Hrajete na nějakej nástroj?

[jadydadyda]

Na co hrajete? Neříkejte, že na nervy, protože tuhle omšelou odpověď už upřímně nesnáším. Proč, jak jste se k tomu dostali? Jak dlouho? Co hrajete, vlastní styl, nebo něco už známého? Učíte se někde, nebo samouk? Zpíváte? Jak vás produkce hudby duchovně naplňuje? Jaký máte názor na to, kde se vzala hudba? Co to je?

Já jsem se k muzice dostal dost zvláštní cestou. Odmala jsem nesnášel zpívání, protože kdykoli někdo zazpíval, tak se to v naprosté většině případů nedalo poslouchat. Všude jsem byl jediný, kdo nenáviděl táboráky, protože se tam falešně jančely do zblbnutí ohrané trampské písničky typu "u stánků" a podobný hudební odpad. Tak jsem si vytvořil blok, který se dodnes projevuje tím, že nemůžu zpívat, těžko se to překonává, ale snad se to jednou podaří (chtěl bych).
Jako malej jsem se nechal přihlásit na flétnu, kde do mě a ostatních dětí v prvním roce vtloukali jenom teorii, takže mě to nečekaně přestalo bavit.
V šestnácti jsem se pak náhodou dostal ke kytaře. Naučil jsem se pár základních akordů a začal zkoumat co to dovede. Místo toho, abych si vzal zpěvník typu "Já písnička" (ke kterému jsem choval výše zmíněný odpor), jsem začal náhodně experimentovat a skládat primitivní melodie po sluchu. To, že jsem takhle sám prozkoumával, pro mě něco naprosto neznámého mě na tom bavilo nejvíc. Pak jsem nějakou dobu válel na i elektrickou kejtru. Tak po roce a půl jsem se přihlásil na výuku klasické kytary, naučil se noty, techniky hraní a stupnice, ale viděl jsem že na velkou část jsem v podstatě už přišel sám, jenom jsem to dělal mnohdy nevědomky (co se týče stupnic), tam mi to dalo tu formu a uvědomění. Stejně jsem ale po celou tu dobu výuky (dva a půl roku) vymýšlel a učil se do značné míry sám. Když jsem každej týden dostal skladby na naučení, tak jsem se je učil až večer den před další hodinou, nebylo to tím že jsem necvičil, já cvičil, ale jen to svoje .
Musím ale uznat, že všechny ty skladby v notách mi daly značnou inspiraci. Pak ale převládla touha vyvíjet se zase sám a tak jsem z té školy odešel a tak je tomu dodnes.
Proč to říkám? Protože, chci povzbudit každého, kdo hraje nebo o tom uvažuje, aby se odhodlal nějak hudebně projevit, aby bylo méně takových umučených dětí jako já, co musí pořád dokola poslouchat to samé ohrané... Přes hudbu co z vás vyvěrá, můžete přece nejlépe poznat, kdo jste. Ze začátku budete experimentovat metodou pokus omyl, pak se vám to všechno začne zákonitě srovnávat a postupně se bude rýsovat váš vlastní styl, nakonec se vám v hlavě rozezvuční dlouhé melodie a ty se vám budou pak i zdát (ve snu nejlíp poznáte svůj hudební potenciál). Buďte jako průkopníci a nebojte se toho! A hlavně neomezujte se definicí žánru svého hudebního stylu, jinak se tím spoutáte.

[clario]

To já zase písničky typu "U stánku" a další podobný folkový písničky mam opravdu rád, jako malej jsem několikrát jel na pár trempskejch akcí a zamiloval si je, taky jsem pravidelně jezdil na tábory a tam si k těmto písním vytvořil pouto, možná jsem měl větší štěstí na ty co je hrály a možná taky ne, každýmu se líbí něco jinýho .
Jeden z prvních nástrojů, kterej jsem vzal do ruky byla asi flétna. Máma mi jí jako malýmu koupila a naučila mě naní halí belí, pro tu chvíli to bylo všechno. Dál jsem k dalším narozeninám dostal dětské klávesy, naučil se na ně pár těch dětskejch písniček typu ovčáci atd.

Zase nějákou dobu na to jsem na chatě objevil heligonku a začal to zkoušet s ní , byla babičky, která mě hned zásobovala spoustou, not a učebnic na klávesy pro děti , mam takovej pocit že už tenkrát jsem se poprvý naučil noty . Něják jsem to nezvládal s doprovodnou rukou a tak jsem se na to nakonec taky vykašlal. Po celou dobu co jsem se na to pokoušel učit máma nadávala, že se učim na takovej krám a snažila se mě přesvětčit že kytara je lepší. Zkusil jsem kytaru. máma mi na papírek načmárala jak se hraje pár akordů a podle zpěvníku jsem začal zkoušet hrát na kytaru, bohužel jsem do té doby neměl jakoukoliv představu o rytmu, takže jsem přesvědčen o tom, jak je to složité nechal i toho.

