Quo Vadis Humanitas

[carlos]

Kam kráčíš lidstvo?
Čím dál častěji se musím prostě zeptat, kam kráčíme? Za čím jdeme, jakým směrem se civilizace ubírá, na světě je přes sedm miliard lidí, ale kolik z nich se zastaví a dívá se kolem sebe a vidí co tu s tím světem dělám. (ano moc to sem možná nepatří) Jaký ale má smysl existence sedmi miliard biologických strojů, které používají miliony dalších strojů o mnohanásobcích svého vlastního výkonu?

V západním světě, se už hodně dlouho rozmáhá konzumní společnost, která spotřebovává obrovské množství zdrojů, zbytečně, ale co se s tím budu nějak dlouho popisovat. Jenže tato touha se šíří do čím dál tím věští části světa, to potenciálně zavání katastrofou, přetížením celoplanetárního systému. Jen drobná statistika, ČSR v roce 1921 měla cca 13,4 milionu obyvatel, elektrického výkonu potřebovala asi 1000MW (to je asi výkon hydroelektráren na našem území), všechna energie šla teoreticky zajistit z vody a s obrovskými rezervami. ČR s 10 miliony potřebuje mezi 6000-11000MW, z vody nelze získa ještě o moc více, než pár set MW (kdybych chtěl být na přírodu jo hodně zlý, tak bych věděl, jak z naší krajiny vydupat i další 1000MW výkonu). Za ano ne sto let nárůst na desetinásobek.

Proto se musím ptát, jestli jsme někde náhodou neudělali chybu, když se celá naše civilizace až na pár světlých výjimek zaměřila na rostoucí spotřebu a myslí si, že blahobitu lze dosáhnout jen větší spotřebou. Připadá mi, že se nám tu něco šeredně zvrhlo, místo toho, aby nám technika sloužila, sloužíme technice. Lidi patrně rezignovali na nějaké hledání duchovna, na veškerou mystiku a možnost, že existuje něco většího.

Lidi se přímo bojí smrti, nemají pro ni ve svých životech místo, možná že tím ztratili jediný pevný bod, který měl každý. Ale to by bylo na celý rozbor zdravotnického systému, léčit člověka za každou cenu, za každou cenu jej i ve stavu, kdy by bylo lepší jej nechat zemřít, udržovat s enermními náklady při životě. Když příjdete o ruku, nohu, nebo na nohy ochrnete, pořád to ještě nějak jde, ale má cenu aby člověk žil jen jako hlava, nebo aby v podstatě žila jen fyzická schránka? Máme vůbec právo zachraňovat neživotaschopné novorozence? Můj osobní názor je, že moc nemáme právo provádět potraty, na druhou stranu nemáme ani právo na záchranu plodů narozených příliš předčasně. Připadá mi, že doktoři se dost často pasují do role bohů, snažících se zachránit kohokoliv, lidi se tomu ještě rádi podvolují, ze strachu asi. Nejde o to rezignovat na život, ale smířit se s tím, že tu nejsme na věky.

Místo toho, abysmenáš veškerý potenciál věnovali tomu, abysme co nejméně zasahovali do přírody při získávání zdrojů, místo toho, abysme se snažili o sebezdokonalení, vrháme veškeré naše síly jen k dalšímu ničení, k tomu abysme ze Země vyrvaly další uhlí, k tomu, abysme vymysleli ještě rychlejší způsoby jak zabít. A znovu se vrátím k té smrti, zabíjíme s pomocí počítačových obrazovek, bezpilotními letouny, to není normální. Můžeme si tvrdit co chceme, ale dnešní války jsou barbarštější, než ty dřív. Nevím jestli je pokrok, když nevidíte do očí toho, koho zabíjíte. Když se moži ještě bili s meči, citili každé zabití, byli vedle toho člověka který umíral, to musela být brzda. Dneska ne, malý kousek olova změni něčí hlavu v sekanou, klidně na stovky metrů, jako v počítačové hře, vlastně je to snad až cosi neskutečného, nereálného. Poslední válka, kterou měli lidé šanci ukončit, nevím čím to bylo, a ve velkém se postavit velitelům, byla 1. sv. válka, bohužel se tak nestalo, zvítězilo zlo.

