Lidi už se vám taky něco podobného stalo? V podchodě v Brně sedí starší pán, žebrá a hraje na harmoniku. Každý den jsem kolem něj procházela, ale nikdy jsem neměla moc drobných, abych mu hodila do klobouku, ale přitom jsem cítila silnou touhu mu tam něco hodit. Až jednoho dne, jsem nahrábla v peněžence všechny drobáky, sehla se ke klobouku a vhodila. Když jsem se narovnávala setkaly se naše oči, měl je jak pomněnky, světle modré a přišlo mi, že se v nich ztrácím. Usmíval se, děkoval a přál mi Pěkný den. Byl to jenom pohled, ale měla jsem pocit, že jsem v jeho očích viděla celý svět, bylo mi přitom strašně hezky, jakoby se zastavil čas. jakoby proběhl nějaký telepatický posun pocitů a myslím, že ten pán o tom moc dobře věděl
v tom okamžiku mi dal celý svět a moudrost, poznání, vše. A pak s dobrotivým úsměvem pokračoval v hraní. Celou cestu jsem pak přemýšlela, že ikdybych mu tam hodila deset tisíc, bylo by to málo za to co mi dal on.
Ptám se kdo to je?.-) Můžete spekulovat:-)