Uběhlo pár let mi jsme se stěhovali a já jsem začal poslouchat najednou uplně jinou muziku než jsem posouchal do té doby, na rádiu jsem si naladil Vltavu a spokojeně jsem začal poslouchat vážnou hudbu, blues, jazz a i hromadu divadelních ptákovinek co tam poštěli . No a zamiloval jsem si zvuk saxofonua chtěl to zkusit s ním, jen je to už o něco dražší záležitost. Jeden příbuzný ho měl tenkrát doma, ale nebyl zrovna v provozuschopném stavu a tak mi vrazil doruky klarinet ať to zkusím s ním, hraje se na to podobně jako na saxofon. Chvíli mi trvalo než jsem se naučil do toho foukat tak aby to hrálo, je to založeno na trošku jiném principu než flétna. Hlas klarinetu mě ovšem okamžitě učaroval takže už to nebyl saxofon ale klarinet (Možná si říkate "tak odtud se vzal ten jeho nick", ale sám si tím nejsem ani tak moc jist, jednou mi slovo prostě skočilo do hlavy ). S mámou jsme pak zašli asi dva nebo tři měsíce pře koncem školního roku do hudební školy jestli by mě nevzaly. Neni to zase tak obvyklí že se tam choděj lidi přihlašovat v tu dobu, ale nakonec to vyšlo. Učitel mi ale řekl že mě bude základy učit nejprve na flétnu a ze začátkem školního roku se dáme do klarinetu. Tak jsem se znova naučil noty . Nakonec jsem se na to vykašlal jako na všechno ostatní a začátkem roku se tam už neobjevil.

A pak poslední rok na táboře jsem si ty trempské písničky zamiloval natolik, že jsem je htěl sakra umět taky . Ovšem kytara se rozbila, když jsme se stěhovali, ulomil se jí krk. Ale ani to mě neodradilo vzal jsem vrtačku koupil ten nejvtší šroub a spokojeně jsem začal kytaru smontovávat. Do dneška nechápu jak jsem se ně ní mohl učit hrát, v jednom místě byly totiž struny asi tak pět centimetrů od krku, nějákym záhadnym způsobem jsem se to naučil umáčknout a naučil se základy podle trempský učebnice co jsem si koupil. Nakonec měto chytlo natolik že jsem si našetřil na elektrickou, která mi teď zamozdřejmně stojí opřená za skříní a ještě před nedávnem si dělal pratr s komba traktor .

Jednou jsem k vánocům dostal novou akustickou kytaru na kterou hraju dodneška, ale už ne ty písničky co dřív teď už hraju vlastně jen podle tabů(njn noty zase neumim ) různý blbosti. Nesmim zapomenout ještě na jeden nástroj, kterej jsem si opravdu zamiloval a tím jsou housle koupil jsem si je na konci letošního školního roku, ale dopadli stejně jako o statní nástroje, mam je položený na skříni a s radostí rozhlašuju, že mam housle na který nehraju (nějak se zase nechci učit noty, ale budu muset.)

P.S.: Vždycky sem se divil tomu jak sem Sunny dokáže psát takový eseje asi už toho necham.

[loob]

No já hraju asi 10 let na klavír.
Jak jsem se k tomu dostal? Celkem jednoduchý. Naše rodina je silně orientovaná na muziku (můj děda učil na lidušce, můj táta je kontrabasista - jazzman) a tak taťka samozřejmě chtěl abych taky na něco hrál a tak jsem začal hrát na klavír.

Už jsem v 2. cyklu (první ročník) ,ale bavit mě to trprv pomaličku začíná. Mám celkem dobrýho učitele, on rád Jazz ,já rád Jazz ,takže nehraju naštěstí moc klasiky (klidně ji zahraju ,ale moc ji nemusim ,spíš ten jazz/blues apod...) Teď se učim improvizaci a vůbec kompozici. Když jsem začínal ,tak prvních 5 let byla povíná Hudební nauka a nikdy bych neřekl ,že ty blbosti z ní někdy použiju Takže jsem to samozřejmě hnedka zapomněl a teď se to musím znovu učit

Každopádně nehodlám pokračovat v "rodinný tradici" muzikanta. Jsem spíš zaměřen technickým směrem - PC apod. Takže ten klavír ,mám abych něco uměl.

[jadydadyda]

S hudební naukou jsem si taky vytrpěl svoje, ne že by mě některý ty věci nezajímaly, problém byl někde jinde. Na kytaru jsem totiž začínal hrát až na střední škole a když jsem se přihlásil na tu základní uměleckou školu, tak jsem měl dobrých osmnáct let. Asi si dokážete představit tu spoustu malých dětí co sotva začali chodit do první a mě v jedné třídě. Připadal jsem si zase jako dítě .

