Jelikož jsem opravdu velmi zoufalá!! Jelikož mi smrt klepe na dveře a tím uzavírá všechny dveře. A proto ty lidi, co přehlíží musíme nechat být, skousnout to a dělat, že je vše v pořádku, jelikož oni se nechají obalamutit, jakoukoliv hloupostí, co jim někdo řekne a nebo naopak zarytě si stát za svým, protože nevidí tu skutečnost, kterou by měli vidět. Kdyby ji viděli, tak by udělali vše, co je v jejich silách a já bych neviděla jejich vyhýbavé pohledy. A nebo je chyba ve mě a já mám všude kolem sebe iluze, neskutečné velikosti, které zasahují celý můj život a i mou bytost.
Já jsem tak příšerně zmatená z toho, co se mi od roku 2015 začalo dít, že má zmatenost se prohloubila až do začátku mého života a tím to zasáhlo i můj hluboký kořen mého původu, nelze v tom normálně žít a radovat se, trpím i přesto, že je vše kolem mého těla částečně v pořádku, ale uvnitř to je už něco jiného. Stále váhám i přesto, že vím, kam jít, jelikož jsem to v minulosti absolvovala. Mám pocit, že každý vnímá jinak, říkám si je mé vnímání správné, jsem skutečně bytost čisté lásky a nebo jsem opak. Ale říkám si snad tamto jsou už iluze a nebo ne? Iluze, které patří zlu. Dávám si otázku, je zlo skutečně nutné a nebo vzniká nerovnováhou mezi temnotou a světlem a my máme tím pochopit, že máme vyrovnat a pochopit naše nitra, abychom pracovali tam, kde je naše místo a tím aby jsme prostřednictvím zla pochopili, kde naše místo vlastně je.
Jak mám vyrovnat své nitro, když k tomu potřebuji také druhé, ne vždy sama si v některých případech dokáži pomoct. Kdybych to zvládla sama, možná bych si žila svůj život a šťastná sama na svém maličkatém území bez lidí ve všech ohledech. Jenže já potřebuji druhé k životu, ne ty, co mě ničí(těm se snažím vyhýbat), ale ty, co mi pomáhají, tam kde já si sama nepomohu, jelikož jsem tam slabá a oni silní, jelikož i těm já třeba pomohu v tom v čem oni jsou slabí a já silná! Přece proto tu i jsme abychom si vzájemně pomáhali! Proč by jinak bůh dával tak ohromná množství lidí, když by si vystačil jeden sám. Chápete to? Je to vidět všudy a na všem. Částečně si vystačíme sami, ale částečně potřebujeme druhé! Když si budeme vše jen řešit sami, jako bychom sami sobě házely klacky pod nohy(tím myslím, že tím si stavíme do cesty iluze, kterým potom věříme). Např. nech to bohu, to je jedna z rad, toho, co má např. pouze strach z života. Proč to mám nechávat bohu, když sám bůh říká, pracuj!! Jelikož toto je tvá práce, i když je těžká. Takže proč bych to měla nechat bohu, když sám bůh mě tudy vede a navíc jiný člověk dá také tuto radu:,, Bůh pracuje skrze nás, my jsme jeho nástroj" Jenže pozor, ne vždy jsme nástrojem boha a proto zase ve chvíli, kdy je to jeho práce, bůh řekne, nech to být, tohle je má práce a tehdy musíme stát
Chápete ten rozdíl Já se snažím pracovat v souladu, co to jen jde, ale také jsem chybovala a chybuji, ale snažím se, abych nenarušovala svou vnitřní rovnováhu(jelikož vím, co se děje, když ji mám narušenou), ale někdy to bez druhých prostě nezvládám, vím že je potřebuji a do této téžké situace jsem se dostala, proto jsem tak zoufalá!!! Jenže druzí jsou jak hluchý. A nebo mám ve své cestě ty nesprávné a tak hledám ty správné! Bůh je pro mě život, který mi ukazuje cestu a skrze něj vidím pravdu a tím i tu cestu, kterou musím a i chci kráčet, jelikož já chci žít
