Poustevni vylet

[GeorgeLD]

Potreboval by jsem se na nejakou dobu odejit z civilizace a byt sam. Ted mam jeste brigadu, ale potom bych to videl tak na dva nebo na tri tydny. Problem je, ze nevim kam jit. Chtel bych nejake misto, nejlepe snad hory, kde nikdo nechodi a bude tam tect voda, ktera se da pit (nejaky pramen nebo ricka), nic vic nepotrebuju, ikdyz tohle je mozna vice nez dost na dnesni dobu. Nemate nejaky tip?

[Sunny:-)]

Co jsme procházeli s ATou:

tak v Jizerských horách jsme pili z potoků běžně a plně z nich čerpali i pod horama místní tábory. Hory jsou to celkem klidné, jsou přes ně vedeny hlavnější cesty i pro cyklisty, ale dají se tam najít svá místa. Nějaké lidi, tam ale uvidíš určitě. (Jinak tyto hory mají i "magicko, mystickou" návaznost na Kelty) Sám jsem tam kdysi zažil velký magicko-vnitřní zážitek.

Jeseníky, tam jsme byli na podzim, ale co jsem si všiml, tak tam zas tolik říček nebylo a z potoků jsme moc nepili, jinak na podzim to tam bylo více než klidné, těžko říct teď v létě. ATA tam jel dnes na výlet, tak ti sem, když tak napíše, jak to tam teď vypadá. Jinak otázku vody by možny i vyřešila nějaká studánka, vždy si natočit na dva na tři dny.. Nevím zkus promyslet.

Šumava, tak tu bych na tohle doporučoval asi nejmíň, spousta cyklistů, pár turistů.. Přestože je nádherná, tak klidných koutů tu zas tolik nenajdeš.. I když záleží, je hodně rozsáhlá, takže něco by se přece jen možny dalo najít někde stranou vesniček.. poblíž Rakouska. Z potoků zde voda pitná byla jak kde, ale byl tu dostatek studánek.

A potom už jsou spíše menší lesíky a různé skalní komplexy (ty jsou ale buď moc malé, nebo je tam moc turistů) které moc postačující nejsou.. Zkus když tak omrknout ty Jeseníky, případně Jizerské hory.. ty mi přijdou z toho co znám, asi nejlepší.

Jinak velmi se mi líbí, co teď děláš nebo aspoň chceš udělat.. Sám teď cítím také potřebu za "nějakou chvíli" odejít do lesů a chvíli být a meditovat v rámci skrytých míst. U sebe to ale plánuji zatím zhruba na 3 dny (trochu rozdíl ). Každopádně znám ten pocit jaké to je, prostě jen putovat nádhernou přírodou a čerpat z ní energii.. jen ten týden vždy s Atou a bylo to více než znát.

Držím ti palce.

[ATA]

Z toho kde sem zatim byl by byli nejsleši asi ty jizersky hory.Vřera sem byl v jesenikach jen takovej jednodeni vylet jel sem pro nejky křistály ale moc sem jich nenašel chytla me na hrebeni bouřka.Je tam pomerne dost turistu a blizko město ale určite by se tam dalo najit i nejky lepši místo ale zas tak moc to tam neznám.

[GeorgeLD]

Tak jsem se rozhodl. Zitra vyrazim na svuj poustevni vylet do Jeseniku. V prubehu vyletu budu drzet pust, takze si nemusim delat starosti s jidlem. Vzal jsem si jen celtu ze stanu (cely stan je zbytecne tezky a slidu jsem nenasel), spacak, par paru ponozek (ty jsou dulezity), mikinu, tilko, nahradni kalhoty (vazne uvazuji i nad nahradnima trenyrkama), obvaz, protijed proti bodnuti skorpionem a nejakou dezinfekci - pouzil bych tu moc, ale po par dnech pustu uz stejne vyteka jen voda - coz by mohlo vyresit me potize s vodou . Kartacek na zuby neberu, neb si je nebudu mit cim zaspinit, stejnetak ani holici strojek, protoze kazdy spravny poustevnik musi mi tak dlouhej fous, ze uz nevi kolem ceho si ho ma omotat jako nadoby beru tri 2L pet lahve od kofoly, coz by mi mohlo dat zasobu vody na dva dny v obdobi sucha, budu-li stacet rani rosu, a o neco dyl v obdobi destu.
Kdybych se nevratil do tri tydnu, uz me nehledejte

Tak se zatim mejte hezky


ps: kdyby psali na osud.cz ze byl v Jeseniku spatren Yeti, tak to jsem byl ja

[Sunny:-)]

Alespoň symbolicky a na dálku.. Šťastnou Cestu.

