Trošku schizofrenie
- jadydadyda
- Příspěvky: 199
- Registrován: úte, 03. čer 2008, 18:17
- Kontaktovat uživatele:
Trošku schizofrenie
Před pár týdny jsem opouštěl tělo, chvilku se vznášel nad postelí, pak jsem se otočil a podíval na sebe jak spím. Moc jsem toho neviděl (ještě jsem se moc nerozkoukal). Přesto, že kolem bylo temno, tak jsem viděl obrys svého těla, protože bylo ještě mnohem temnější než okolí. Vznášel jsem se přímo nad ním a díval se tam kde jsou oči, pak mě napadlo se ho dotknout. Natáhl jsem ruku a dotkl se svojí hlavy, tím jsem se s ním jaksi divně propojil, nebyl to jenom dotyk. Čekal jsem, že se nic nestane, protože přece když vylítávám z těla tak se ho taky vlastně dotýkám, ale stalo se. Vypadalo to asi tak jako bych měl dvě astrální těla (jedno na místě fyzického) a dvě osobnosti, byl jsem silně zosobněn v obou, ale v jedné o něco víc. Těžko se to popisuje, protože to nejde k ničemu přirovnat, navíc jsem ten pocit nemohl vydržet, takže to trvalo jen asi 10 vteřin a to je málo abych to nějak zmapoval. Jedna věc co mě v tu chvíli napadla bylo to, že takto nějak možná vzniká schizofrenie. Znáte to někdo?
Re: Trošku schizofrenie
Jo stalo se mi neco podobnyho jak sem telo opustil tak sem ejste stale vnimal fyzicky divny byt na 2 mitech zaroven.Podobnej pocit ale na tak intenzivni se da zažit pri probouzeni ze snu kdy je vnimani jak ze snovyho tela tak i z fyzickyho ale proti tomu AC je to NIC. v LD sem expedimentoval a zkousel sem vytvořit kopie a prenist do nich vedomi ale vic 3 tela zaraz se mi vnimat nepovedlo je to moc choas vetšinou sem chodil jen ve 2 a obraz si rozdelil na 2 pulky.Zkusil sem i 9 tel zaraz ale to se nedalo tak sem mezinima jen prepinal a vždy dal telu nejkej ukol treba sem každy poslal nejkym smerem abych prozkoumal vetši obůast.
Help! I'm a multidimensional being trapped in a linear time-space continuum!
Re: Trošku schizofrenie
To že je schizofrenie rozdvojení osobnosti je zažitý omyl. Schizofrenie je to, že se člověk postupně dostává mimo skutečnost a připadá mu jeho jednání jako správné v tu danou chvíli, pod tíhou různých náznaků, věmů, které na něho útočí z okolí. Při ní se střídají nálady od radosti až po deprese, podle toho jaké se dozvídá věci. Rozumí řeči ptáků, rozumí čínsky, v televizi o něm mluví, v rádi, na ulici ho sledují, lidé jsou úpíři, umí telepatii, všechno se točí kolem něj, duchovní témata, všechno samozřejmě probíhá normálně, jen ten mozek si to dá do nějaké souvislosti, dochází v něm ke zkratům, při nich se nekontrolovatelně vyplavuje dopamin, tak přichází na řadu další látky, aby ten problém vyřešily, ty způsobí sluchové a zrakové halucinace.
Zažil jsem to, no v každém případě jsem při tom zažil úplně zvláštní věci, u mě to byla převážně duchovní tématika, ještě před tím jsem ale psal o černých dírách a stvoření vesmíru. Celý mechanizmus byl takový, že mě něco napadlo, nebo jsem uviděl v televizi, dal si to do souvislosti a věřil jsem tomu, ať už pozitivní věci tak negativní, tyto myšlenkové sledy nešly ničím zastavit, byl to myšlenkový průjem a většinou, když jsem přišel na nějakou zdánlivě revoluční myšlenku, tak čím víc jsem se bránil té myšlence a při pokusu ji nějak myšlenkově vyvrátit a nepodařilo se mi to, tím to bylo horší a ještě víc sem se utvrdil v té myšlence, číst noviny nešlo, spát nešlo, zapít to nepomohlo. Postupem času se mi myšlení úplně degradovalo, pak už jsem byl přesvědčen o všem, co mě napadlo.
