Charakter

[Helias]

Jednou jsem tak seděl a přemýšlel, jaké to je po smrti. Když zemře člověk, jeho duše se odebre do vyšší sféry, kde si vybere další život (pokud ještě neopustil koloběh inkarnací) dalšího člověka, do kterého se inkarnuje. Tato inkarnace (osoba) má nějaké určité charakteristické rysy, nějakou osobnost. Touto osobností vlastně v průběhu života jsme, ale po smrti o tento charakter přijdeme. Má duše vůbec charakter nebo mají charakter jen fyzická těla?
Když si vezmeme reinkarnační cyklus, v každém životě jsme vlastně někdo úplně jiný, tudíž máme jinou soudnost, rozum, inteligenci, chování i postoj k životu. Jaký charakter má duše, když opustí tento cyklus a pokračuje do vyšších úrovní existence? Má svůj vlastní charakter, charakter všech životů, které prožil nebo je to jen energie, která nemá schopnost uvažovat a je tedy "jedna z davu", která se vrací ke Zdroji a je naprosto stejná jako ostatní? Bude si vůbec tato duše uvědomovat, co se děje?

[Tidus]

Helias: Podle toho, co se pise, tak se po smrti v budhicke sfere zbavime individuality. Docela tomu verim. Verim, ze nejsme telem, MY jsme jen tim pozorovatelem, vedomim a to je jen jedno. Proto jsme vsichni jednim. Jen si hrajeme na nekoho jinyho, oddelenyho. Ted mi doslo, ze je to jako ten pribeh na obdelniky, co tu nedo napsal. My jsme vedomi (bila plocha) a hrajeme si na tela (obdelniky). Mozna je to jen jeste trosku zamotanejsi. Hrajeme si na duse, ktere si hraji na tela . Ve vysledku to ale nic nemeni. Porat jsem vlastne ale neodpovedel na otazku..... Myslim si, ze kdyby byli vsechny duse naprosto stejne, vsichni by zili stejne zivoty, protoze by si vsechny zvolili stejne role v tehle nasi velke hre. Proto verim, ze maji nejake individualni rysy.

...doufam, ze to neni moc zmatene....

[Helias]

Ten příběh o obdélnících je skvělý ... .

Jinak v souvislosti s tím mě napadlo ... může v jednom těle žít více duší nebo má každá duše předem určeno (vybírá si), do kterého těla se inkarnuje a jednomu tělu náleží právě jedna duše? Podle mě je logické, že je v těle jen jedna duše, protože jinak by se tyto duše "hádaly" o kontrolu těla. Teď mě zas napadá, co takový schizofrenik ... nepřebývá v něm třeba více duší a takhle to dopadá???

[Tidus]

Helias: Pry v sobe mame vsichni spoustu bytosti, ktere se nijak neprojevujou a jsou neskodne. Rikal mi to reiki mistr, ktery se udajne zucastnil nekolika takovych vymiceni (nebo jak to nazvat). Pry se na nas vazou, protoze pak nase uspechy a neuspechy prozivaji jako my. Rikal priklad opilce, ktery se upil k smrti a nalepil se pak na svou dceru, protoze kdyz ona pila, mel pocit ze i on pije. Takze pokud se nam neco povede nebo jen neco delame, prozivaji to jako my. Asi jako kdyz se divame na film a ztotoznujeme se s hlavnim hrdinou. Nevim ale, jak by se to muselo zvrhnout do schizofrenie. Kartar, o kterem jsem tu uz tolikrat mluvil mi o tom vypravel a taky rikal, ze schizofrenie je zpusobeny prilepenim jine duse. (mimochodem v te holce co mela v sobe otce opilce se taky obcas dostal ke slovu tatinek....) Jednomu kamaradovi ale rekl, ze ma v sobe svou sestru, ktera jako malinka umrela (jeste nez se on narodil). Ovlivnuje mu to jeho chovani, ale sama se nijak neprojevuje.

