Pomoc světu, aneb co můžeme udelat pro druhé...

[ArMi]

...

Takže když to přeformuluji dle Jardy, tak by se dalo tvrzení "Kéž jsou všechny bytosti šťastny" převést na
"Kéž to mají všichni u prdele."
Děkuji za inspiraci. Ano, to je hodně povznášející.

Cituji http://www.hnutisocialneslabych.cz/news ... t-otazka-/:
„Kam kráčíme??“ Toť otázka!
· Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny 39 korun.
· Brambory jsou dražší jak banány.
· Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody.
· Masné výrobky neobsahují maso.
· V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz.
· Jogurt obsahuje 45% mléka..
· Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta.
· I během řeči s kamarádem telefonujeme.
· Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme.
· Náš mobil má tolik funkcí,že se jimi chlubíme přátelům,ale pro život jsou nevyužitelné.
· Švestky dovážíme z Argentiny.
· Na polích je víc slunečních kolektorů jako pšenice.
· Státní svátek je důvodem se ožrat, ale proč je ten den svátkem,to 90% lidí neví.
· Jihneme při pohledu na opuštěné psy,ale opuštění lidé nás nezajímají.
· Slovo "děkuji" nahradilo slovo "co za to?"
· Máslová buchta má záruku 12 měsíců.
· Kilo sušeného slepičího hovna (kuřince), je dražší než kilo kuřecích stehen.
· Ve městě máme 6 pizzerií, ale vepřo-knedlo-zelo si nikde nedáte, protože není.
· Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce.
· Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs.
· Doma denně gruntujeme,ale odpadky venku hodíme mimo popelnici nebo do lesa.
· Na naší televizi večer přepneme25 programů, ale najdeme jenom vaření, kecy celebrit, reality šou nebo reklamy.
· Svým blízkým pošleme třicet stupidních mejlů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají.
· Pod pojmem kultura se nám vybaví,návštěva multikina
· Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců.
· Nejprodávanější knihy jsou kuchařky pro každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudo hvězd, a horoskopy.
· Existuje 30 časopisů pro ženy,ale ani jeden pro normální ženy.
· Nejčtenějším článkem na Internetu v rubrice KULTURA byl ten,jak si Agáta Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.
· Stát daruje církvím miliardy, ale do kostela se přes den nedostaneme a když ano, tak za vstupné.

Kam kráčíme ?? Již to vím: „Do prdele!!“

[Firzen]

Ano, je to tak. Loď se potápí, a je na nás naučit se plavat nebo postavit vlastní plavidlo a vydat se tam, kam to táhne naše srdce. Můžeme pak postavit mosty pro ty, kteří klesají ke dnu spolu se systémem.

[Jarda]

...

Takže když to přeformuluji dle Jardy, tak by se dalo tvrzení "Kéž jsou všechny bytosti šťastny" převést na
"Kéž to mají všichni u prdele."
Děkuji za inspiraci. Ano, to je hodně povznášející.

Ono to lze popsat i honosnějším jazykem, případně tam přidat nějakou duhu nebo jednorožce. Já jsem zvolil jednoduchou nekomplikovanou formu sdělení, srozumitelnou lidem bez ohledu na jejich slovní zásobu a ve formě, která se bude zamlouvat těm lidem, kterým tato pravda nejvíce prospěje. :-D

Pro teology, religionisty a duchovní gurmány existuje delší a o něco méně záživná definice na Wikipedii

Tanhá (pálí, sanskrt: tršna) je buddhistický termín, který se překládá jako touha, žádostivost, žízeň. Jako i jiné buddhistické pojmy nemá v češtině přímý ekvivalent, a proto se používá několik různých překladů.

Tanhá je jedním z 12 článků řetězu podmíněného vznikání. Tanhá je také tématem Druhé vznešené pravdy, ve které se praví, že touha je základní příčinou veškerého utrpení. Buddhistické spisy ji popisují jako touhu po smyslových objektech, které jsou spojeny s příjemnými pocity, nebo jako touhu po smyslových potěšeních. Tanhá je termín jak pro „touhu mít (získat) …“, tak pro „touhu nemít (zbavit se)…“. Můžeme toužit po přítomnosti příjemných pocitů i po nepřítomnosti nepříjemných pocitů.