[GeorgeLD]

diky Sunny

Tak a je to. Vydrzel jsem to od pondelka do patku. Dam taky svuj maly report

Do Jeseniku jsem dorazil asi v osm hodin vecer. Za chvili se melo stmivat a tak jsem sel rovnou po ztezce, ktera sikovne vede hnedka od nadrazi a mel jsem v umyslu dostat se mimo mesto na nejaky paloucek, kde bych mohl prespat. Potkal jsem ovsem jednoho roma, ktery me pozadal o cigaretu - tedy dal jsem mu ji vymenou za jednu cennou radu - zeptal jsem se ho, kde je sever, abych mohl zorientovat mapu. Bohuzel ani on sam nevedel. Zato se k nemu pridali dva jeho kamaradi, z nichz jeden byl tak smely a pozadal me o dalsi cigaretu. Poradili mi, kde je vhodne misto na prespani a taky mi nabidli, ze muzu prespat u nich. Tedy samozrejme jsem jen podekoval a sel pryc. O nejakou dobu pozdeji jsem dorazil na rozhrani lesa a louky, ze ktere byl pekny vyhled na cele mesto. Zde probehla ma prvni noc. Asi okolo 11 hodiny vecer zacaly vsude houkat sireny - rikal jsem si, ze na zkousku siren je precijen trochu pozde a tak jsem mel obavy, zda nevznikl nejaky mezinarodni konflikt... nakonec vsechno dobre dopadlo a ja se rano probudil cisty a svezi. Druhy den jsem zmenil sve stanoviste a dostal jsem se nekde do oblasti, kde se nachazeji Certovy kameny. Byl to hezky lesik, s peknym potuckem (i pitnou vodou) a na malem vyvyseni se nachazel pekny skalni utvar. Toto se stalo mym utocistem az do sameho konce meho vyletu. Nebudu dale rozmazavat tyhle me zazitky, takze hned reknu, co mi tenhle poustevni vylet dal a co mi vzal.

1. Prvni dva/tri dny me bylo smutno po domove a pripadal jsem si prilis sam. Nicmene doma jsem take sam, s kamarady uz moc ven nechodim a tak me napadlo, po cem se mi to vlastne styska a co je ten divny pocit, se kterym jsem se setkal snad poprve. Tohle byl tedy pro mne objev cislo jedna: tuhle emoci jsem jeste vubec neznal. Nicmene potlacil jsem to a bylo to zase vsechno v poradku. Zjistil jsem, ze se mi ve skutecnosti styskalo po mych zvyklostech, ne primo po domove.
2. V prubehu cele te doby jsem drzel pust (5 dni) - coz mi ulehcilo problematiku prisunu potravy. Ale psychycky jsem to nenesl prilis dobre, protoze mi chvilemi nebylo dobre od zaludku (v zacatciuch pustu to tak je) a taky jsem nemel moc co delat.
3. Uvedomil jsem si nektere veci se mnou samym, jak pusobi a tak dale. Ale to jsou me vnitrni veci a kdybych to rozebiral, stejne tomu vetsina nebude rozumet, protoze se o tyhle aspekty introspekce, jak se tomu rika, lide z techto komunit stejne prilis nezajimaji
4. Veci, ktere jsem od tehle vypravy cekal, jsem neobdrzel. Nebylo to vsechno tak jednoduche, jak jsem si myslel. Nicmene pochopil jsem jednu vec: takovyto odchod do ustrani toho moc neresi.
5. Jedna obzvlaste dulezita vec. kdyz jsem prijel zpatky do mesta, uz v tramvaji jsem zacinal pocitovat velky tlak na moji mysl od okolnich lidi. Kdyz v tomhle "mentalnim smogu" clovek zije, neprijde mu to, ale je to skutecne tak. Lide proste negativne pusobi jeden na druheho svymi ruznymi nekalymi myslenkami, ktere vytvari pole a to zasahuje do vsech lidi, zvirat i veci okolo a ten tlak na moji hlavu byla snaha vzdorovat tomu, ale i tak jsem semtam ztratil pozornost a k memu udesu se vynorily zle myslenky, o ktere jsem v prubehu meho osamostatneneho pobytu v lese ani nezavadil. Jestli jste videli film Jaro, leto, podzim, zima a zase jaro - pochopil jsem, v jake situaci se ocitl mlady mnich, kdyz s takrka neposkvrneneho prostredi odesel do velkeho mesta a jeho mysl na to proste nebyla zvykla a nemohla tmu odolat (spachal vrazdu).
6. Temer celou tu dobu jsem nekouril a uz asi ani nebudu