[Asanoth]

Helias:
Pokud vim, charakter nesidli ve fyzickem tele, ale prave v dusi. Charakteru se oprostis tedy pouze tehdy, zbavis-li se duse a postoupis do vyssi sfery nez je astralni(tedy kam nalezi duse) a to je sfera mentalni(kam nalezi duch). Proto jsi pri MC pouze pozorovatelem bez emoci(zatim na to jeste nemam dostatecne schopnosti, takze nepisu prakticke zkusenosti nybrz to, co jsem nekde cetl ), kdezto pri AC ty emoce mas, nebot vycestuje jak duse, tak duch.
ten "navrat ke zdroji" je snad mozny jen za predpokladu natolik vysokeho dusevniho rozvoje, ze Ti to bude umozneno(a pak bys mel mit jeste teoreticky na vyber dalsi reinkarnaci, napriklad s nejakym zvlastnim poslanim, nebo prave ztratu identity a spojeni se s Bohem(napriklad, je jedno jak tomu rikas )

Tidus: nehledal bych za vsim astral, je sice mozne, ze schizofrenii mohou zpusobit priliple potvory, ale rozhodne bych netvrdil(jako ja osobne, kdyby mel nekdo nutkani prohlasit, ze vam to vnucuju ), ze kazda schizofrenie je zpusobena timto zpusobem

[Tidus]

Asanoth: Charakter by mel sidlet asi v astralnim i fyz. tele. To ale porat patri k tehle nasi identite protoze astralni telo si s sebou do dalsich zivotu taky nebereme (alespon podle ruznych uceni).

Nehledam za vsim astral ale premysleni a cokoli s psychykou je astral a tak bych takovyhle veci hledal tady.

[GeorgeLD]

Pokud jde o jev, kteremu se rika schizofrnie, muze to mit v pozdai urcite vice variant pricin. Urcite v tom hraji dulezitou roli vsechny bytosti, ktere se sejdou aby vytvorily uplnou lidskou bytost. Fyzicke telo bude mit urcite to, co by se dalo nazvat charakter, ohraniceny fyzickou rovinou, duse ma urcite take svuj charakter ohraniceny dusevni rovinou a duch ma urcite take svuj charakter, ohraniceny duchovni rovinou. Navic existuje v lidksem tele nesmirne velke mnozstvi bytosti, vcetne ruznych pripoutani, podvedomi atd. atd. Napriklad kdyz ma clovek vysoke horecky, rikame ze blouzni a kdyz se s nim nekdo bavi, odpovida pomatene a nesouvisle. Takze by to mohlo byt proto, ze kdyz jeho hlavni vedomi, jeho duch, je oslabene, ma mensi kontrolu nad telem a pak se k nemu mohou snadneji dostat jina vedomi, ktera za nej docasne prebiraji kontrolu a ten clovek pak neco placa. No a potom tady jsou lide, kteri maji velmi silna pripoutani a jsou to skutecne vetsina. jednou jsou klidni a potom zacnou vyvadet a rvou, chovaji se jako sileni a ani si to neuvedomuji a nemohou prestat. (to je moje zkusenost z me skolni tridy) Rekl bych ze by se to taky dalo povazovat za schizofrenii, protoze ten clovek je prave pod vlivem sve vlastni pripoutanosti a to je take zasahovani cizi bytosti do jeho jednani. Nebo nekdo uvidi skupinu divek a zacne se chovat nenormalne, potom je to jako retezova rekace a uvsech vyvstanou ruzne veci spojene s jejich zadostivosti. jeden se zacne stydet, dalsi se zacne predvadet a dalsi vytahovat, dalsi clovek zacne delat legracky a nekdo jiny nahodi seriozni vaznou tvar. Lide jsou proste velice pestrobarevni a cim vice vsechny ty veci ovladaji toho cloveka, tim se jeho vlastni identita zatlacuje cim dal vice do pozadi a potom se podil povahy jeho vlastniho ducha rojevuje v celistvem cloveku mozna tak v procentech. V taoismu se pouzival pojem "navrat ke svemu pravemu puvodnimu Ja".

