Odpovědět ti na otázky mohu, nebo se o to mohu alespoň pokusit, protože naše vnímání světa je poněkud odlišné a některé tyto otázky jsou z pohledu toho mého položeny poněkud kostrbatě.
1, předně bych rád řekl, že nejsem křesťan a jejich představa boha jakožto oddělené bytosti co nad námi všemi bdí, vše tu řídí všechny trestá či odměňuje je mi naprosto cizí, stejně tak nevím co přesně vidí pod pojmem duch svatý a i obecná představa anděla by u mě nebyla bez výhrad. Nicméně se považuji za silně věřícího člověka. Pokud by bylo křesťanství založeno čistě jen na učení Ježíše, bez všeho toho balastu okolo, byl bych s radostí křesťanem. V Boha věřím také nicméně pod tímto termínem vidím také něco trochu odlišného. Vidím všeprostupující vědomí jehož jsme mi všichni součástí a vše co je a není z něj vystupuje tvoří se a zaniká a to co vnímáme My, vychází z interakcí jednotlivých častí (nás samých) a způsobu jakým na toto vědomí mi sami nahlížíme a jakým uplatňujeme pozornost. Není rozdílu mezi pozorovaným a pozorovatelem a vše je jedním a bla bla bla... snad je to alespoň trochu pochopitelné. Pohledy na svět různých lidí jsou tak odlišné, že to někdo pochopí snáz a v některých případech je to jako vysvětlovat rybě základy silniční dopravy.
Proč lidé směřují k bohu či k ďáblu a tak je často dáno tím kde vyrůstají a k čemu jsou vedeni. Nevěřící vám řekne že je nevěřící, protože nevěří na nadpřirozeno a že představa vousatého dědy na obláčku co jednou rukou odměňuje a druhou trestá je absurdní. Lidé směřující k ďáblu jsou okouzlení mocí a tajemnem a nebo vám řeknou, že ďábel je vlastně nepochopeným, je sám andělem a k tomu tím do přináší světlo a poznání neb Lucifer znamená Světlonoš. Co člověk to názor, každý se chce nějak odlišovat, nechce být součástí zkostnatělých norem, Každý z nás je do určité míry něčím oblbnut. Lidé mají potřebu se nějak vyčleňovat a označovat, vytvářejí si masky říkají si tak či onak, protože jejich pocitu vlastní výjimečnosti se krajně protiví představa, že jsme si všichni rovni a nedejbože jedním a tím samým.
Proč vzhlížet k Ježíšovi? Ať už je jeho příběh skutečným či jen pohádkou, stal se vzorem. Je synem božím tak jak ostatně i my člověkem, který poznal a pochopil mnohá tajemství. Stal se ideálem, který by mnoho lidí rádo následovalo a proto k němu s takovou oblibou vzhlíží. Dle křesťanské tradice navíc vystoupil na nebesa a stal se součástí té podivné představy ve které nyní asi posedává na obláčku vedle svého vousy obrostlého otce.
2, až nějakého poznám třeba s ním nějaký vztah navážu.
3, každé utrpení ti vždy něco ukazuje, má tě něco naučit. Jsou věci kterým se člověk musí postavit sám a nemůže je za něj dělat nikdo jiný. Představ si, že budeš mít jednou malé dítě. Pokud ho budeš celý život nosit v náručí, tak se nikdy nenaučí chodit. Musíš ho také někdy nechat válet se na zemi aby se naučilo lézt a posléze chodit. Jsme to mi kdo musí bojovat a nalézt v sobě dostatek síly abychom své obtíže překonali. Pokud budeme pořád jen prosit o pomoc a doufat v zásah vyšší moci, nic se nenaučíme a navíc budeme zbytečně dělat nic, když to o co prosíme jsme si už dávno mohli vybojovat sami.
4, podle legend je to pohár do kterého stékala Ježíšova krev při jeho ukřižování. Má zázračné vlastnosti, léčí, přináší nesmrtelnost atd. Podle teorie Dana Browna, která je celkem zajímavá je oním pohárem nesoucím jeho krev zase, ženské lůno a to konkrétně to patřící Maří Magdaleně a svatým grálem je pak Ježíšova pokrevní linie. Kdo ví jak je to doopravdy
.
Adam a Eva, Ráj had a strom poznání, tento příběh je mnohem spíše více než skutečnou historií příběhem symbolickým s mnohými interpretacemi.
5, blaženost... to je sklenička vína, krásný výhled a dobrá společnost
.
6, zlo je milovaným bráškou dobra
. Jedno bez druhého nemůže existovat. Jedna ruka bere druhá dává. Jin bez Jangu nemůže existovat. Každá mince má dvě strany... .
Je Lev zlý protože sežere zebru? Z pohledu zebry tak tomu být může, ale z pohledu lva nikoliv. Zebra může být zase pokládána za zlou z pohledu trávy, kterou žere. Jedna věc zaniká aby žila druhá, nové střídá staré.