Jak by asi vypadal svět, kdyby se víc, než polovina, řekněme 60% rozhodlo, že končí se současným životem a obrátilo s k meditacím? Jak by vypadal svět, kdyby lidi prostě řekli ředitelům zeměkoule, už tu vaši hru hrát nebudeme, jdeme se věnovat sobě a meditacím, tenhle svět není o konzumu a tom, co nám tvrdíte, zdroje tu nejsou od drancování, technika tu není od toho aby jsme jí sloužili, ale aby nám zlepšila život. Nikdo nemá právo rozhodovat o cizím životě, pokud není tím člověkem jeho život ohrožen. Už nebudem bojovat ve vaších nesmyslných válkách. Kdyby naráz došlo k zázraku a víc, než popovina populace (což by měl stačit k převážení stavu) od základu změnila myšlení. Kdyby lidi ve velkém začali dooprvady pátrat po tom, jak zlepšit sebe a svět a en jen po tom, jak další lidi oškubat.

[zebyja]

No jedno vím jistě.. Hezky se o tom debatuje, ale v reálu s tím nikdo nic dělat nebude.. Nejedná se o fatální problémy lidstva.. Lidé to mají už bohužel v povaze.. Je velmi ojedinělé, když se lidé snaží problémům předejít..

Osobně si myslím, že pokud jde o spotřebu energie, tady se podle mě o problém nejedná vůbec.. sice docházejí neobnovitelné zdroje.. na druhou stranu, těch obnovitelných přibývá každým rokem desítky.. Lidé se snaží přirozeně vydělat a proslavit.. tak že pokud jde o tyhle problémy.. žádné nejsou..

pokud jde o nedostatek duchovního rozvoje.. Též si nemyslím, že bychom zažívali nějakou krizi, nebo něco podobného.. v poslední době se naopak těmito věcmi zabývá po celém světě mnohem více lidí..

Necítím, že by se měl svět nějak zhroutit, nebo že by něco fungovalo špatně.. Stále lidstvo sice nevyřešilo konflikt svobodných vůlí.. ale i to je myslím otázka času..

[carlos]

Jen mám strach, aby se ten konflikt svobodných vůlí nevyřešil jejím potlačením.

Mám takový pocit, že sice to vypadá že dochází k duchovnímu rozvoji, ale možná je to jenom klam. Jak se říká vrána k vráně sedá, to že nám internet umožnil spojení s podobnými lidmi po celém světě možná vygenerovalo tento efekt. Když tak někdy mluvívám s lidmi, které znám více méně podle jména, tak se mi často sane že po zavedení řeči, přes obrovskou okliku, na témata duchovna na mne začnou hledět jak na blázna. Jaký máme ale poměr lidí, kteří se začnou o duchovní rozvoj zajímat ku těm, kteří na to kašlou? 1:20? 1:50? 1:100? 1: 10 000?

S těmi zdroji jsem se pokusil ilustrovat přístup, jaký máme v současnosti, brát čím dál tím víc nehedě na to co to způsobuje. Pak to máme ještě posedlost růstem. Ano, v lidech je touha po proslavení se a po výdělku (jaksi zvláštně přetransformované pudy), ale neměl by být člověk natolik chytrý, že se tomu umí nějak postavit? A když už se miňují ty obnovitelné, má cenu zachovávat současnou vysokou spotřebu částečně danou vysokou výrobou v důsledku vysoké poptávky, která je daná taky tím, že lidi si věcmi zaplácavají duchovní prázdnotu?

Ideální by bylo, kdyby lidi byli schopní se podívat alespoň na ty problémy, které způsobují přímo, to by pro začátek stačilo. K největším tragédiím asi patří, že lidi se těm, kdo na možné budoucí problémy upozorňují, vysmějí.

[Prince_Rakeem]

Chapu tve rozhorceni, hodne lidi tim prochazi, nebo proslo. Ale ptas se na veci, na ktere naleznes odpoved v tobe.
Trosku ti zkusim napomoci. Takze mam dve otazky.
V cem jsi ty jiny nez ti lidi, ktere popisujes, hm..?
Co ty sam osobne delas pro to, aby se to zmenilo? (Tim nemam na mysli mluveni o tom a trideni odpadu)

PS: Hezky sloh.

