Krásné příběhy z Číny

[GeorgeLD]

Nejkrásnější příběhy z Číny: Když se lví oči zbarví do ruda

Po dlouhý čas Číňané věřili v bohy a respektovali buddhy. Tento příběh je právě o takové víře.



Říká se, že tato legenda pochází z dávných časů. Bódhisattva Ti-cang (Kšitigarba) sestoupila do světa lidí, ale viděla, že většina lidí už nevěří v bohy ani v buddhy. Ze svého soucitu se rozhodla nalézt poslední věřící a zachránit je.



Bódhisattva Ti-cang se proměnila v žebračku, chodila po vesnici od domu k domu a žebrala o jídlo. Nikdo jí nedal najíst a nikdo neuctíval Buddhu. Na konci vesnice uviděla ženu, jak pálí vonnou tyčinku před sochou Buddhy. Přišla k ní a prosila o jídlo. Žena zaváhala: „Zbyla mi jen jedna miska rýže. Můžeš si vzít polovinu, ale druhou polovinu potřebuji na oběd pro Buddhu.“



Vidouc laskavé srdce a oddanost té ženy, Bódhisattva Ti-cang jí odhalila budoucnost. Ukázala na dvojici kamenných lvích soch na konci vesnice a řekla: „Až se oči těchto lvů zbarví do ruda, je to znamení, že přijde velká povodeň. Budeš muset pospíchat a utéct do hor. Tam budeš zaručeně v bezpečí.“ S těmi slovy žebračka-Bódhisattva odešla.



Laskavá žena řekla její slova všem ve vesnici, ale nikdo jí nevěřil. Místo toho jí nadávali a posmívali se jí. Říkali, že je blázen a věří na pověry: Jak by mohly oči kamenných lvů zrudnout? Zapřísahala vesničany, aby jí věřili, ale bez úspěchu.



Žena si slova žebračky držela v paměti a každý den oči lvů sledovala. Jednoho dne si z ní chtělo několik zlomyslných vesničanů vystřelit. „Sehrajme to na ni; nabarvíme v noci těm sochám oči na červeno.“



Ráno, když žena spatřila, že oči lvů skutečně zrudly, hrozně se vyděsila. Běžela do vesnice a křičela: „Rychle utíkejte! Blíží se velká povodeň!“ Nikdo ale neposlouchal. Smáli se jí, až se za břicho popadali.



Když nemohla nikoho přesvědčit, utekla žena do hor sama. Když vyšplhala na vrchol, otočila se a uviděla, že celá vesnice už je po vodou. Smutně se rozplakala.


Nejkrásnější příběhy z Číny: Nebát se, že vědí ostatní, ale že já vím

V období Jung-čeng (1723–1735) dynasie Čching žil jeden zásadový a nesobecký úředník jménem Jie Cchun-žen, který sloužil třicet let jako správce vládního majetku.

Když se Jie rozhodl opustit svou funkci, jeho podřízení se ho rozhodli vyprovodit na lodi. Jie trpělivě čekal, ale loď se neukázala až do pozdních hodin, kdy už byl na obloze měsíc. Ukázalo se, že mu jeho podřízení připravili dary, a proto úmyslně připluli pozdě, aby je lidé neviděli.

Jie dary odmítl, ale napsal pro své přátele báseň:

Jasný měsíc, svěží vítr, za hluboké noci
Loď na rozloučenou schválně pozdě připlouvá
Vděčný za vaši náklonnost, ale dary musím odmítnout
Nemám strach, že ostatní to vědí, ale že to vím já sám

V tradiční čínské kultuře lidé zdůrazňují „obezřetnost, když jsi sám“ a „nepodvádět ani ve svém vlastním pokoji“. Morálka se týká srdce a mudrci se drželi morálních zásad, i když se o jejich chování nemohl nikdo dozvědět. Se svou tradiční úctou k nebesům Číňané také věří, že je sledována každá jejich myšlenka a skutek.


Nejkrásnější příběhy z Číny: Malovat dračí oči

Před 1500 lety žil v čínské Jižní dynastii (420-589) slavný malíř Čang Seng-jou. Zaujímal místo dvorního knihovníka a zároveň byl také generálem a guvernérem.

Legendární malíř Čang si získal veliký respekt od císaře i poddaných. Rád maloval zvířata, květiny, hory a řeky. Před svým domem namaloval na jednu stranu supa a na druhou jestřába. Jeho kresby byly tak živé, že se ptáci báli stavět hnízda v blízkosti jeho domu.