[Prince_Rakeem]

Co je po smrti zjistíte až zemřete

[matrixnet]

Blbé by bylo, kdyby člověk už nic nezjistil, proč tu byl a takové ty základní věci, nad kterými občas každý přemýšlí nebo přemýšlel. Ale to že nevíme proč tu jsme, se mi zdá zcela v pořádku. Je to jako čekat na nejlepší hru svého života, kdybychom ji už teď znali, ztratil by život tak trochu smysl.

[jadydadyda]

Něco tak dramatickokomickytragického jako je normální lidský život můsí mít zaručeně vymakaný outro. Člověk se dozví pravdu o všem podstatném, kdo, kdy, kde, co, proč a jak, potom titulky a nakonec se vynoří otázka "co bude s tebou?". Zajímalo by mě, jak vypadalo intro, který si už nepamatuju.

[Batole]

Jednou jsem tak seděl a přemýšlel, jaké to je po smrti. Když zemře člověk, jeho duše se odebre do vyšší sféry, kde si vybere další život (pokud ještě neopustil koloběh inkarnací) dalšího člověka, do kterého se inkarnuje. Tato inkarnace (osoba) má nějaké určité charakteristické rysy, nějakou osobnost. Touto osobností vlastně v průběhu života jsme, ale po smrti o tento charakter přijdeme. Má duše vůbec charakter nebo mají charakter jen fyzická těla?
Když si vezmeme reinkarnační cyklus, v každém životě jsme vlastně někdo úplně jiný, tudíž máme jinou soudnost, rozum, inteligenci, chování i postoj k životu. Jaký charakter má duše, když opustí tento cyklus a pokračuje do vyšších úrovní existence? Má svůj vlastní charakter, charakter všech životů, které prožil nebo je to jen energie, která nemá schopnost uvažovat a je tedy "jedna z davu", která se vrací ke Zdroji a je naprosto stejná jako ostatní? Bude si vůbec tato duše uvědomovat, co se děje?

Podle satrších duchovních nauk existuje více duchovních "složek", duch, duše, tělo karmy (osudu), tělo vášně, tělo mentální, tělo astrální, ař nejnižší je tělo fyzické. (Joga od staré indie k dnešku, Matoušek Gnoze, spisy Karla Weinfurtera, Guaita.....).
Podle oněch nauk duch a duše jsou pouze částečky kosmických energií, bez vlastní vůle a vědomí. Které se bez těla nemohou nijak projevit, ani jednat. Dotyčné složky se polde oněch nauk po smrti rozdělí a následně opět spojí - vyjma těla astrílního - v nové existenci, při čemž zapomenou svůj předchozí život. Na tom je postavena třeba Alchymie, viz R. Willhelm, C.J.Jung,
Tajemství zlatého květu- zdarma na www.grimoar.cz/obsah.php Druhý mystický slabikář karla Weinfurtera - kapitola Smaragdová deska.
Duch a duše jsou věčné a neměnné. Zkušenosti přijímají "duchovní" těla a při zrození je přenášejí na tělo fyzické.
Alchymie je metoda - ovšem velmi náročná, která byla ve starověku vypracovaná na napravení nedostaků reinkarnace.

[loob]

Teď čtu knížku Rošťák Milerapa od Vacka (viz. forum), sice je to dělané románovým stylem ,ale i tak dost ponaučí o nás o těle a o duši. Abych přešel k věci, jednou Marpa(učitel Milerapy) vypráví o tom co se děje když umřeme a tam řiká ,že ještě před úplnou smrtí se nám znovu promítne celý život(to je celkem "známé") a zdůvodňuje to tim ,že v ten okamžik máme přístup ke kompletnímu vědění a tudíž víme co je dobro a co zlo, takže zhodnotíme celý náš život z jiného úhlu.

