít nemusí. Často jde jen o zcela přirozenou reakci těla a mysli na něco nám doposud neznámého a fixovat se pak na to, že dokud si nevzpomenu na nějaký jasný impuls, díky němuž se bojím čeho se bojím, může být stejné jako si před sebou rovnou zavřít dveře. Pokud má konkrétní příčinu je určitě důležité si na ni vzpomenout, nicméně podobný typ strachu jako je ten co doprovází takovéto zážitky je dán hlavně tím, že čelíme neznámu a takový strach porazíme jedině tak, že se mu odhodlaně postavíme.

[Firzen]

Ten strach žádnou konkrétní příčinu na kterou by se měl člověk rozpomínat ani mít nemusí. Často jde jen o zcela přirozenou reakci těla a mysli na něco nám doposud neznámého a fixovat se pak na to, že dokud si nevzpomenu na nějaký jasný impuls, díky němuž se bojím čeho se bojím, může být stejné jako si před sebou rovnou zavřít dveře. Pokud má konkrétní příčinu je určitě důležité si na ni vzpomenout, nicméně podobný typ strachu jako je ten co doprovází takovéto zážitky je dán hlavně tím, že čelíme neznámu a takový strach porazíme jedině tak, že se mu odhodlaně postavíme.

Ano, ovšem musíme vědět, čemu se to vlastně stavíme. Já to říkám podle svých zkušeností. U mě nikdy nefungovalo se strachu postavit. Musel jsem prostě vědět aspoň obrysově proč, a čeho se bojím.

Nevim co to mohlo spusobit ze se toho tak hrozne bojim.Ja se smrti nebojim ale bojim se toho co me tahne.No a to ze by jsem se uz nemusela vratit do sviho tela me desi protoze zemrit jeste urcite nechci Tak proto jsem se nato ptala

Říkáš, že se smrti nebojíš, a pak říkáš, že umřít ale nechceš. A proč nechceš zemřít? Bojíš se teda, nebo ne? Já myslím, že jo..
Když se rozhodneš, že toužíš po poznání i za cenu toho, že zemřeš, tak tvůj strach zcela ztratí nad tebou moc. Co ti pak tvůj strach řekne jako argument? Čím tě bude moct strašit?
Zkusil bych do toho zapojit taky trošku vědění - kdyby jsi byla mimo tělo, a došlo by k přerušení matrice mezi astrálním a fyzickým tělem, tak co by se stalo? Nestalo by se vlastně nic. Všechno, co skutečně jsi by existovalo dál. Přestalo by existovat jen to, co je nereálné - to, co nejsi. Byla by jsi to stále ty, o nic by jsi nepřišla. Jen by ses pak prostě znovu inkarnovala (pokud by jsi chtěla nebo potřebovala).

[clario]

Říkáš, že se smrti nebojíš, a pak říkáš, že umřít ale nechceš.

To si ovšem nijak neprotiřečí. To je podobné jako pro člověka co zatím nechce dítě. Také to přeci nemusí znamenat, že má z dětí strach.

Všechno, co skutečně jsi by existovalo dál. Přestalo by existovat jen to, co je nereálné - to, co nejsi.

Nereálné? Existuje něco co je skutečně nereálné? Tato realita je sice projekcí vědomí, znamená to ale, že je méně reálná než jakákoliv jiná realita, natožpak nereálná? Jediná reálná věc je naopak právě tato chvíle a tento moment tady a za chvíli to bude zase něco úplně jiného. Měli bychom jí žít naplno jako kdyby žádná jiná být neměla a ne si říkat, že je to všechno jedno, protože se stejně znovu inkarnujeme. Všichni navíc mluví o inkarnaci jako kdyby to byla hotová věc, protože tak o tom mluví i ostatní, ale vlastní zkušenost na základě které bychom tak mluvit mohli stejně většina z nás nemá. Mohlo by se stát, že reinkarnace není jedinou možností, tak bych byl opatrnější v tom co pokládáme za definitivní.