[carlos]

Řekl bych že minimálně jsem jiný v tom, že si ty otázky položím
V tom, že se nsažím minimalizovat ze svého přesvědčení počet nových věcí, které mám (bohužel ty vánoce novlivním, stejně tak ani ostatní vnucené dary), znám lidi, ktaří si nový telefon pořizují i dvarkát do roka. Nákupy jsou pro mě více méně utrpením.
Provozuju černé zalesňování černých skládek a jinak zničených ploch. Na podzim se mi v kapse bundy nějak nastřádají semínka různých stromů a keřů, na jaro je pak rozhazuju po takových místech. Když byly ořechy, tak jsem je nachytal už na místa, uvidím, kolik se jich z těch několika desítek chytne.
Tak nějak trochu umím telekinezi a spontálě se mi parkrát podařila tepelatie. (ale není na to teď čas, skrze školu, aspoň že dokončuiju už pomalu ty práce, zistra ještě učesat text a bude to hotové)

Zkoušel jsem, řekněme konvenční, způsob života, vydrželo mi to půl, možná tři čtvrtě roku. Jediné, co z toho bylo byl obrovský konflikt s mým vnitřním nastavením, něčím jako základním programem. Akorát jsem tak ztrácel čas, bolela mě z toho hlava, byl jsem ve stresu. Viděl jsem i co jsem nechtěl. O moc zábavnější to nebylo, vlastně to bylo horší, na druhou stranu jsme viděl, jak se kdo chová, když je ovíněný, jak se u nás říkává.

Nejradši bych si zajel do Hymalájí, jenom tam tak chodit po vesnicích a klášterech, jenomže na to asi nikdy nebude čas ani prostředky, to by totiž chtělo aspoň rok, dva. (ale i půl roku by bylo zajímavé) Jenomže asi není dobrý nápad, aby se tam člověk vydal sám. Vzít to prostě jenom tak jako ve středověku. Vyzbrojit se jenom lukem na případný lov a mečem (nejlíp katanou, spíš jenom na cvičení, než na boj)


Měl jsem tu krásný dlouhý text o tom všem, jenomže jsem jaksi nevěděl, že tu máme auto logout, takže tady je tak to nejdůležitějí.

[Prince_Rakeem]

Myslím, že jsi si odpověděl sám. Teď si to po sobě párkrát přečti a posuď sám.
To že sázíš stromy je nanejvýš šlechetné a smysluplné! A díky ti za to.
Můj názor je však ten, že se někde uvnitř považuješ za jiného, jelikož smýšlíš jinak.
Tím se pak obvykle chtě, nechtě řadíme nad ty, o kterých si myslíme, že si neuvědomují tytéž věci jako my. Jelikož si jinak nedokážu vysvětlit tvé vyprávěni o tvých schopnostech telep. a telek.(Tento jev obvykle doprovází začátky práce s energií a všeobecně magií.)
Ale ve zkutečnosti neděláme věci o moc jinak. Jelikož se většinou zasekneme u chtěl bych, chtělo by to, příště, možná, jenomže, apod.
A argumenty typu nekupuji si nic, apod. jsou jen pro obhájení a utvrzení sebe sama v tom postoji, že já jsem jiný než oni, že alespoň něco dělám. Někdy též lepší
Buďme soudní a kritičtí k sobě samému. Nenalhávejme si stále dokola.
Děláme opravdu něco, co se zásadně liší od těch "ostatních " čím můžeme stávající systém změnit? Nebo o tom máme jen jasno v hlavě a od tam tud se to dostane jen do debaty a skutek utek?

