Poznal jsem mnoho nových lidí - například Víta, Verču, a Ivetu, a z Frabata pak Martina, Honzu, Mirka, Adama, ...
Myslím si, že všichni prokázali velkou službu své Cestě už tím, že přijeli. Někteří ještě váhali o své cestě a cíli, jiní jej mají již pevně stanovený, a jejich motivace a víra je patrně nezlomná. Dost nových lidí na mě velmi zapůsobilo.
Během setkání jsme se věnovali nejen důležitým duchovní otázkám, názorům, a zkušenostem, ale také jsme se věnovali i praxi (zejména Ata). Za mě můžu říct, že jsme si opět měli příležitost porovnat vzájemně schopnost vnímání energie předmětů , schopnost nabíjení (impregnace) předmětu, dále jsme testovali různé metody telepatie (hlavně Robert měl velmi přesvědčivé úspěchy), Ata také používal tradičné své dnes již velmi precizní měření emocí, energie, přítomnosti bytostí, atd.. Řekl bych, že největší dojem se svým měřením udělal asi na Mirka z Frabata.
Setkání se pro mě, Romana, Roberta a Atu protáhlo až do dalšího dne, protože pak už nám nejel žádný rozumný vlak. Naštěstí nás Robert vzal k sobě na kolej, což bylo úžasné, protože jsem mohl vidět Robyerův kolejní pokoj, a tedy také to, co asi tak naplňuje jeho nitro.
Cestu ke koleji nás navíc Robert nechal uhodnout, aniž by jsme u něj kdy byli. Intuitivně jsme skutečně bez nápovědy (hlavně díky Atovi) došli ke správné koleji, a Ata dokonce správně určil i schodiště a patro! Celé setkání na mě zapůsobilo tak neuvěřitelně silně transformačně, že ještě teď to rozdýchávám. Toho, kdo to přjal, setkání myslím naplnilo nehasnoucím světlem tak mocným, že to lze těžko popsat slovy.PS: Nemůžu zapomenout na zadržovaný smích