[Heimdall]

Zdravím kolegu klarinetistu . Já už ani pořádně nevím, jak sem se k tomu dostal, ale asi v druhé třídě sem šel s mamkou do lidušky, s tím, že začnu hrát na klarinet(asi proto, že děda na něho hrával). Údajně sem měl zprvu hrát na flétnu, ale po první hodině učitel řekl, že to ani není nutné. Hrál sem na něj 4 roky, poslední rok sem chodil do cimbálovky, jenže pak mě jako dechaře potkala nepříjemná událost, nějak se mě pomrvil nátisk a začal sem se dusit(ne doslova ), na zvuku se to sice zatím nijak zvlášť neprojevovalo, ale v budocnu by to žepri nebyslo ono, navíc by mě to mohlo začat dělat aj zdravotní problémy. A jak už to tak bývá, tak bylo málo tubistů(tuba=nejtěžší největší a nejhlubší žesťový nástroj=proto na to nikdo nechce hrát ) a učitel mě v tom nechtěl "nechat", a jiný(teď současný učitel) sháněl tubistu, no tak že bych to šel jenom "zkusit". Po první hodině už mě učitel pomalu cpal noty . No původně sem moc spokojený nebyl, ale pomalu zjišťuju, že je to zlatý důl, chou mě z celého okresu na pohřby (ne že bych byl dobrý, ale píš jeden z mála), je to sice černý humor, ale dvě kila za funus, no neberte to (navíc kdyby mě ta atmosféra měla dělat nějak zle, tak asi nepíšu na toto fórum ). Zároveň chodím do dechovky v Buchlovicích a jsem spokojený:), teď po mě ve škole ještě chcou abych začal chodit do školní cimbálky nak larinet, jenže nevím co by to dělalo s hubou, přece jenom se do toho fouká a na tubu se "prdí", no uvidím. S kámošama máme ještě jednu trash-core metalovou skupinu, spíš jen tak na odreagování a s kamošem ještě přemýšlíme nad nějakým punkem(tam hraju na bicí). Vidím že vetšina hraje na kytaru, o to sem se taky kdysi snažil, jenže mě to tak nějka "pustilo", nebo spíš ani "nechytlo", první na akustiku, a bez nějakých vetčích zkušeností sem se vrhl na elektriku co sem splašil přes bráchového kámoša za litr , jenže se svou kytarovou gramotností sem se "naučil" hrát sóla a riffy tahem zespodu narvch . Jinak teda hudba tvoří jednu z největších částí mého života, pomáhá rozvíjet jak pavou tak levou hemisféru, pomáhá naučit se mnohým věcem, zkrátka rozvíjí myšlení jako takové a proto sem strašně vděčný, že hudba existuje . Jinak nejradši si poslechnu ten metálek, nejčastějc asi klasický heavy, ale často taky black, death moc rád nemám to je jen bezduché mlácení do nástrojů a vymývání mozků, to by se dalo říct i o blacku, jenže ten má aspoň atmosféru. Pak nepohrdnu jazzem, klasikou a jen občas nějaké ty relaxačky, ale to ani není moc žánr. Jinak velice dobrý nápad pro založení tohoto topicu .

[Pernee]

Tak se taky přidám....zatim jenom povim že hraju na klavír, vůbec se mě tedka nechce vypisovat (zanedlouho to tu rozepíšu)....díky za pochopení

[Zebra]

Klavír pro zábavu (takže noty jen v absolutní nutnosti:D), s violoncellem jsem začala letos v říjnu (takže nic moc:D vlastně spíš nic), kytara jen tak pro doprovod:) Ou jé:)

[H0n24]

Já hraju 8 let na klavír, od prázdnin už jenom pro zábavu, po prvním cyklu jsem toho nechal, nijak moc mi to nešlo(závěrečnýho koncertu jsem se bál už na začátku každýho ročníku ) ale hlavně na intru nemam kde cvičit. Teď moc nehraju, občas si stáhnu noty, ale nic jinýho, na žádných koncertech neúčinkuju. Když jsem začínal, ani jsem nepočítal s tím, že bych pak šel někam na konzervatoř, já si zahraju sám sobě, občas koledy, k narozeninám...to mi stačí

[Winsy]

No hraju 7 let na klávesy, dva roky na piano, 3 roky na kytaru a tento rok se učím hrát na flétnu, budu z toho maturovat, tak uvidíme:D.. jinak bych chtěla vyzkoušet třeba djembe nebo něco podobného;).. Brácha je celkem hudebně založený člověk, takže jsme často hrávali spolu ( i když má svou kapelu), nebo s kamarádkou, tak jsem postupem času hudbě podléhám víc a víc;).