máte někdo zkušenosti s takovým tím stavem, kdy při zkoušení AC vám brání takový ten záškub, takový jakoby sebezáchovný škubnutí, když člověk cítí sebemenší odpojení od těla? Ehm, koukám, že moje vyjadřovací schopnosti jsou prachmizerný xD. Také se to týká dýchání - při velice hlubokém uvolnění a prohloubení vědomí, když se začne něco dít si náhle uvědomím, že nedýchám - a to mě zmate. Vím, že astrální tělo dýchání nepotřebuje, ale fyzické plíce samozřejmě jo. Najednou se leknu, že nevím co mám dělat a jsem zpět na zemi xD. Tuším, že je v tom právě strach ze smrti, ten podvědomý - jakože duše má to odpojení astrálního těla spojené s opouštěním těla hmotného a tak se nějak, jakkoli brání. Jak se na tom pracuje? A prosím, LD nepište, o to se pokouším u bůhví jak dlouho a stále nic, takže něco jednoduššího (pokud ovšem v tomto ,oboru´ něco takového existuje
).