to je z meho vyletu vsechno

mala vsuvka: objevil jsem, sic velice povrchne, jaky mechanismus pusobi na zvirata, napriklad na psy. Zname porekadlo "jaky pan, takovy pes" - a v praxi to tak dokonce opravdu je. Pes je vzdy verny svemu panovi, at uz je jeho pan jakykoli. Pes prijme vsechno co mu dava jeho pan prave z toho pole, ktere jeho pan vytvari. To pole je odrazem jeho mysleni a tak kdyz je pes uz od narozeni vystaven tomuto poli a nedokaze mu vzdorovat, to pole ho samozrejme ovlivni. A tak je pes svym zpusobem odrazem toho, co je jeho pan, nebo rodina ve ktere ten pes je. V jakem stavu bude clovek v rodine, ve ktere se uz jako docela male dite narodi? Co vsechno mu to pole zacne uz v okamziku jeho narozeni delat? V buddhismu maji prislovi, ktere zni nejak takto: "Buddhovo svetlo zari vsude, spravnost a spravedlnost napravuje vsechny ochylky". No neni to uzasne? Vyplyva z toho spousta veci. Napriklad, jestli s duchovnim rustem roste sila clovekova pole, jak mu muze byt dovolen duchovni rust, kdyz mysl nevyhovuje pozadavkum te duchovni urovne? Kdyby to slo bez toho, byla by to katastrofa. Ten clovek by jen pusobenim sveho pole nadelal ve svem okoli spoustu neporadku. Coz nam muze rict neco o podstate duchovniho rustu, ale neprozradim prilis mnoho (ani toho prilis mnoho nevim)

[jadydadyda]

