Bylo to skutečně nádherné, taková svoboda... to celé proběhlo v jedné krátké chvilce, ale všechny ty vjemy by mi v normálním bdělém stavu ve fyzickém těle vydaly minimálně na několik minut, ten zážitek je nepopsatelný, bohužel. Když jsem se vrátila do těla, klasicky jsem se nemohla pohnout a slyšela jsem velmi reálné zvonění domovního zvonku. Poslední zážitek se mi podařilo popsat hned po probuzení do deníčku, tu noc byl úplněk a bylo to nedávno - jako motivace by mohlo sloužit to, že jsem ten zážitek měla hned devět dní po tom, co jsem si začala zapisovat všechny sny
. Tady je přepis: Stála jsem v koupelně u zrcadla a zase mi došlo, že ten sen můžu ovládat, čímž mi konečně došlo, že je to jen sen. Prostor okolo mě se jakoby prodloužil a já si chvíli říkala, co bych vlastně chtěla dělat. Nemohla jsem toho moc vymyslet, tak jsem si nějak nechala dát masáž, což se samozřejmě postupně zvrhlo. Už jsem to lucidní snění nemohla dál udržet a sen se začal rozplývat a měla jsem pocit, že ležím v posteli v bývalém bytě (v tom bytě, ve kterém jsem měla první oobe popsané výše) a že to už sen není (sen ve snu). Brnělo mi celé tělo a nemohla jsem se pohnout, tak jsem to raději ani nezkoušela, aby mě to zbytečně nevyděsilo. A najednou jsem cítila, že má horní polovina těla je nad tělem (nakřivo), bylo to docela příjemné a osvoozující, tak jsem uvolnila i zbytek těla, byla jsem těsně nad tělem a pomalu se otáčela okolo své osy. Celou tu dobu jsem si ale říkala, že mé vyšší já mi pomůže, volala jsem ho, ale nikdo a nic. Bála jsem se otevřít oči, viděla jsem jen naprostou tmu (pokud jsem vůbec něco viděla). Zaměřila jsem se na sebe a v tu chvíli jsem zjistila, že nemůžu dýchat (nebo že prostě nedýchám), což mě přímo nevyděsilo, ale řekla jsem si, že něco není v pořádku a raději jsem se vrátila do těla s trhnutím a naštěstí jsem se mohla hned hýbat.
Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že do okna svítí ranní slunko a došlo mi, že kdybych viděla, tak by mě to asi vyděsilo a že kdyby to byl jen sen, musela bych vidět trochu světla přes víčka. Taky mě nikdy dřív nenapadlo to s tím dýcháním, bylo to fakt divné
a v neposlední řadě, pokud by to byl lucidní sen, tak by se mi na mé volaní jistě někdo nebo něco ozvalo. Při tom zážitku jsem zase vnímala úplně jinak a bylo to krásné a osvobozující, jako bych místo všech svých pěti smyslů jen vnímala a cítila. Připadá mi trochu zvláštní, že tady u těch popisů na tohle nikdo nenaráží nebo jsem si toho nevšimla. Uvítám jakýkoliv komentář