Touha či žádostivost pramení z mylného konceptu existence „já“, přesněji řečeno z mylného přesvědčení, že pokud „má“ přání budou splněna, povede to k „mému“ trvalému štěstí. Takovéto mylné domněnky obyčejně mají za následek další a další touhy a opakovanou snahu dosáhnout žádaného výsledku.

Pro žádostivost existuje ještě jeden odlišný buddhistický termín lobha. Tanhá představuje spíše abstraktní pohled na žádostivost jako na příčinu znovuzrozování, zatímco lobha je žádostivost jako jedna z příčin konkrétního karmicky neprospěšného jednání, mluvení a myšlení (viz akusala múla).

Tanhá nezahrnuje jen touhu po materiálních objektech či smyslových potěšeních, ale i touhu po (dalším) životě nebo smrti (pokud si někdo přeje spáchat sebevraždu), touhu po slávě (nebo po zapomenutí), touhu po různých mentálních nebo emočních stavech (štěstí, radosti, lásce). Tanhá zahrnuje všechno toužení, všechny žádosti a každé chtění, nezávisle na jejich intenzitě.

Bližší pohled odhalí, že světské touhy nemohou být plně uspokojeny, vinou pomíjivosti všech podmíněných věcí.

Buddhistickým řešením problému žádostivosti je snaha o její úplné vyhasnutí a zničení sledováním ušlechtilé osmidílné stezky a kultivací Ctností.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tanh%C3%A1

[ArMi]

Tanhá je jedním z 12 článků řetězu podmíněného vznikání.

no jo no. Budhismus usiluje o likvidaci já, ale přitom z pohledu Boha je "já" zázrak, který nikdy dříve neexistoval. Právě skrze každé individuální já může Bůh vyjádřit sám sebe. Jinak by to možné nebylo.

Možná moje pochopení není až takové, ale v tomto mi Budhismus připadá velmi destruktivní. Budhismus byl bohužel během tisíců let "upraven" podobně jako křesťanství.

A to, že vaše malé já po něčem touží a vaše pravé Já na něj hází bobek je vnitřní chyba, která vznikla z rozpojení duálu, kterým je každý z nás.

[Jarda]

Ať se na to díváš jakou optikou chceš a myslíš si o tom cokoliv. Já jsem si to během několika let snad tisíckrát ověřil a vždycky to tak bylo. Vždy když mi něco vadilo nebo jsem trpěl, byl jsem si za to odpovědný a utrpení jsem vytvářel já. Vždy když lpím na něčem a nedaří se úplně podle představ, tak jsem trpěl. Ať už to byly pocity nespravedlnosti, zlosti, trapnosti, strachu, pocitu uražení, hněvu, neodostatečné uvolněnosti... prostě cokoliv.

Dělám takové věci "abych byl" to je na čem ego lpí. A abych ten pocit "abych byl" měl, potřebuji to mít od svého okolí neustále potvrzované. Chci mít pravdu v diskuzích, chci aby mě lidi chválili za výsledky mojí práce, chci aby ostatní ze mě měli strach anebo respekt, chci aby si ostatní mysleli, že já jsem víc než oni, chci aby mi lidi věnovali pozornost a souhlasili se mnou. Ikdyž se to nezdá, tak skoro ve všech mých činech jsem schopný toto nalézt. Ego je žádostivé toho "aby bylo", proto chce výše uvedené věci. Protože když já jsem víc, než ty, pak "tedy jsem". Vymýšlí spoustu různých kravin a věnuje jejich naplnění spoustu energie a nutí mě k činost naplnující ty kraviny. A jsou to věci typu např. chci třídní sraz, abych mohl ostatním ukázat jak se mám dobře. Aby ego mohlo existovat, musí také jasně vědět co ono samo není. To proto aby mohlo být víc, než něco jiného. Proto vymýšlí blbosti jako třeba zastávání nějakých názorů a ideologií, pocit příslušnosti k nějakému národu s tím související touha ho bránit apod.

Ta seberealizace jde hodně na úkor druhých a z toho důvodu to nevnímám jako destruktivní záležitost, ale jako věc míru. Když to dělám dobře, cítím se lépe, protože spousta negativních emocí nevzniká a prospěje to i okolí. To, že nebudeš lpět na věcech neznamená, že to nemůžeš dělat. Když mniši cvičí sypání mandaly, učí se provozovat tu činnost, ale nelpět na výsledku. Cesta je cíl.

[ArMi]

...

Na to by se snad dalo odpovědět touto písničkou http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ ... izen-17317

To, že tvoje ego se chce prezentovat ve vnějším světě jsi již někde psal. Je to v zásadě v pořádku.