Jednou ho pozvali mniši z chrámu An-le v jižním městě Nan-ťing, aby na stěnu chrámu namaloval draky. Lidé se o tom doslechli a všichni se přišli podívat na slavného malíře při práci. Během chvíle Čang namaloval čtyři draky jako živé svým kouzelným štětcem. Ale lidé si hned všimli, že draci nemají oči. Všichni se divili proč.

Čang jim vysvětloval: „V očích spočívá duše draka a bez nich jsou jejich těla jen pouhou věcí. Kdybych nakreslil oči, uletěli by.“ Přihlížející nevěřícně kroutili hlavami.

Čang si povzdychl a uchopil štětec. V mžiku přikreslil oči dvěma drakům. Náhle se setmělo, spustilo se hromobití a prudký déšť. Dva draci s přikreslenýma očima prolomili zeď a s úderem blesku zmizeli v oblacích. Všichni přihlížející oněměli úžasem. Obloha se záhy opět vyjasnila a na chrámové zdi zůstali dva draci bez namalovaných očí.

Přešly generace a někteří lidé stále věří, že draci pod Čangovým štětcem skutečně ožili. Ať tak či tak, z tohoto příběhu se zrodil výraz „malovat dračí oči“, který znamená živoucí ztvárnění ducha v umělecké práci.

Zdroj: Na základě „Kroniky slavných maleb minulých dynastií (Li-taj Ming-chua Ťi)“ od Čang Jen-jüana, malíře z dynastie Tchang (618-907).


Nejkrásnější příběhy z Číny: Zajímat se o problémy druhých

Tento příběh se odehrál ve státě Čchi v období Jara a podzimu asi před 2 500 lety. Byla studená zima a z nebe se už po tři dny a tři noci sypal sníh.

Vládce státu Čchi, vévoda Ťing, seděl ve své komnatě zahalen do liščího kožichu a se zalíbením sledoval sníh. Byl zcela upoután krásami zimní přírody a doufal, že bude sněžit ještě několik dní.

Když tu do místnosti vstoupil Ťingův rádce Jen Jing. Podíval se na vévodu Ťinga a pak na padající sněhové vločky. Vévoda Ťing se podivoval: „Sněží už tři dny a tři noci, ale vůbec není zima. Naopak, zdá se, jako by bylo jaro!“

Jen Jing viděl, že je vévoda pohodlně zachumlán v kožichu, a tak se schválně zeptal: „Opravdu není zima?“ Vévoda Ťing přikývl.

Jen Jing poznal, že vévoda nepochopil, proč se ptá. Řekl tedy přímo: „Toto jsem slyšel o moudrých vladařích z dávných časů: když dosyta jedli, mysleli na hladovějící; když se teple oblékli, mysleli na ty, kteří strádají zimou; když byli v pohodlí, mysleli na trpící. Jak to, že vy nemyslíte na druhé?“ Vévoda Ťing ztichl v rozpacích, protože poznal, že nejednal správně.

Být soucitný k lidem a nezajímat se pouze o sebe, ale také o druhé – tato ctnost byla v čínské kultuře vyzdvihována.


Nejkrásnější příběhy z Číny: Ceng-C' a výchova

Ceng-C' byl jedním z nejlepších Konfuciových žáků. Tento příběh odráží jeho morální úroveň a víru v pravdivost při výchově.

Jednou chtěla jít Ceng-C'ho žena na trh a jejich malý synek křičel, že chce jít s ní. Matka ho chlácholila: "Když teď zůstaneš doma, až se vrátím, porazím sele a udělám ti dobrou večeři."

Když se žena vrátila z tržiště, Ceng-C' svázal sele a byl hotov ho zabít. Manželka ho zastavila se slovy: "To byla jenom taková hra."

Ceng-C' s vážností odpověděl: "Takhle by se s dětmi hrát nemělo. Jsou příliš mladé, než aby znaly nějaké principy; jsou závislé na tom, co jim předají rodiče, a budou se od nich učit. Když mu dnes budeš lhát, naučíš ho lhaní. Jestliže matka lže svému synovi, syn nebude věřit matce a nepřijme výchovu." Když domluvil, Ceng-C' sele zabil.



Nejkrásnější příběhy z Číny: Jak vedly matky své děti ke ctnosti

Ve starověké Číně bylo mnoho matek, které věnovaly vzdělávání svých dětí zvláštní pozornost. Zde jsou dva inspirující příběhy matek, které učily své děti jak být pravdivým a upřímným člověkem.
Jak Tian Jiho matka odmítla přijmout úplatek

Během období válčících států (453-221 př.n.l.) byl Tian Ji hlavním ministrem státu Či. Byl známý svojí pečlivostí a tvrdou prací.