[Tidus]

carlos: Naprosto souhlasim s Princem. Kazdy si vytvarime iluzi o sve vyjimecnosti a ostatni nam pripadaji mnohdy jako stejne, konzumni ovce jednoho stada. Je to hodne tim, ze posuzujeme podle vlastnich meritek, ktere jsou nastaveny predevsim v nas prospech. Myslim, ze prehlizis vyjimecnost kazde osoby. Mozna to pro tebe bude tezke priznat, ale ty nejsi vubec nijak vyjimecny...nikdo neni. Protoze nikdo neni stejny. Nezarazuj vsechny do jedne skatulky konzumni spolecnosti. Z toho jak pises je videt, ze se stejne jako vetsina rad pochlubis. Pokud si myslis, ze kdyz zkousis kineze tak kracis po duchovni ceste, takte musim zklamat. Jsou to sice nastroje, ktere ti mohou pomoci, ale samo o sobe te to neposune ani o pid.

[carlos]

Tak ona ta otázka byla test? A já jsem myslel že je to jen otázka, na kterou mám odpovědět, odpověděl jsem tak jako často, srovnávací metodou.
Ano, přiznám to bez mučení, mám tendence kde co a kde koho ovládat. Na druhou stranu bych si nedovolil zakazovat věci tak jako to dělají různé nátlakové skupiny (vím, už je to tu zas), skrze nátlak na vládu, pomocí zákonů. Sice jim řeknu že co dělají asi není ideální, ale to je tak všechno. Tu o koni a vodě známe asi všichni.

O některých svých problémech vím, potřeboval bych asi nějaké pořádné zrcadlo a nějak se donutit se do něho dost dlouho dívat, abych našel všechny (to možná uvidím až v momentě smrti) a mohl s tím něco dělat (nejtěžší je ten problém vždycky najít ). Možná, asi ano, největší problém je neschopnost se povznést nad chyby, které kdy udělám, byť to je sebemenší blbost, donekonečna znovu a znovu bojovat včerejší bitvy asi není dobré, neschopnost se povznést nad běžné blbosti, asi bych neměl všechno brát tak vážně.

Už asi měsíc mám pocit, že bych potřeboval umět nějak vlést si do hlavy a něco tam popřehazovat, změnit nastavení ve kterém jsem teď na takové, v jakém bych chtěl být. Ovšem je otázka, jestli tady to současné nemá nějaký důvod, možná že to má co dělat s minulými životy, přenastavit jednotlivé sekce, přerozdělit přísuny energie, nějak je posunout o pár čaker výš.

Jeden známý - jeho oba rodiče, co jsem slyšel ovládají Reiki, na kolikátémsi stupni (nikdy jsem se zrovna tím víc nezabýval), on prý jakési základy taky umí - mi pokaždé, když na podobné téma stočím debatu říká, že si zahrávám s černou magií, že si komplikuji cestu ke světlu tím co dělám. Možná má pravdu.

Tidus
Ale jo, o kousek to člověka posune, přestane se na svět dívat jen jako by šlo všechno popsat vzorečky.

S tou dochovní cestou a tím vším, někdy si připadám jak malé děco před výkladem cukrárny, jenomže to má jeden problém, přešlapuju před tím výkladem a ne a ne do cukrárny vejít, nevím, možná mě drží zpátky takový systém, který mě zabránil už v nejedné věci, co jsem chtěl udělat.

Vím, že na konvenčním poli nemůžu současný systém nijak změnit, ne v tento moment, musel bych najít nějakou novou cestu, jak to udělat, možná efektem sté opice, ale smím?

[Tidus]

Už asi měsíc mám pocit, že bych potřeboval umět nějak vlést si do hlavy a něco tam popřehazovat, změnit nastavení ve kterém jsem teď na takové, v jakém bych chtěl být.

Do sve hlavy mas neustaly pristup. Jenze si nektere casti sami pred sebou bud zamikame, nebo je shovavame. Pokud si tam potrebujes neco prehazet, tak to muzes udelat predevsim premyslenim, poznavanim novych veci a zivotem celkove. Samotny preskupeni veci ve tve hlave je pak uvedomeni. Nekdo si mysli, ze duchovni cesta je o nadprirozenych cinech. Ve skutecnosti je to takovahle prosta vec.