Podle tvých slov poznávám žes byl opravdu sám. Také čas od času vyhledávám samotu, pro mě je důležitá skoro tak jako lidská společnost. Poprvé jsem to prožíval stejně, ty pocity jsou úplně nové a kdo to nezkusil, ten to nemůže znát. Ze začátku to je šok, ale později v tom objevíš krásu. To dá rozum, že když někdo žije celý život v uspěchané lidské společnosti a pak najednou vypadne, je to jako když vyskočí z jedoucího vlaku (a to se může člověk i zabít, že? ). Hlavně se nenech do budoucna od podobných výletů odradit a věř, že to nebylo zbytečné. Řekl bych že jsi v tom stejně až po uši, časem ti všechny nepříjemné vzpomínky vyblednou a zase tě zachvátí neodbytná touha někam vypadnout sám. Máš to v sobě, tak si toho važ, někteří lidé na to nemají. Jen se bojím, že 5 dní a k tomu ještě s půstem je pro začátek hodně velké sousto, doufám že se to na tobě nepodepsalo. Pro ty co takhle vyráží poprvé bych doporučil dva maximálně tři dny a hodně potravin, všechno tak aby si akorát zjistili na čem jsou a co vydrží. Někdo si řekne: „Na čundru jsem přece byl, tak vím, ne?”. Ne nevíš, jestli jsi nebyl sám. Často ani nepřekáží tolik ty fyzické předpoklady jako ty psychické, člověku se začne stýskat po všech co zná a je mu líto, že se nemůže s nikým podělit o všechnu tu krásu kolem... tak to vzdá a vrací se s pocitem, že zažil utrpení samoty. To chce zvykat si pěkně krůček po krůčku přidávat postupně dny a časem se z vás stanou opravdový mistři poustevníci. Je to dovednost, která se s přibývajícími zkušenostmi mění z pokusů o přežití v pohodově trávený čas, díky znalostem jak využít veškeré suroviny co bůh do přírody dal (k našemu komfortu).
Co se místa týče, tak doporučuji návštěvu zaručeně nejosamělejších a nejpanenštějších míst v naší zemi- vojenských výcvikových prostorů, po celé republice je jich dost. Já mám to štěstí, že bydlím pár hodin chůze od VVP Libavá, ruku na srdce nikde jsem neviděl tak krásnou a zachovalou přírodu jako tam. Mezi výhody vojenských prostorů patří: krásná příroda, samota, nevysbírané houby a jiné plody, velká absence odpadků (většinou jenom munice- nevybouchlé granáty atd.), nutnost nevyužívat příliš cesty v rámci utajení => přirozený pohyb divočinou a akčnost. O víkendech a svátcích je tam klid a nenarazíte ani na živáčka, militantně založení romantici si mohou ve všedních dnech vychutnávat střelby na dopadové plochy, abych to shrnul o zábavu je postaráno. Výhodou jsou taky vysoké pokuty pro případné vetřelce, protože ty drží všechny lidi dál a tak zachovávají celý ekosystém nepoškozený.

Ještě bych se rád zeptal jestli se ti zdály v té přírodě nějaké výjimečné sny? Jak už to prostě bývá.

[GeorgeLD]

Pokud jde o sny, skutecne se v prirode zdaji nekdy zvlastni sny, ale cekal jsem ze to tam bude akcnejsi, nicmene byly jine nez doma. Napriklad do me ve snech znovu zasahoval "demon" zadostivosti - ale nebudu se o tom vice zminovat, at nekomu zase neprivodim spatne spani jako na minulem foru
Pokud jde o to zvykani... to mas tak - nejde ani tak o zvyknuti si na samotu - to ja nechci - zvyknuti si na samotu v prirode je rekl bych neco jako: "aa uz vim co muzu delat" - vezes si klacik a zacnes ho orezavat, tamhle si pujdes nasbirat boruvky a potom najdes par hribku, udelas si jidlo a po case zjistis ze je taky celkem legrace postavit si mravenci farmu atd... jenomze podle me si tim zase tvoris zvyklosti a ty pak proste jen zabijeji cas - a ses doma . Jenomze ja jsem chtel byt o samote a proste rozjimat - nemyslim tim zabavit se nejakou cinosti, tomu ja nerikam rozjimani a tak si proste myslim, ze schopnost takhle rozjimat a proste jen sedet a koukat je tak trochu odrazem toho, kam az se clovek dopracoval no a to prave byla ta tezka vec, protoze jsem byl donucen rozjimat az za hranici, kterou jsem schopen snest a kdyz uz to dal neslo, nemel jsem primo cinost, kterou bych se mohl zabavit. Urcite znas film Motylek - jak tam toho vezne zavreli na 15let do temne komory - kdyz si clovek nenajde vec, kterou zabavi svou mysl, proste to po nejakem case nesnese a zacne cvoknout - cvokareni muze byt mozna taky zpusob, jak zabavit svou mysl

[jadydadyda]

No rozjímání je určitě nejduležitější, ale když už toho mám dost, tak se stejně nenudím. Jenom samotné obstarávání a příprava jídla je zábavná a povznášející činnost. Všechno to je jenom o přístupu. Taky nesmírně rád v lese jenom tak blbnu a skotačím, nic z toho nepovažuji za zabíjení nudy, ale za dobře investovaný čas.

[blaza]

Taky planuju nekam vypadnout, uz toho mam v meste pokrk. Rozlizel sem se u nas v lesich, ale jelikoz sem na konci stezky citil a videl stopy civilizace, tak zatim nevim.
Dneska hodlam prozkoumat levou cast lesa a najit vhodne misto pro prenocovani.