Jednoho dne jeden z jeho podřízených daroval Tianovi obnos ve výši 100 taelů[1] zlata, aby se tak dostal do Tianovy přízně. Tian dárek opakovaně odmítl, ale nakonec, aby se zachoval diplomaticky, jej přijal. Vrátil se domů a předal dar své matce. Ale jeho matka tím byla pobouřena a pokárala ho: „Toto je zlato v hodnotě větší, než byl tvůj plat hlavního ministra za poslední tři roky! Uloupil jsi zlato lidem nebo jsi přijal úplatek?“

Tian Ji sklopil hlavu a řekl matce o tom, co se stalo. Jeho matka mu vážně odpověděla: „Slyšela jsem, že vzdělaný člověk musí své chování pečlivě vážit, mít v úctě své dobré jméno, a nikdy si nebrat nic, co mu nepatří. Vzdělaný člověk by neměl mít co skrývat, pokud nebude podvádět nebo využívat ostatní. Vzdělaný člověk bude odolávat zlým gestům a odmítat úplatky. Neseš odpovědnost za státní správu, tak jsi měl dát lidem dobrý příklad. Ale teď si vzal úplatek od jednoho ze svých podřízených. Podvedl jsi vévodu a zklamal jsi lid. Skutečně jsi zlomil moje srdce! Musíš vrátit zlato hned a požádat vévodu o potrestání!“

Tian Ji vyslechl napomenutí své matky a pociťoval velký stud. Okamžitě vrátil zlato a odešel ke královskému soudu, aby se vévodovi státu Či přiznal ke svému provinění. Tian pověděl vévodovi, co mu jeho matka řekla, a prosil vévodu, aby přijal jeho rezignaci. Vévoda chválil Tianovu matku za její vysoce morální hodnoty. Řekl všem soudním úředníkům: „Ctnostná matka vychovává ctnostné syny! Nyní, když vím, že máte ctnostnou matku, už se nikdy nebudu muset starat o korupci v svém státě. Jsem povinen vám odpustit váš poklesek.“

Vévoda vydal císařský edikt a nařídil, aby se celý stát poučil z příkladu Tian Jiho matky. Její důraz na výchovu dětí a dobré mravy, jako základu pro vzdělávání udělal na vévodu hluboký dojem. Od té doby řídil Tian Ji své chování s ještě vyšším standardem.
Jak matka učí Cui Xuanhuiho být loajálním a neúplatným

Cui Xuanhu byl vysoce postaveným státním úředníkem za vlády dynastie Tang (618 - 907 n.l.). Jeho matka mu jednou řekla: „Slyšela jsem, že když se jednou dítě stane vládním úředníkem, můžeš říci, že je dobrým úředníkem, vede-li prostý, skromný život, a že musí být špatným úředníkem, jestliže zachází s penězi lehkovážně a žije v přepychu. Nemohla jsem s tím více souhlasit. Všimla jsem si, že mnoho našich příbuzných poskytuje svým rodičům spousty peněz, ale jejich rodiče se nikdy nezeptali, odkud peníze vzali. Je to dobré, pokud jsou to peníze z jejich platu, pokud by tomu bylo jinak, nebyli by o nic lepší než zloději. I kdyby tito lidé neučinili závažné zločiny, zajímalo by mě, jaký mají v noci spánek. Dostáváš plat od vlády, pokud nejsi loajální, čestný a upřímný, jak se můžeš postavit tváří v tvář k Nebesům?“

Cui Xuanhui následoval bedlivě slova své matky. Byl loajálním úředníkem a pečoval o lid ve svém státě. Později proslul jako velmi čestný a poctivý úředník.

Být upřímný, čestný, a neúplatný je tradiční čínskou ctností, kterou by člověk měl vládnout, pokud je státním úředníkem. Rodiče dávali svým dětem dobrý příklad tím, že sami dobře kultivovali vlastní řeč a chování a ochraňovali své vlastní morální zásady. Díky tomu byly jejich dětem vštípeny dobré morální zásady. Rodiče opravdu chránili své děti, zodpovídali za ně a vychovali je tak, aby z nich byli dospělí lidé bez temné minulosti.

[1]Čínský tael je jednotkou používanou ve starověkém čínském systému vah a měn. Jeden tael stříbra vážil asi 40 gramů.


Vice pribehu na http://www.velkaepocha.sk/content/blogsection/1/93/

[GeorgeLD]

Příběhy z dávných časů: Konfuciánská moudrost pro společenské styky

Č' Čen

Konfucius upozorňuje na to, že dobrota je politickou ideologií, ale současně také morálním standardem. Být dobrotivý znamená starat se o druhé, být loajální a trpělivý. Takováto ideologie má hluboko sahající vliv na čínskou tradiční ctnost a počestnost, shovívavost a přívětivost. Má ale také hluboký význam pro dnešní společnost.

