Roviny

[Elen]

Dokázel by mi někdo z vás vysvětlit rozdíl mezi astrální rovinou a duchovní rovinou? A kdyžtak nějak polopaticky , znáte mě:-)

[zebyja]

V esoterice je to s těmi termíny dost složité. Každý si to obvykle definuje buď sám nebo se odkazuje na jiné autory..

Nicméně za astrál se obvykle považuje místo, kde není lineární čas, ale prostor je ještě zachován.. Atrální rovinou tak může být myšleno lecos.. V Makrokosmu má však autor nejspíš na mysli klasický astrál (Ten se dá ale sám o sobě pojmout dost ze široka) V Mikrokosmu se to dá asi chápat jako osobnost, duše, astrální tělo (čakry?)

Pokud jde o duchovní rovinu.. Duch(spiritus) je to jediné trvalé (nepomíjivé) co je v nás.. Pokud autor dodržel toto pojetí ducha (Je tak náznakem popsáno např. v Bibli(Evangelia) a většina autorů, kteří se něčím s rozumem opravdu zajímali jej také používají), pak je tím v Makrokosmu myšlena sféra bez času a prostoru.. V Mikrokosmu pak nejhlubší já.. (Hlubší než smysly, pocity a rozum(včetně myšlenek)) Jestli v sobě hledáš Boha, tak hledej někde tady..

[Elen]

Abych to tedy shrnul: obecně platí, že se ego vrací do svého domova,
který je na vyšší duchovní rovině, pouze pokud prožilo v hmotném světě průměrně
dlouhý život. Musí strávit určitou dobu v astrálním světě, pak astrální
tělo odkládá a přechází na duchovní rovinu. V duchovém těle konsoliduje
všechny mentální zkušenosti a intelektuální snahy z posledního pozemského
života. Pak duchové tělo také zaniká a ego dostane nové duchovní a astrální
vybavení teprve tehdy, až přijde čas pro novou inkarnaci.

Tady právěmluví o duchovní rovině která se od astrální liší , proto se ptám jaký je mezi nimi rozdíl. S hledáním Boha problém nemám:-)

[zebyja]

Pokud autor ví, o čem mluví, což nemohu potvrdit ani vyvrátit.. Nepoužívá termín duch, tak jako já, neboť duch je trvalý a je možné pouze aby splynul s bohem, ale zanikl nikoliv.. Duchovní rovinou je zde zdá se myšlena jaká si mentální rovina.. Pokud to co autor píše má dávat smysl.. Ego je zde Duchem.. Pokud mám tedy přepsat autorova slova do srozumitelnosti:

Obecně platí, že se duch vrací do svého domova, který je na vyšší duchovní rovině, pouze pokud prožilo v hmotném světě průměrně dlouhý život. Musí strávit určitou dobu v astrálním světě, pak astrální tělo odkládá a přechází na mentální rovinu. V mentálním těle konsoliduje všechny mentální zkušenosti a intelektuální snahy z posledního pozemského života. Pak Mentální tělo také zaniká a duch dostane nové mentální a astrální vybavení teprve tehdy, až přijde čas pro novou inkarnaci.

[Firzen]

Podle mě je nejjednodušší vysvětlení rozdílu mezi astrálním prostorem a mentálním (duchovním) prostorem toto:

Astrální prostor je rovina, kterou vnímáme skrze astrální tělo (tedy duši). Vjemy, které pochází z astrálního těla (v běžném bdělém stavu) nazýváme emocemi, či pocity. Často takový vjem, taková emoce, vyvolá nějaký pocit na místě nějaké čakry nebo více čaker - například provinilý pocit někde kolem 3. a 2. čakry, pocit při zamilovanosti v místě 4. čakry, atd.. Někdy předchází takovým pocitům naše myšlenky, a to jsme pak sami tvůrci těchto astrálních útvarů, které vnímá naše astrální tělo. Jindy tomu tak ale být nemusí - například když nás někdo nemá rád, můžeme se cítit nepříjemně naprosto nezávisle na našich myšlenkách.

Mentální prostor (duchovní prostor) je rovina, kterou vnímáme mentálním tělem (duchem). Vjemy z tohoto prostoru nazýváme myšlenkami, ideami, nápady, atd.. Myšlenky samy o sobě neznamenají nic, dokud se na ně nezaměří vědomí, které jako jediné může rozhodnout o tom, zda myšlenka dále poroste. Můžeme také hledat cíleně nějaké myšlenky kolem sebe. Vždy máme však podle mě jen určitý okruh myšlenek, ke kterým se dostaneme. Proto má například architekt větší šanci, že ho napadne skvělý nápad na nový design domu, než vojenský pilot. Architekt bude ale patrně marně hledat nápady na vylepšení kokpitu stíhaček. Kdokoli může získat ty správné myšlenky, ale může to trvat nějaký čas, než se k takovým myšlenkám dostane - musí hledat, studovat, a zkrátka se co nejvíce blížit tomu, čeho chce dosáhnout. Podobné přitáhne podobné.

Pak jsem ještě vyšlenil vědomí (autor ho nazývá pravděpodobně Duchem), jako část lidské (asi nejen lidské, ale to nevím jistě) bytosti, které je nad uvedenými rovinami.
Předchozí části člověka (včetně fyzického těla) byly pouze jakési obaly, které nejsou skutečnou podstatou. Pouze vědomí, které se nachází nad myšlenkami, nad emocemi, i nad vjemy fyzického těla, lze nazvat naším Pravým já. Má se za to, že vědomí je součástí Boha. Vědomí v nejčistší formě je tedy pouze jedno jediné, a všechny nás spojuje. Právě vědomí se dokáže zaměrovat na myšlenky, pozorovat je, ztotožňovat se s nimi, atd.. Vědomí vše pohání, vědomí jsme my v pravé podstatě. Dokud vědomí nevydá rozkaz, tak ani fyzické, ani astrální, ani mentální tělo neudělá nic uceleného.