Trochu OT ,ale když už se tady bavíte o té smrti a duši...

[Frater Irwiuss]

Jednou jsem tak seděl a přemýšlel, jaké to je po smrti. Když zemře člověk, jeho duše se odebre do vyšší sféry, kde si vybere další život (pokud ještě neopustil koloběh inkarnací) dalšího člověka, do kterého se inkarnuje. Tato inkarnace (osoba) má nějaké určité charakteristické rysy, nějakou osobnost. Touto osobností vlastně v průběhu života jsme, ale po smrti o tento charakter přijdeme. Má duše vůbec charakter nebo mají charakter jen fyzická těla?
Když si vezmeme reinkarnační cyklus, v každém životě jsme vlastně někdo úplně jiný, tudíž máme jinou soudnost, rozum, inteligenci, chování i postoj k životu. Jaký charakter má duše, když opustí tento cyklus a pokračuje do vyšších úrovní existence? Má svůj vlastní charakter, charakter všech životů, které prožil nebo je to jen energie, která nemá schopnost uvažovat a je tedy "jedna z davu", která se vrací ke Zdroji a je naprosto stejná jako ostatní? Bude si vůbec tato duše uvědomovat, co se děje?

Proč vůbec takhle uvažuješ? Je velmi dobře možné, že reinkarnace neexistuje(proč neexistuje nebe, jak tvrdí křesťané?). A pokud existuje, není úplně jedno Jak se tvoří náš charakter, naše oswobnost, chování a jednání? Pnema, psýcha a tělo jsou v souladu a tvoří magický celek, který dává vzniknout snad nejfantastičtější existenci ve vesmíru. Snad by se dalo říct, že v případě, že reinkarace existuje, tak nehmotná část těla přenáší nějakou asi základní část osobnosti(důvod proč v reinkarnačních teoriích zkoumané osoby často podléhají cykličnosti- buď se mnoho životů pohybují okolo nějakého konkrétního subjektu, kterým může být práce, rodina...., nebo se v cyklu životů věnují nějaké jasně vytyčené linii). Existuje ale další počet vlivů, jejichž počet je roven počtu elementárních čístic kosmu, které charakter jedince nevratně a fatálně ovlivňují. Krásnou psychologii tvorby osobnosti popisuje Jack London v knize Bílý tesák. Nemá smysl uvažovat proč, protože vyčíslit a popsat důvody způsobu naší existence je nemožné. Trefné je teď asi říct, že Bůh ví. Důležité je, jací jsme a jak z to těžit.

Já osobně věc vidím tak, že buď prostě chcípnem a splynem s kosmem(po stránce fyzické nás sežerou červy, po stránce duchovní astrální larvy). Nebo podléháme nějaké cykličnosti, tedy např. systému reinkarnace. V tom případě se ale v cyklu inkarnací přenáší jen JÁ. Nic jiného. Jelikož charakter se v průbehu času mění a těžko se můžeme charakterově rovnat naší existenci ve věku 5 let nebo ve věku 100 let, ale stále víme, že jsme to byli my, musí exitovat uprostřed lidské bytosti ohnisko věci, které je dokonale holé a svlečené jako nenarozené dítě. Dokonalé bezcharakterní. Austin Osman Spare to nazval KIA. Je to to já, to ohnisko, které vidí. Je to to, co se nikdy nemění ale příjimá formu. Je třeba uvadomit si, že niterní JÁ nemůže být identifikováno s tak podřadnou, netrvalou, do zad budající kudlou jakou je charakter. Je to jen takový podřadný obal, plastová schránka okolo diamantového prstenu. JÁ je bod v prostoru, který svou polohu může měnit. JÁ je oko, které se nemá charakter, jen se dívá. A jsme to MY! Znesvěcovat svoje já tím, že ho začnete ztotožňovat se svým charakterovým způsobem jak chodíte na záchod či masturbujete, je cestou do pekel. Měň svůj charakter.
Takže v cyklu inkarnací se přemisťuje jen JÁ. V cyklu inkarnací se OKO obklopuje stále novými věcmi, které se mu můžou líbit, ale které také může odvrhnout. OKO jste vy! My! JÁ! Identifikujte se s nenarozeným, holým, neoblečeným bezcharakterním okem. To je výhra.