[zebyja]

jen dodatek:
původní dotaz byl kam to všechno míří.. o problémech lidstva..
Musíš si uvědomit, že většina tzv. Světových problémů jsou jen imaginární (jsou vytvořené pro upevnění systému a směřování lidí k určitému myšlení..), ty jako jedinec s tím neuděláš nic a ani si nemyslím, že by jsi se s tím měl snažit něco dělat.. Pokud se Ti něco na tomto světě nezdá, nebo v Tvém životě.. Je to známka jedině toho že se Ti něco nezdá na sobě.. Můžeš dělat ušlechtilé věci a chovat se k lidem s láskou.. To Ti pomůže hlavně k vlastnímu rozvoji.. Měl by jsi se poznat.. Přestat si lhát, klást si otázky a srovnat si svůj vlastní život.. Člověk dokáže neuvěřitelné věci.. Ale nesmí doufat nebo myslet si ale vědět.. a vědění o všem co potřebuješ k vlastnímu štěstí a k vyzařování Tvého štěstí k druhým nenajdeš vně ale uvnitř sebe..

PS: Svět není horší, než dřív a nikdy nebude lepší, než je.. Jen se prostě změnil a bude se měnit dál.. nic víc v tom nehledej..

[carlos]

Tak tu někdo přehodili výhybku v tomhle tématu a místo do Budapeště jsme dojeli do Varšavy.

to: zebyja
A to že se někdo snažívětšinu lidí (a že se jim to daří) směřovat nějakým směrem jen pro ně výhodným je správně?

Ale možná že si opravdu chci udělat pořádek jen ve svém životě tím, že bych nejraděj kompletně otočil směr dějin tak, aby mi to vyhovovalo, postupný návrat zpět. A možná to chci udělat, abych si mohl klást otázky, abych na to měl klid, abych na to mohl mít klid. Demontáž současného systému všemožných povolení průkazů atp., vrácení všeho více méně do stavu před pár staletími a vzít to cestou o kilometr vedle. A to jenom abych si mohl v klidu odejít a dat si život dohromady (Já to vím, že raději, než hrát jakoukoliv roli v současném světě bych raděj před staletími kdesi v tajmené asii studoval staré chrámové spisy, nebo (vím, že je to asi dost divné, ale je to asi smysluplnější činnost, než většina dnešních) někde v japonsku kul meče). Jenže od kterého konce začít? Ale to je tak vždycky, když si člověk dělá pořádek v něčem.

Ale co si má člověk pot takovým sebepoznáním představit?

Nějak cítím, v čem mám asi dost velký problém, nazvěme to závist naruby, tak jsem se snažil vždycky všechno splnit, dřív před roky být dokonale poslušnéd děcko, nedělat nic zbytečného, všechno dělat bez chyby a když nějakou udělám, dodneška to beru jako katastrofu, že jsem zapomenul na to, že bych neměl sebe přehlížet. Nezávidím lidem, kteří mají daržší věci, závidím známým, kteří mají o něco míň, ale zůstali sebou. Ale cokoliv se dělá hodně špatně, když člověk byl pořád po dozorem. Kdybych počítal kolik roků jsem tak ztratil, tak budu mět zase akorát sto chutí se roztrhat na kusy.

Vím, že už je to divné a zvrhává se to tu v poradnu, ale strach je asi nejmocnější, co člověka může potkat a když navíc nepochází z Německa (jak říkal Poe), ale zevnitř, je to horší se ho zbavit. Ne nemám strach z toho, že bych měl zůstat přes noc na hřbitoě, nebo v lese, ale z toho co řeknou lidi. Ale chápu, že kolem toho nemůžu chodit po špičkách, jednou to budu muset vyřešit. Tady si přece jenom můžu dovolit říct víc.

[zebyja]

A to že se někdo snažívětšinu lidí (a že se jim to daří) směřovat nějakým směrem jen pro ně výhodným je správně?

Nevím jestli tím narážíš na fakt, že jsme se snažil směřovat debatu k tomu, že je problém ve skutečnosti v Tobě.. Ono asi jsem se snažil.. ale já to beru spíš tak, že člověk má nějakej dotaz.. a já vím, kde by asi tak mohl najít uspokojivou odpověď.. a tak ho k ní směřuji.. Tak že to nechápej jako výhybku mezi Budapeštěm a Varšavou ale spíš tak.. Že hledáš něco co jsi si myslel, že je v Budapešti a já Tě zkrátka informoval o tom, že tam to nenajdeš.. že ve Varšavě spíš k něčemu dojdeš..