Na druhou stranu je potřeba vnímat ternální podstatu tvého vědomí. Tvoje bdělé vědomí (3. složka) je složeno jak z ega tak i z tvého Já. Záleží na vnitřním spojení těchto součástí. Kdyby bylo vnitřní spojení mezi egem a Já obnoveno, tak by tato potřeba někde vyniknout byla mnohem slabší. Tak by vzniklo transformací nové vědomí založené na srdci.

Cituji:

http://www.jeshua.cz/od-ega-k-srdci-i/
1. Být nespokojen s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po „něčem jiném“: počátek konce.

show

Když je ego centrem vaší bytosti, vaše vědomí a emocionální život jsou ve stavu sevřenosti. Krčíte se strachy a z této pozice jste permanentně v obraně. Když jste ve fázi ega, vždy prožíváte nedostatek, potřebu něčeho víc. Základem vašich myšlenek, pocitů a činů je černá díra, prázdno, které nemůže být nikdy zcela vyplněno. Je to díra strachu, místo obalené stínem, protože jste od něj obrátili své vědomí. Ve stínech je prázdnota, kterou si nejasně uvědomujete, ale nechcete tam jít.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu, stát se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

[Jarda]

A tohle se oproti buddhismu liší v čem? Já si nemohu pomoct, ale když si odmyslím růžovou barvu textu a "medový sloh", tak to sdělení je stejné. Nebo v čem je rozdíl?

[ArMi]

A tohle se oproti buddhismu liší v čem? Já si nemohu pomoct, ale když si odmyslím růžovou barvu textu a "medový sloh", tak to sdělení je stejné. Nebo v čem je rozdíl?

Podstata všech cest je v podstatě stejná. Lidská psychika je u nás všech stejná. Buddha to tak zcela jistě původně myslel.

Hlavní rozdíl a pokřivení různých cest je v požadavku na likvidaci ega. Protože ego je část nás samých, tak tím, že padne hlouběji, strhne celý duál hlouběji. Jakmile někdo hlásá, že ego musí být zabito, tak potom káže cestu vedoucí na scestí. Moje srovnání vychází z celého citovaného textu, jak je problematika ega zpracována. Citoval jsem velmi krátkou část.

Vypadá to jako drobná nuance:
a, přijmout s láskou ego a tím dojde k jeho proměně
b, ego zlikvidovat, ponížit, zahubit či zadupat do země

Ale v důsledku jde o něco úplně jiného. V obou případech dojde k velké změně ega.

Možná je jen problém ve špatném překladu nebo nepochopení překladatele původnímu textu.

[Jarda]

Pokud záměr zní: Já chci/musím ego zlikvidovat, ponížit, zahubit či zadupat do země tak toho nemůžeš nikdy docílit, protože tu je já, které to chce. Když někdo usiluje o likvidaci ega, považuje sebe za nedokonalého a tím už definuje a buduje sebe sama. Protože potom: Jsem ten kde je nedokonalý, nejsem ten kdo je dokonalý.

Pokud záměr zní: Je mi jedno co se mnou bude a přijmu vše co se mi bude dít. Pak to bude vypadat zase trochu jinak. Není tu žádné lpění ani sebe-definice.

[ArMi]

Pokud záměr zní: Já chci/musím ego zlikvidovat, ponížit, zahubit či zadupat do země tak toho nemůžeš nikdy docílit, protože tu je já, které to chce. Když někdo usiluje o likvidaci ega, považuje sebe za nedokonalého a tím už definuje a buduje sebe sama. Protože potom: Jsem ten kde je nedokonalý, nejsem ten kdo je dokonalý.

Tady myslím naprostý souhlas.

Pokud záměr zní: Je mi jedno co se mnou bude a přijmu vše co se mi bude dít. Pak to bude vypadat zase trochu jinak. Není tu žádné lpění ani sebe-definice.

Ano, tento přístup je celkem v pořádku, jen to může vést do naprosté pasivity a nečinnosti. A pasivita také není rovnováha.

Tohle dilema již vyřešil někdo před námi. Existuje známá modlitba: Bože prosím dej mi sílu, abych ovlivnil, to co mohu ovlivnit, dej mi prosím pokoru abych se nesnažil ovlivňovat to, co mi nepřísluší a dej mi prosím moudrost abych obě věci od sebe rozeznal.