Věštectví

[carlos]

Nevím, jestli se to stává i ostatním, ale někdy něco prostě řeknu a ono se to po nějaké době stane. Přitom do toho ani nevložím žádnou energii, aby se ta věc opravdu stala, nebo řeším nějaký problém, abych třeba den nebo dva po tom, co mě nějaké řešení napadne, v televizi zjistil, že s tím někdo přišel prakticky ve stejnou dobou. Někdy je to zase jenom něco co řeknu.
Asi nejdivnější bylo, když u dědy hořelo. Na dvoře má přístřešek se dřevem, týden, možná dva, před tím jsem totiž babičce říkal, že to jednou chytne. Opravdu došlo k velkému požáru a zásahu prý čtyř hasičských aut (u hašení jsem nebyl). Dodneška nevíme od čeho to chytlo, od komínu to nebylo, neprohořelo to ani krbem, bylo v něm děřevo a toho se oheň ani nedotkl, elektrika tam zase nebyla natahl a že by něco chytlo od hadice s vodou jsem neslyšel.

Možná tak pět šest roků zpátky, jsem s jedním známým mluvil o tom, že by někdo mohl použít model letadla jako nosič bomby, toto bylo dneska na Novinkách. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa ... tadel.html

Trochu jiná a přitom stejná věc se mi stala když před nějakou dobou vybuchla Explosia v Pardubicích. Vím, že se mi něco zdálo, probudil mě zvuk, jako by se mi v uchu něco trhalo na kusy, přirovnal bych to asi k tomu, když mažkáte sáček od bonbónů, nebo mačkáte vaničku od dezertníh piškotů, moc příjemné to nebylo. Televize v obyváku ještě nebyla zaplá, udělal jsem to co skoro pokaždé, zapl sem ji, naskočila ČT24, zrovna hlásily výbuch v Synthesii, ta fabrika je ode mne přes 160km.

Na ta "proroctví" nechodím v nějakém změněném stavu mysli, ani se o nějakou "předpověď" vědomě nesnažím, něco řeknu a ono se to za nějakou dobu stane.

No doufám, že mi "neožijí" věci z jedné mé asi ne příliš podařené povídky.

[Vit]

Jo, to se stává.

[ATA]

stava se , pozor na co myslíš

[Lerenard]

mne sa v stredu stala taka vtipna vec...
mala som pohovor cez skype, a kedze nam doma dost pada internet a zatial nevieme preco, tak som sla robit pohovor radsej ku kamaratke..
uz som sedela za notebookom a bola som nervozna z pohovoru, este sme sa s kamaratkou rozpravali a ja jej tak vazne a seriozne vravim, ze:

"..uz vybrali na projekt jednu babu, ona je zo Spanielska, a ta druha, to budem ja..."

vtedy som sa zasekla a uvedomila si, co som povedala a zacala som sa smiat, ze: to co som povedala? to vyznelo tak akoze som riadny suveren

potom som rozmyslala, ze ako som to mohla povedat, ze som povodne chcela povedat nieco uplne ine..a potom som si uvedomila, ze pri tej druhej casti vety: "a ta druha, to budem ja" som bola akoby nepritomna...

no a na druhy den mi dali vediet, ze ma vybrali takze ja som sa vlastne asi uz pred pohovorom rozhodla (alebo dozvedela), ze proste to budem ja..ostatni nemaju sancu ..

to by sa mi mohlo stavat castejsie, je to celkom sranda