[Tidus]

loob: Me se jednou pred ocima promit celej zivot ale jediny co jsem v tom videl je to, ze jsem se smiril se smrti. Byl jsem na skale. Lezl jsem jako prvni, takze jsem vytahoval lano (prvni to ma vzdy riskantni, neni totiz poradne jistenej). Byl jsem zrovna v takovy blby situaci. Od kruhu jsem byl daleko a tak odhadem bych rek, ze dopadnu az na zem. Neslo to dopredu ani zpet a moc dlouho jsem se nemohl udrzet. Asi pul minuty predem jsem vedel, ze poletim dolu a VUBEC se mi tam nechtelo . Zkusil jsem jseste par zoufaklych pokusu o neco, ale neslo to. Je pravda, ze clovek vidi veci z jineho uhlu. S takovym nadhledem. Nevidel bych v tom ale nic mystickeho. Zadny pristup k necemu. Spis si clovek uvedomi, o co vsechno prave ted bojuje.

....nakonec jsem stejne spadnul . Nastesti jsem ale porat tu ....

Frater Irwiuss: O tomhle tedka ctu perfektni knizku. Jmenuje se Zrozen k pravde: Volani duse . Az to doctu, tak sem hodim recenzi ale asi to jeste potrva. Krasne popisuje o tom, uvedomit se ze my jsme mysli (to tve oko). Jen mi u tebe prijde, ze se zbytecne moc kriticky stavis k fyzickemu telu. My vsichni jako ta JEDNA MYSL neni nic vic.....nic, co by bylo NAD hmotou. To je nemoc tech zpysnelych radoby magu. To ze se zabyvam hmotnymi vecmi neni ve sve podstate nic hrubeho, hloupeho a zavrzeni hodneho. Nejaky astralni cestovatel neni nicim vznesenejsim nez automechanik, astralni telo neni nicim vznesenejsim nez fyzicke telo. O tom se v te knize taky krasne pise...... doporucuji vsem.......

[loob]

Tidus: Hmmm zajmavý ,ale co ty víš ,třeba to nebylo to "pravé" promítnutí života to poznáme až budeme umírat...

EDIT: A nebo máš pravdu a to "Poznání" se skládá z prespektivy života

[IamI]

Jednou jsem tak seděl a přemýšlel, jaké to je po smrti. Když zemře člověk, jeho duše se odebre do vyšší sféry, kde si vybere další život (pokud ještě neopustil koloběh inkarnací) dalšího člověka, do kterého se inkarnuje. Tato inkarnace (osoba) má nějaké určité charakteristické rysy, nějakou osobnost. Touto osobností vlastně v průběhu života jsme, ale po smrti o tento charakter přijdeme. Má duše vůbec charakter nebo mají charakter jen fyzická těla?

Pár zajímavých informací je třeba zde:
http://zivotni-energie.cz/phowu-vedome-umirani.html

[acdcpetr]

Vrátím se na začátek téhle debaty- A co takový Sokratův Daimonion? Je to další osobnost v člověku? Rozhodně takový vnitřní hlas máme každý.

[petr lukes]

Každý člověk má na sobě černý duše, které ho dost ovlivňují a chtějí ho dostat ke vše neřestem. Jen avataři už na sobě nemají žádnou černou duši a když člověk potká avatara naživo, tak myslím, že je to zážitek do konce života