Kdo nechce žít, ten nenásleduje boha/život, ale jen iluzi(zlo) kterou si ze své vlastní zmatenosti a uraženosti, vzteku, atd. připravil svými iluzemi. (př. budu-li věřit iluzi, že mé děti ochrání bůh a tedy mu to přenechám, může se stát, že přijdu o ně, jelikož tehdy pokud jsem boží slova přehlížela a měla jsem je chránit svým vlastním tělem!! Kdy mi bůh říkal, ochraňuj své děti a buď mi otevřena, tehdy získáš vše potřebné a své děti před zlem ochráníš
a já pokud neposlechla o své děti jsem svým činem přišla!) Kdy už cokoliv napravit je pozdě. Tehdy bůh zúčtování řekne:,, zlu si svou víru dala! A tehdy jsi si ortel, bolesti podepsala! " Tehdy utrpení pro mě bolestí, která mě pro příště vyléčí. Ten kdo nevěří, sám uvěří! Až přijde chvíle rozhodující, tehdy se ukáže ke komu jsi patřící. Pokud tě tvá vlastní bolest poučila a svou víru pevnou máš, tehdy se od zla srazit na kolena už nenecháš. Tvá víra bude upevněná a tvá síla probuzena. Sám sebe i druhé budeš milovat, tak jak bůh ti dovolí, jelikož pokud půjdeš přes dovolení, tehdy iluzím svým se vydáš a tím tě bude čekat další v bolestech utrpení, abys došel pochopení. Já se snažím pomoct, co jest v mých silách, ale pokud pomáhám víc, sama sobě škodím. Jelikož své ego si tím hladím a tobě tím srdce hatím. I já dělám chyby a proto pozorný buď i ty. Ego si hladím i ve chvíli, kdy před tvou iluzí ustupuji, abych ti neublížila. Ale nyní už vím, že to nejsi ty, ale tvá iluze či má iluze, co vkráčí do cesty mezi mě i tebe. Pomáhat nebudu tvým iluzím, ale tobě! Ani svým iluzím, ale sobě! A proto pomáhej i ty mě a nepodporuj mé iluze, když se ti bude zdát něco podežřelé. Jelikož i já chybuji a své iluze nevědomě přehlížím. A proto pomáhejme bohu(lásce) a ne zlu(našim myšlenkovým iluzím zla).Znám 2 různé protikladné strany vycházejí z jednoho bodu, tedy jednoho slova, což určitě znáte, když se řekne, je to uvnitř mého srdce. Jeden to pochopí správně, že je to v nitru tedy v hloubce, která je hmotně neohmatatelná, ale někdo to pochopí tak, že je to ve fyzickém těle a nejradši by vám udělal operaci, aby vám to z toho srdce vyndal. A to je právě ten problém!! Mám pocit, že tohle je hlavní kořen příčin mnohá problémů. Jeden něco řekne a druhý to pochopí opačně a tím nastává řetězová reakce děsných zmatení. Jelikož jeden následuje srdce a druhý následuje své iluze.
To co se na první dojem jeví, jako iluze může být skutečné, ale taky ne. To co se na první dojem jeví, jako skutečné může být iluze, ale také ne. A proto pokud v souladu jsi a sám sebe znáš, tak tehdy pravdu vidíš, protože ji rozpoznáš a když ne ty, tak to bohu přenecháš a on ti pomůže. Ve chvíli i když se setkáš v tváří v tvář něčemu, co jsi v životě neviděl, zasáhne tě to, ale musíš si uvědomit míru tvých možností. Když si je uvědomíš, tak i kdyby před tebou stálo něco z čeho máš pekelný strach, tak to zvládneš jelikož si uvědomíš kým jsi a jakou moc máš ! Sama jsem v plné realitě, před bytostí, stála už mě začínal polívat divný pocit, ale pak jsem zklidnila a na bohu to přenechala, tehdy jsem s klidem odkráčela, jako bych nic neviděla, tím jsem si možná život zachránila, že jsem to bohu přenechala, jelikož bych si sama rady nevěděla.