Alespoň pro mě jsou, tyto jsou ze dne 8.1.2016.
Někde jsem s někým byla a bavili jsme se o něčem, ale pamatuji si jen to, že prý jen na mě záleží, kterou cestu si zvolím, prý že připraveno je nespočet cest, ale konečné rozhodnutí a volbu mohu udělat jen já. A viděla jsem před sebou rozvynující se cestičky, které vedou ode mě a byla jedna vedle druhé, jako provázky, které vedou ode mne. A ještě prý jsou všechny připravené, takže když si ji zvolím, prostě už je její budoucnost dopředu připravená.
Táta s bráchou chytali ryby a pak přišli unaveni, byli jsme v nějaké chatě či chalupě. Táta ležel vedle mě a jak spal, tak se blížil ke mně, já jsem se zvedla a šla jsem pryč, pomyslela jsem si, že bude na mém polštáři, ale nakonec jsem si říkala je unavený, tak ať se vyspí i na mém polštáři. Pak jsem viděla bráchu šel s nějakou dívkou a pak druhý bratr šel ke mně a něco říkal a byla tam i mamka. Já jsem říkala, že bych nechtěla hnusného kluka, že to by ani nešlo s takovým být a druhý brácha řekl něco jiného než jsem mínila a pak jsem ho opravila, že tak to není, že jsem to řekla jinak a řekla jsem to znovu. Pak jsem řekla, že důležitá je i vnitřní krása, ale přeci jen, když se mi dotyčný nebude líbit, tak i kdyby to byl sám bůh, tak bych ho nechtěla(tím jsem myslela, že i kdyby byl té nejčistší duše, ale vypadal ošklivě, tak bych jej nemohla mít za druhou polovičku) a že bych byla prostě ráda za čistý průměr. Možná jsem do toho ještě řekla o obyčejnosti, obyčejného kluka či tak. Pak jsem dala hlavu ke zdi a koukala jsem nahoru a říkala si, že přeci jen i k tomu hnusnému klukovi musí být žena, které by se přeci jen líbil, jelikož ne každému se líbí a naopak nelíbí stejná osoba, každý má jiný vkus. Takže i on by nakonec k sobě našel druhou polovičku.
Poučné sny
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: mhi a 0 hostů