Upřímnost je tou nejvyšší základní hodnotou

Když jednou diskutoval Konfucius se svými žáky o způsobu jednání s druhými lidmi, řekl C'-lu: „Pokud se mnou ostatní jednají s laskavostí, budu k nim také laskavý. Když ke mně laskaví nebudou, nebudu ani já s nimi jednat laskavě.“ Konfucius na to odpověděl: „Toto je metoda nemorálního člověka.“

C'-kung řekl: „Když se mnou ostatní jednají laskavě, budu já laskavý také k nim, když ke mně laskaví nebudou, tak je k laskavosti dovedu.“ Konfucius na to odpověděl: „Toto je metoda mezi přáteli.“

Jen-c' řekl: „Když se mnou ostatní jednají laskavě, budu já laskavý také k nim, když ke mně laskaví nebudou, přesto k nim budu laskavý a k laskavosti je dovedu.“ Konfucius na to odpověděl: „Toto je metoda uvnitř rodiny a mezi příbuznými. Pokud může člověk tuto představu rozšířit a jednat se všemi lidmi na celém světě s upřímností, bude to ta opravdová dobrota!“

Jednej s každým laskavě a přívětivě

Jen-c' se Konfucia zeptal: „Jak mohu dosáhnout toho cíle, abych jednal s každým laskavě? Přál bych si, abych mohl jednat s každým stejným způsobem, ať je bohatý či chudý, chtěl bych být odvážný, aniž bych se svou odvahou vychloubal, chtěl bych být každému přítelem, sledovat jen šlechetné cíle a po celý svůj život se vyhýbat problémům. Je to správné?“

Konfucius řekl: „Aby byl člověk dobrotivý, musí se kultivovat a neustále si zvyšovat svou morálku. Co jsi řekl, bylo dobré. Umí-li člověk jednat s lidmi pořád stejně, ať jsou chudí či bohatí, potom je takový člověk spokojený a není hnán svými tužbami. Umí-li člověk jednat s lidmi stejně, ať má jakékoliv postavení, takový člověk je skromný a zdvořilý. Umí-li být odvážný, aniž by se svou odvahou chlubil, jedná s ostatními lidmi s respektem. Může-li být člověk přítelem druhých lidí, jít za ušlechtilými cíli a celý svůj život se vyhýbat problémům, může si vybírat své přátele a volit s rozvahou správná slova i činy. To je velmi dobrý cíl!“

Způsob panování

Čchi Kao-tching se Konfucia zeptal: „Cestoval jsem hodně daleko a setkal jsem se s mnoha problémy. Oblékal jsem se do obnošených šatů, přinesl jsem vám dárky a přišel jsem sem s nadějí, že mě naučíte, jakým způsobem bych mohl pomoci císaři s vládnutím.“

Konfucius řekl: „Vytrvej ve své upřímnosti a drž se svých principů. I kdyby to znamenalo, že císaře zraníš, nesmíš se upřímnosti a svých principů vzdát. Stát při císaři neznamená, že budeš dělat pro císaře různé věci, ale spíše to, že pod vedením císaře děláš věci pro svou vlast a svůj lid. Neznamená to ani to, že děláš upřímné věci a stojíš při císaři při podporování dobrých skutků. Člověk musí s každým jednat laskavě. Musí být dobrým příkladem a trvat na upřímnosti. Doporučovat císaři schopné lidi a ty špatné současně donutit k odchodu. Sám sebe zbavit všech zlých stránek a společně s císařem se chovat podle mravního kodexu a zákonů. Přitom musí být člověk bystrý a přece opatrný ve volbě svých slov a svých činů, musí se kultivovat a vést lidi k dobrotě a laskavosti. Můžeš-li tohle dělat, můžeš být k císaři jako bratr, i kdybys byl tisíce mil od něho vzdálen. V opačném případě nezmůžeš nic, i kdybys stál přímo vedle něho.“

Konfucius řekl, že se musí člověk kultivovat, aby mohl s ostatními jednat dobře. Jednání s ostatními není cílem, ale cílem je povznést sám sebe na vyšší úroveň. Konfucius považoval loajalitu, respekt, skromnost a spolehlivost za základní předpoklad pro ušlechtilého člověka. Ušlechtilý člověk může dosáhnout dobroty sebekritikou a jednáním s ostatními s laskavostí a trpělivostí. Šlechetný člověk má vysoké morální hodnoty a bez ohledu na danou situaci si udrží čistotu svého srdce, bude jednat s ostatními laskavě a bude si vážit života. Zda je člověk chudý či bohatý se ho nedotkne. Ani moc a nátlak ho nemohou přinutit vzdát se svého postoje.