Pokud jde o strach, tak také mluvím z vlastní zkušenosti. Strachu jsem se zbavil vždy tak, že jsem se mu postavil namísto toho, abych o něm nějak sáhodlouze přemítal a snažil se ho nějak pojmenovat. Můžeš to nazvat strachem ze smrti, z neznáma či strachem ze ztráty vlastní individuality, ale ve chvíli kdy dojde na lámání chleba je to stejně úplně jedno. Jsi tu pak jen ty, tvůj strach a jde jen o to kdo je silnější. Je to jako stát na pokraji temného lesa, máš strach, že na tebe může skočit nějaká šelma, že spadneš do strže, nebo že tě znásilní tlupa divoženek, strachu se pak nezbavíš přemítáním nad tím, ale tím, že uděláš ten krok vstříc tmě. I kdyby tě sledovala z mládí nějaká špatná zkušenost při níž jsi potkal v lese nějakého blázna s mačetou, tak ta nejdůležitější chvíle pro to zlomit svůj strach je v momentě kdy ten krok buď uděláš a nebo ne. A na to potřebuješ dostatek vnitřní síly a jasný záměr a ne nějaké rozumové pochody o tom proč, jak a co by kdyby. Pochopit svůj strach jsem byl vždy plně schopen až po tom co jsem se mu dokázal postavit.

[Firzen]

Pokud jde o strach, tak také mluvím z vlastní zkušenosti. Strachu jsem se zbavil vždy tak, že jsem se mu postavil namísto toho, abych o něm nějak sáhodlouze přemítal a snažil se ho nějak pojmenovat. Můžeš to nazvat strachem ze smrti, z neznáma či strachem ze ztráty vlastní individuality, ale ve chvíli kdy dojde na lámání chleba je to stejně úplně jedno. Jsi tu pak jen ty, tvůj strach a jde jen o to kdo je silnější. Je to jako stát na pokraji temného lesa, máš strach, že na tebe může skočit nějaká šelma, že spadneš do strže, nebo že tě znásilní tlupa divoženek, strachu se pak nezbavíš přemítáním nad tím, ale tím, že uděláš ten krok vstříc tmě. I kdyby tě sledovala z mládí nějaká špatná zkušenost při níž jsi potkal v lese nějakého blázna s mačetou, tak ta nejdůležitější chvíle pro to zlomit svůj strach je v momentě kdy ten krok buď uděláš a nebo ne. A na to potřebuješ dostatek vnitřní síly a jasný záměr a ne nějaké rozumové pochody o tom proč, jak a co by kdyby. Pochopit svůj strach jsem byl vždy plně schopen až po tom co jsem se mu dokázal postavit.

No tak jsou to dvě rozdílné zkušenosti, aspoň má Diana z čeho vybírat.

Nereálné? Existuje něco co je skutečně nereálné? Tato realita je sice projekcí vědomí, znamená to ale, že je méně reálná než jakákoliv jiná realita, natožpak nereálná? Jediná reálná věc je naopak právě tato chvíle a tento moment tady a za chvíli to bude zase něco úplně jiného. Měli bychom jí žít naplno jako kdyby žádná jiná být neměla a ne si říkat, že je to všechno jedno, protože se stejně znovu inkarnujeme. Všichni navíc mluví o inkarnaci jako kdyby to byla hotová věc, protože tak o tom mluví i ostatní, ale vlastní zkušenost na základě které bychom tak mluvit mohli stejně většina z nás nemá. Mohlo by se stát, že reinkarnace není jedinou možností, tak bych byl opatrnější v tom co pokládáme za definitivní.

Ano, měli bychom žít naplno. Žít naplno ale často znamená nemít strach ze smrti.
Možná, že jsem to špatně nazval - nereálné by se dalo spíš líp vystihnout jako pomíjivé, či proměnlivé. Naše fyzické tělo i naše duše je pomíjivá. V mých očích to jsou pouze nástroje k rozvoji ducha, k poznání Bytí. Ne, že by na nich taky nezáleželo, ale když na to přijde, zdá se mi, že je lepší obětovat to, co je jen dočasné.
Jak říká E. Tolle: "Každý vnější cíl je nakonec stejně odsouzen k nezdaru." Můžeš mít tedy svaly, a zvedat stokilové činky. Ale po smrti ti to bude úplně k ničemu. Zbydou ti pouze kvality, kterých jsi dosáhl ve své nehmotné části..

[Diana]

Ja vim mate pravdu smrti se nemuzeme bat ja se ani nebojim mam len predni respekt No a ze se musime svemu strachu postavit to i udelam uz se nato celkem tesim