Měl jsem kdysi jeden celkem zajímavý sen. Odehrával se kdesi v lese v dobách řekněme středověku. Tamější lidé se hodně obávali zlého velkého černého vlka s rudýma očima, který je v lesích napadal rdousil a všelijak škodil. Byl tam ale i druhý vlk velký bílý s očima modrýma a ten je zase ochraňoval, dával na ně pozor a odháněl toho druhého. Jednou jsem se dostal do lesa, kde jsem na ně oba narazil na menším travnatém palouku uprostřed noci. Prvotní strach vystřídalo rázem pochopení. Poznal jsem, že ti dva jsou bratři, které spojuje bezmezná bratrská láska a že jsou neoddělitelní. Hráli si tam a pak na mě pohlédli a já chápal, že mne berou jako sobě rovného, také jako bratra a že mne s nimi spojuje stejná láska jako je samé. Bezvýhradná a s oběma stejná bez ohledu na to, že jednoho lidé vnímají jako špatného a druhého jako dobrého.
Všechno zlé má v našem světě nějaká význam. Vše se neustále mění, rodí a zaniká aby se mohlo zrodit znovu, vše je součástí koloběhu a je to jen lidská mysl, která jednu část koloběhu vnímá jako špatnou a druhou jako dobrou. Jedna bez druhé ale nemůže existovat.
Nejlepší obranou proti zlu je jeho pochopení.
7, ano. Každý z nás ho zná. Existuje ale strach a strach. Jsou chvíle, kdy je strach jen neopodstatněným produktem mysli, kalý nám rozum, podněcuje stres a dělá nám vrásky. "Mám strach, že nedostanu kolo co jsem si přál, že dostanu špatnou známku, že někoho naštvu.. zkrátka a dobře, že něco nepůjde podle mých představ". Pak je tu strach, který by se dal ale více než za produkt mysli pokládat za produkt těla, kdy jsme vystaveni bezprostřednímu nebezpečí. Jdete po laně vysoko nad zemí, lezete po skále, v lese narazíte na medvěda a nebo na vás vyskočí velký černý vlk s rudýma očima
. Stoupá vám adrenalin. Takový strach vás udržuje ve střehu, nutí vás dávat si pozor a může vám i zachránit život.
8, v jistých mezích ano. Je pořád na čem pracovat a dlouho jistě i bude. Troufám si říci, že například stresu nepodléhám po těch letech, tak snadno jako ostatní a beru věci s větším nadhledem. Na škole mě měli za flegmatika, vycházelo to ovšem z toho, že jsem se s učením nijak nestresoval a naučil se co musím ve chvílích kdy se ostatní strachovali o to aby dané zkoušky udělali, snažili se ze strachu dostat do hlavy úplně vše, učili se do noci a nebo třeba nemohli spát. Já chodil ke zkouškám s minimem znalostí, dobře vyspalý a s velikým úsměvem na rtech a ostatní s gulášem v hlavě a velkými kruhy pod očima. Takže na některých emocionálních úrovních se dle svého názoru ovládat dokáži.
Ovšem v některých věcech už to takové také není. Mám chuť na cigaretu a tak si zapálím i když vím, že bych neměl. Rád bych cvičil ale tělo neposlouchá a nejde
. Uvidím něco chutného ale velice nezdravého a je to ve mě dříve než to stihnu vůbec rozkousat a tak podobně
. Tady ovšem přichází ke slovu má schopnost ovládat se na emocionální úrovní a tak se s tím zbytečně nestresuji
.
9, nebyl jsem nikdy na místech, které by se dali připodobnit k obecné představě ráje či pekla. Svým myšlením si ovšem to či ono dokážeme velmi dobře vytvářet i tady. Pro někoho může být život utrpením a pro jiného extází jen na základě jeho přístupu k životu.
10, učit se, učit se, učit se... Poznávat, rozšiřovat své obzory a chápání. Porozumět lépe mechanismům světa a sám sobě. Obohacovat se. A prozkoumat neprobádané jako nějaký dobrodruh uprostřed nepoznané tajemné džungle
.
11, řekl bych, že my lidé jsme na této planetě spíše návštěvníky. Že je tento svět spíše produktem vědomí jiných bytostí a to bytostí přírody, zvířat, rostlin a my tento svět bez jeho většího pochopení násilně přetváříme k obrazu ani ne tak svému jakožto ještě hloupějšímu.
Abych ale odpověděl na otázku, která zřejmě směřovala k něčemu trochu odlišnému tak ano. Tento pocit mám celý život. Není se ale čemu divit pokud člověk žije ve společnosti jejíchž hodnoty jsou založené na lži a pomíjivosti.
12, a co je pravda? Pravda je jen úhlem pohledu. A snaha vše rozumové vysvětlit či interpretovat, například pokud jde o různé duchovní prožitky, odehrávající se ve stavech vědomí, které naše bdělá mysl mnohdy nedokáže chápat či si je vůbec pamatovat, pro absenci vzorců na které by šli implementovat, je opravdu v těch horších případech cestou do pekla a v těch méně špatných způsobem jak zbytečně zahodit hodiny času a dělat si v hlavě zbytečně zmatky. A mám na základě tvých příspěvků pocit, že i to tvé utrpění vyvěrá právě z této snahy interpretovat něco co patří do světa prožitků a ne světa interpretací.
13, jak co. Nicméně na tuto otázku se dá odpovědět i tak, že vlastně celý svět kolem nás je jen výsledkem bujné fantazie. Projekcí vědomí, kterou v tuto chvílí společně sníme a spoluvytváříme. Pak může být pravda úplně ve všem i v té největší lži.
Rád bych teď načal lahev vína, kterou nemám, protože je to snad nejdelší příspěvek co jsem tu kdy napsal
. Snad ti ty odpovědi budou ku prospěchu
.
P.S.: čekám ale, že tu časem najdu i tvé odpovědi
