Sen ve snu?

[ondrak]

Nechápu to. A to vůbec. Nedokážu to popsat smysluplně, spíše útržkovitě. Nikdy se mi to ještě nestalo. Nevím, jestli to s „tím“ nějak souvisí, ale ráno jsem si udělal do malé termosky (cca 0,7l) čaj z Centella asiatica. Dávka by měla být kolem jedné kávové lžíce, ale jelikož nejsem troškař, dal jsem si polévkovou. Takhle droga není nebezpečná, je to dostupná léčivka a při častějším užívání má pozitivní efekt na organismus. Potvrdím/vyvrátím to až v zimě, kdy je člověk ke všemu náchylnější. Při konzumaci větších dávek působí afrodiziakálně. Chutná mi to.
Nálev jsem popíjel postupně dopoledne ve škole. Jelikož je to kytka rozemletá na prášek, velká část prášku zůstane na dně nádoby a mě je líto ji vyhodit, proto ji vypláchnu trochou vody a směs na ex vypiji…
Třída odešla na kompy. Chtěl jsem se vyspat. Vyrobil jsem postel ze čtyř židlí a pod hlavu si dal spolužákovu mikinu. Pustil jsem si Laura, album Mapping Your Dreams, jak příhodné.
Usnul jsem a začalo to. Nevím jak přesně. Vybavuji si drobné vizuální halucinace(?). Viděl jsem obličej Veroniky, myslím, že ležela. Něco držela(?). Poté svůj. Pohled se pohyboval, zblízka jsem sledoval svůj obličej z různých úhlů. Poté jsem přešel k lavici, byla na ní půjčená hadice k vodnici. Kolem byla omotaná užovka, na stole byla sklenice nebo zkumavka s nějakým živočichem a malá žába. Ty zvířata tam byly asi proto, že jsem včera donesl domů netopýra a chvíli se ním zabýval. Poté jsem prohlížel fotky a pozastavil jsem se u jedné, kde měla Veronika na hlavě malou žábu. Asociace. Dál si pamatuju jen pocit silných vibrací, které přicházely ve vlnách. Neodbytně jsem byl v tu chvíli přesvědčen, že za ně vděčím právě Pupečníku. Ze začátku to bylo příjemné a říkal jsem si něco jako „tyjo, cool stav z takové blbosti“ ale pak se to vystupňovalo natolik, že mě ten stav začal rozčilovat a přál jsem si, aby přestal. Spal jsem a zdálo se mi, že ležím a v tom se mi zdál další sen. Přišlo mi, že to je sen ve snu. Jako v Inception. Buď to a nebo to bylo nějak pochroumané OOBE, když nad tím zpětně uvažuju. Těžko říct. Nejde mi to poskládat a vyvodit z toho něco logického. Docela mě to štve. Spal jsem, uvědomoval jsem si sebe ležícího na řadě židlí a snažil jsem se dělat různé věci.
Například jsem se neustále pokoušel vypnout hudbu z mp3. Moje ruce na přístroji mačkaly tlačítko dole vpravo. Nic. Hudbu jsem zřetelně slyšel dál, hlasitost byla poměrně vysoká už z češtiny, aby to přeřvalo nesnesitelně nemelodický a nepříjemný hlas učitelky. Pokoušel jsem se to tlačítko držet, abych mp3 vypnul. Nic. Display mp3 vypadal jako taková ta měňavá kartička (viz. karty Pokémonů, obaly her apod.) a měl podobnou hloubku. Nejen ten. Mp3 jsem dal do kapsy (jak sakra?), stále jsem ležel. Snažil jsem se vytáhnout sluchátka z uší. Dal jsem si ruce k uším a tahal za sluchátka, která v nich byla. Ať jsem vykonal ten pohyb uchopení a vytažení sluchátek sebedokonaleji, nic se nestalo. Dokázal jsem je nahmatat ale nikoliv vytáhnout. Strašně mě to deptalo. Ta hudba jako by pořád víc posilovala ten stav, který byl teď už vážně psychicky nesnesitelný. Snažil jsem se mluvit ale věděl jsem, že slova, která se snažím ústy formulovat, nejsou slyšet. Měl jsem pocit, že ve třídě jsou spolužáci. Ti tam rozhodně nebyli. Prosil jsem Ondru, aby mi pomohl vytáhnout sluchátka z uší, aby mi pomohli vstát. Nikdo nereagoval. Věděl jsem, že do konce vyučování zbývá už jen hodina a pokud se z toho stavu nedostanu, uvíznu ve škole. Pokoušel jsem se vstát. Bylo to neskutečně obtížné. Jako by moje tělo vážilo dva metráky. Malátně jsem zvedal končetiny, ležíce na židlích. Fakt zoufale jsem prosil, aby mi někdo pomohl vstát, protože mně napadlo, že když se napiju hodně čisté vody, snáze se mi z těla vyplaví množství pupečníku a dokážu se částečně probrat z toho stavu alespoň natolik, abych za hodinu zvládl dojít domů. Přemýšlel jsem o tom, že budu potřebovat odvoz od spolužáků, což mě přivádělo do dalšího zoufalství, protože jsem jim to neměl jak sdělit. Chtěl jsem jim to napsat, ale z toho nějak sešlo. Ten pupečník tam patrně nehrál žádnou podstatnou psychoaktivní roli, ale bůh ví a nebo chemik, jak tomu je. Každý je na drogy citlivý jinak a u mě je ta citlivost více než zjevná například u marihuany. Netuším jak, ale podařilo se mi zvednout. Šíleně jsem se potácel směrem k umyvadlu. Přišlo mi to potupné. Vnímal jsem to z pohledu spolužáků. Ačkoliv část z nich ví o mých experimentálních ambicích, měl jsem dojem že na mě hledí přes prsty jako na feťáka. Nešlo mi chodit, přišlo mi, že se musím stále něčeho přidržovat. K umyvadlu to bylo od „postele“ necelých pět metrů. Nedošel jsem ani do poloviny a potácením se vrátil zpátky a ulehnul. Pořád jsem vnímal hudbu. Cítil jsem přítomnost spolužáků, především Ondry, přestože tam nikdo nebyl. Možná jsem se dál pokoušel vytáhnout sluchátka. Nevím. Potom se něco změnilo. Vnímání a pocity. Pokusil jsem si znovu vytáhnout sluchátka z uší. Tentokrát úspěšně. Docela vystrašený jsem se z toho probral. Nechápal jsem, co se stalo, pár vteřin mi trvalo, než se jsem zahodil předchozí přesvědčení o realitě a pochopil, že jsem „vzhůru“ až teď. Řekl jsem si, že musím nějak razantně změnit svůj život…
Bylo to naprosto nerozeznatelné od reality a NESKUTEČNĚ živé, proto taky tolik útrpné. Ani moje nejhorší sny nevyvolávají tolik zoufalství. Děkoval jsem, že to skončilo. Omyl jsem si obličej studenou vodou a vydal se hledat spolužáky. Byli pořád na PC. Ten můj „spánek“ trval zhruba půl hodiny. Pouštím si stejnou hudbu, co mi hrála v uších a hodinu se snažím zážitek analyzovat a vyhodnotit. Víc se teď přikláním tomu, že to má co do činění s astrálem, než intoxikací. Samozřejmě jen na základě snahy znovu-vyvolat ty pocity a uchované vzpomínky.
Někdy se pokusím přesvědčit se o potenciálním vlivu pupečníku na sny konzumací přes večer a větší dávkou před spaním. Myslím, že ale žádný nebude.