V té akutní fází jsem prožil euforii asi 10 sekundovou, při které jsem se rozbrečel, pocit štěstí, který se nedá popsat, jako bych přišel na původ sebe. Bylo to jako osvícení a možná to každý zažije při umírání, při tom jsem cítil jak se mi rozlévá něco v mozku a pak už to šlo se mnou z kopce, do úplného amoku to trvalo tak 5 hodin. Při kterém jsem měl na výběr, zabít se nožem do hlavy, nebo sníst prášky. V tom největším strachu člověk nemůže používat normálně hlasivky, ale mluví nějak přes bránicí je to úplně šílené. Naštěstí tyto pocity se rychle mění. Je to onemocnění mozku, dalo by se to přirovnat ke zlomenině, jak se ten mozek jednou zlomí, tak se pak dlouho hojí, je to otázka několika let, než se člověk dá psychicky dohromady, ta nemoc se vrací a s každou atakou je to horší se dostat do normálu. Schizofrenii může mít každý, jde jenom o to, jestli dojde k tomu propojení v mozku kde se aktivuje, je to jako naučit se nějakou cizí řeč. Pak dlouho trvá než člověk zapomene.
Když to tak shrnu, tak mě ta nemoc pozitivně ovlivnila, dřív jsem bral věci tak nějak samozřejmě, nikdy jsem ani nějak nepřemýšlel kdo jsem, proč tady jsem, jaký je smysl života, díval jsem se na věci z toho materiálna, duchovno jsem nezkoumal. Ale ani hmotu bych nezavrhoval, z nějakého důvodu tady je a Stvořiteli dalo práci ji vytvořit. Byl jsem jako mystik, kterého hodili do vody a začal se topit protože neuměl plavat, neznal to duchovno, to je ta schizofrenie. Byl to zdvižený prst takhle nepokračuj. V PL když se mě ptala neuroložka nebo psychiatrička teď nevím, proč tam jsem, tak jsem v takovém polospánku, protože jsem byl strašně unavený, bez přemýšlení odpověděl že jsem na to měl řidičák.
Zažil jsem to, no v každém případě jsem při tom zažil úplně zvláštní věci, u mě to byla převážně duchovní tématika, ještě před tím jsem ale psal o černých dírách a stvoření vesmíru. Celý mechanizmus byl takový, že mě něco napadlo, nebo jsem uviděl v televizi, dal si to do souvislosti a věřil jsem tomu, ať už pozitivní věci tak negativní, tyto myšlenkové sledy nešly ničím zastavit, byl to myšlenkový průjem a většinou, když jsem přišel na nějakou zdánlivě revoluční myšlenku, tak čím víc jsem se bránil té myšlence a při pokusu ji nějak myšlenkově vyvrátit a nepodařilo se mi to, tím to bylo horší a ještě víc sem se utvrdil v té myšlence, číst noviny nešlo, spát nešlo, zapít to nepomohlo. Postupem času se mi myšlení úplně degradovalo, pak už jsem byl přesvědčen o všem, co mě napadlo.
V té akutní fází jsem prožil euforii asi 10 sekundovou, při které jsem se rozbrečel, pocit štěstí, který se nedá popsat, jako bych přišel na původ sebe. Bylo to jako osvícení a možná to každý zažije při umírání, při tom jsem cítil jak se mi rozlévá něco v mozku a pak už to šlo se mnou z kopce, do úplného amoku to trvalo tak 5 hodin. Při kterém jsem měl na výběr, zabít se nožem do hlavy, nebo sníst prášky. V tom největším strachu člověk nemůže používat normálně hlasivky, ale mluví nějak přes bránicí je to úplně šílené. Naštěstí tyto pocity se rychle mění. Je to onemocnění mozku, dalo by se to přirovnat ke zlomenině, jak se ten mozek jednou zlomí, tak se pak dlouho hojí, je to otázka několika let, než se člověk dá psychicky dohromady, ta nemoc se vrací a s každou atakou je to horší se dostat do normálu. Schizofrenii může mít každý, jde jenom o to, jestli dojde k tomu propojení v mozku kde se aktivuje, je to jako naučit se nějakou cizí řeč. Pak dlouho trvá než člověk zapomene.
Když to tak shrnu, tak mě ta nemoc pozitivně ovlivnila, dřív jsem bral věci tak nějak samozřejmě, nikdy jsem ani nějak nepřemýšlel kdo jsem, proč tady jsem, jaký je smysl života, díval jsem se na věci z toho materiálna, duchovno jsem nezkoumal. Ale ani hmotu bych nezavrhoval, z nějakého důvodu tady je a Stvořiteli dalo práci ji vytvořit. Byl jsem jako mystik, kterého hodili do vody a začal se topit protože neuměl plavat, neznal to duchovno, to je ta schizofrenie. Byl to zdvižený prst takhle nepokračuj. V PL když se mě ptala neuroložka nebo psychiatrička teď nevím, proč tam jsem, tak jsem v takovém polospánku, protože jsem byl strašně unavený, bez přemýšlení odpověděl že jsem na to měl řidičák.
Nikdy nemáme definitivní pravdu, můžeme si být jisti jen tím, že se mýlíme.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: mhi a 0 hostů