Ale co si má člověk pot takovým sebepoznáním představit?

Přesně to co se tady snažíš celou dobu rozlousknout.. Říkáš, že máš strach.. víš dokonce z čeho.. to už jsi v třetině cesty.. teď se zeptej sám sebe proč by jsi se toho měl bát.. až otázkami dojdeš k tomu, že nemá význam se bát.. pak pochopíš svůj strach a už se bát nebudeš.. tak je to se vším.. Dojdi zkrátka k tomu, aby jsi vždy věděl proč se jak cítíš a proč co děláš.. To je sebepoznání.. vede to k sebekontrole a ke spokojenosti, možná až naplnění řekl bych

[carlos]

Nevím jestli tím narážíš na fakt, že jsme se snažil směřovat debatu k tomu, že je problém ve skutečnosti...

Ne ne, na to nenarážím, tím narážím na fakt, že existují skupiny lidí, kterým se hodí spíš lidi, kteří jdou s davem, kteří zasvětili život konzumu. Honění se za tím, kde mají levnější separátové párky, tím která hérečka má nové silikóny, kdo s kým kde a jak... Asi jsem to graficky nedostatečně rozčlenil.

Ustojím argumentaci na technická témata, ustojím celkem slušně i politiku (když to není hňup nebo ideolog), dokonce jsem schopný se bavit i na skoro všechna témata tady... (jinak bych tu asi nebyl )

Proč teda všechna témata která se mě týkají nějak vykrývám, odbočuju, kličkuju jako zajíc v dělostřelecké palbě. Je to tím, že nechci lidem okolo nějak ublížit? Proč ta vyhýbavá odpověď - možná - se mi transformuje v něco jiného pro mě? Proč si myslím, že musím vyhovět i přáním, které by přímo ovlivnila můj život na minimálně jednou takový horiznot, který tu jsem? A v tom to možná taky bude, jedna část, jeden kód, se snaží mě přesvědčit abych prostě za nějaké čtyři pět roků tomu přání vyhověl a zablokoval si tak zbatek života, další část říká že se na to mám vykašlat a dělat jak já sám uznám za vhodné a důležitější, do toho leze další část, která mě nadává za to že nechci vyplnit přání, no a pak je tu dalších x, které se do toho míchají. A pak je tu jetě ta, která říká, že bych měl hrát podle nějakých pravidel, která se mi nelíbí. Co s tím? Ale proč bych měl dělat podle toho co chcou ostatní? Proč bych měl pokračovat jen pro pokračování? Já tu přece nejsem jenom něčí poslušný robot
Tak taková malý seberozbor

[Prince_Rakeem]

Ne ne, na to nenarážím, tím narážím na fakt, že existují skupiny lidí, kterým se hodí spíš lidi, kteří jdou s davem, kteří zasvětili život konzumu. Honění se za tím, kde mají levnější separátové párky, tím která hérečka má nové silikóny, kdo s kým kde a jak... Asi jsem to graficky nedostatečně rozčlenil.

Každý dělá to co se mu "hodí" v zájmu sebe. Tobě se například "hodí" a jsi rád, když sázíš stromy, protože jsi v tom našel realizaci. Mně se třeba "hodí", když jsou lidé kolem mě šťastní, jelikož jsem pak šťastný i já."Jim" se zase "hodí", když mohou určovat směr stáda. Každý to vždy děláme v zájmu svého rozvoje. Ať se ti to jeví jakkoliv.
To jaká je situace ve světě, to je jen odraz našich myslí a našeho konání. Stejně tak tebe, jako mě.
Pokud z něčím nesouhlasíš a nelíbí se ti něco, jdi a udělej to jinak! Nikdo ti v ničem nebrání. Máš na to sílu boha
Říkat proč něco nejde dovede každý. Ale hledat řešení a udělat to tak, aby to šlo, to dovede jen málo lidí.

PS: Nauč se vypnout myšlení. Nemusíš poslouchat všechno co se ti honí v hlavě. A už vůbec ne se s tím ztotožňovat.