nejprve bych rád uvedl, že je mi ctí být tu mezi vámi. Moc mě těší, že nejsem jediný, kdo se AC a celkově duchovnem jako takovým zabývá a je dobře, že si tu lidé pomáhají. Cítím se tu jako doma. Na tohle fórum jsem totiž chodil léta letoucí a teprve několik dní zpět jsem se konečně odhodlal k registraci, ke které mě vedl především jeden zvláštní zážitek, který se mi stal pár dní zpět.
O AC jsem se zajímal celkem dlouhou dobu, snad tomu už bude pět let. Každopádně jsem se o něj zajímal jen z teoretické části a praxi jsem nechával tu tam. Navíc jsem se tomu nevěnoval každý den, ale mezi studováním probíhaly dlouhé pauzy. V poslední době jsem začal trénovat relaxační cvičení a prohluboval stav uvolnění s cílem "zažít to na vlastní kůži". Nuže, pravděpodobně se ve mně něco zlomilo a já si řekl, že nadešel ten vhodný čas.
Abych se tedy dostal k věci. Popravdě netuším jak mimotělní zážitek přesně vypadá, protože jsem ho zaprvé nikdy nezažil a zadruhé protože jak jsem se dozvěděl, první zážitek bývá individuální. Popíši zde tedy svůj dosavadní postup a onen stav, který následoval po provedení jednotlivých kroků:
1. lehnu si zády na postel, ruce mám podél těla (dlaně směrem dolů - z energetického hlediska mi to přijde bezpečnější, ale rád si nechám poradit - přeci jen do tajů AC teprve pronikám
)2. zavřu oči a cca 15x provádím hluboký nádech/výdech (břicho)
3. dýchám (břicho) do jednotlivých částí těla [nohy (prsty, lýtka...), ruce (...), břicho (...), záda (...), krk (...), hlava (...)]
4. relaxuji, myšlenky nechávám volně plynout - nepotlačuji je (jen si je uvědomím a vyprovodím pryč) - jednoduše řečeno, čistím si mysl
5. pozornost věnuji dýchání a na nic jiného se nesoustředím
6. ...
A nyní přišel onen stav. Rozbušilo se mi srdce, začínalo mě polévat horko a otevíraly se mi oči (nešlo tomu zabránit). Chvilku jsem s tím zápasil, ale nakonec se oči přeci jen otevřely a jakmile se tak stalo, uviděl jsem nad sebou postavu, která však během sekundy "odplavala" pryč do zdi. Stihnul jsem zaregistrovat, že byla z bílé energie. Rysy obličeje apod. jsem neviděl, jen prostě takový "bílý stín". Prostě zvláštní. Srdce bušilo dál, ale už to nebylo tak hrozné jako na začátku, avšak pocit horka nepřestával. Nemohl jsem se hnout a ve vzduchu jsem pozoroval takové barevné vlny, které se proháněly prostorem. Bylo to opravdu zvláštní. Připadalo mi, jako by mi oči každou chvilku měly vypadnout z důlku a když jsem chtěl mrknout, nešlo to. Nemohl jsem se ani rozhlédnout po pokoji, prostě jsem jen tupě zíral na strop. Po (hehe, Déjà vu
- ok pokračuji dál) chvilce přemýšlení o tom co se vlastně děje, jsem zkusil mrknout znovu a tentokrát už to šlo a já byl "zpátky".Opravdu netuším, co to mělo znamenat a jak jsem měl v tu chvíli reagovat. Moc by mi pomohlo, kdyby mi zde poradil někdo zkušený. Zároveň bych ocenil doplnění dalších kroků (alespoň podle vašich ověřených metod), protože jsem se zatím dál nedostal. U 6. bodu jsem skončil a pak přišel stav viz. nahoře.
Předem děkuji za odpovědi
Pavel
