Křesťanství

[Zack]

Ale je rozdíl poučovat ho ze svých chyb a jednou týdně ho tahat do kostela, je rozdíl rozumně mu vysvětlit, že spousty čokolády je nezdravé a hamburgery také oproti přikazování mu co bude a nebude dělat. Ke všemu stravování je něco úplně jiného než náboženství. Je náboženství nezbytné pro život? Náboženství si můžeš, ale také nemusíš vybrat, ale jídlo ne..nebo ty snad znáš někoho kdo jíst nepotřebuje? Třeba u nás jsem nebyl nikdy do ničeho nucen ani nějak peskován a myslím, že žádny vyvrhel ze mě nevyrostl.

[H0n24]

No tak tu svobodu jsem myslel jenom v otázce víry, výchova musí být(jako že bych mu nenutil svoje názory), určitě bych ho nenechal dělat si co chce. Morálka je vlastně soubor poznatků o chování, který se vyvíjí od začátků civilizace. Bez ní by byl člověk na úrovni opice, která umí ovládat moderní přístroje.
O víře bych se s ním začal bavit kolem 7.-9. roku, podle mě si člověk začíná dělat svůj vlastní názor, když se dostane do společnosti ostatních, a v těchhle letech už se ustaluje. Ale pořád bere názory starších jako důležitější, nestojí si za těmi svými. To začne až v té pubertě. To je ale samozřejmě je to u každého individuální, nerad dělám nějaké škatulkování, jako že "Tohle a tohle je normální, ty jsi napřed tak šup s tebou do cvokhausu " tak toho nechám

[Heimdall]

Já bych řekl, že je to začarovaný kruh. Pokud rodič křesťan má dítě, tak ikdyž je to "nespravedlivé", tak přece jenom nemá moc na výběr. Představte si, že by rodiče chodili v neděli do kostela a syna/dceru by nechali doma. Co když by se dítě zeptalo kam pořád chodí? Ále do kostela, to je takový dům, kde stojí pán a vykládá druhým pohádky z jedné velké knížky, ale my tě sebou nevemem, protože ti chceme dát možnost vlastního výběru...a proč máme na zdi ten kříž? Ále to je takový jeden pán který se podle mě a maminky nechal mučit, aby se druzí měli lépe, ale nevěř tomu, sou to jen žvásty, až budeš starší, tak si na to zcela jistě uděláš názor sám....to je samozřejmě nesmysl, já sám nevím, zda bych své dítě nevedl pohanským směrem, málokdo z tohoto fóra má děti a myslím si že ti kdo ano, tak určitě ví, že život vlastního dítěte je pro ně nězměrně důležitější než ten vlastní, sám dítě nemám, tak nevím, ale tak nějak bych to asi cítíl, díkybohu je dnes již křesťanství víceméně mírumilovné a svými prioritami perespektivní, takže není tak katastrofické když rodiče vedou své děti svou vírou, ale rozdíl bych samozřejmě viděl v tom, pokud dítě vyroste v křesťanském prostředí a odloučí se od něj, protože má vlastní názory, pak by rodiče neměli v žádném případě jeho vlastnímu rozmachu bránit....co jsem právě shrnul se dá adaptovat na všechna náboženství, ne jen na křesťanství...

[Zack]

Ja osobně jsem to spíš myslel jako volbu - jestli chceš jít, pojď s námi do kostela..jestli ne, tak nemusis..myslím, že alespoň zde by mohla panovat určitá svobodná vůle. Myslím, že je docela velký rozdíl pokud je někdo ke křesťanství 'veden', nebo pokud v něm "pouze vyrůstá". Pokud je veden tak vyloženě musí třeba chodit do náboženství, zpívat v kostele, nebo třeba chodit ke zpovědi. Zatímco ten/ta který/rá v tom pouze žije si může vybrat jestli pujde do kostela, bude zpívat, nebo bude třeba obědvat s panem farářem.

[Tidus]

Urcite jde dat diteti moznast vlastniho vyberu. Nas ucitel na kriminalistiku je sportovec jak hrom. Porad beha, ma treba hodinu ve skole volno tak si jde zabehat. A svyho syna taky nenuti k behu, dava ho na ruzny sporty, do sokola a podobne, aby az vyroste a da se na nejaky sport, tak bude mit zaklad pro jakykoli. Tak to plati u vseho. Krestanska rodina muze diteti vysvetlit o co jde. Stejne tak mu muzou povedet i o jinych nabozenstvich a nemusi byt zadna zminka o tom, ze by se mel pridat taky. pokud sam rekne, ze by se chtel pridat, pak uz je to jeho volba. Sice bude trochu ovlivnen tim, ze to rodice vyznavaji, ale uz je to jeho volba. Mam krestanskeho kamarada, ktery je z krestanske rodiny a na viru se dal az asi v 16 letech po tom, co prezil osklivy pad z 10m skaly (pry pri tom padu pocitil boha).

[Heimdall]

To je sice fakt, ale myslíš si, že dítě před desátým rokem svého života bude opravdu chtít co chce? Myslíš, že si nevybere třeba buddhismus protože se mu líbí ten tlustý borec s překříženýma nohama?, nebo že bude vyznávat ateismus, protože je to "in", nebo prostě jen neví co jiného a nehce se vázat na náboženské zákony apod.? Já neříkám, že je to správné, ale rozhodně si nemyslím, že je to pro dítě dobré, nebo spíš uskutečnitelné a už vůbec se to nedá srovnávat se sportem, zkus se vcítit do role toho rodiče i toho dítěte...ono dětství je hodně dlouhá doba, zajímalo by mě jaké kompromisy dělali rodiče tvého přítele...

[Zack]

No a co s tím jako? Dítě do desáteho roku většinou stejně náboženství nezajímá. Celou dobu jde jenom o to aby nebylo do ničeho nuceno, o tom je řeč. Většinou dítě začíná mít náboženské názory asi tak kolem 14 - 16tého roku, do te doby si skoro hraje s panenkami nebo autíčky...nebo teda na počítači.
Až pak si nachází tu svoji pravdu, ale kdyby bylo do té doby k něčemu nuceno tak by si ji možná ani nenašlo..

[Tidus]

Heimdall: Jak rika Zack. Dokud je male, tak ho to neajima. A kdyz uz se k necemu prida, tak o tom neco musi vedet, pac jinak by se nemelo cim ridit. A jestli se tim ridit nebude, tak si muze rikat treba satanista a je to jedno. Navic pokud se prida k necemu, co se nakonec ukaze za (pro nej) slepou ulicku, tak se proste da jinam. nemusi tam byt nadosmrti. podle me jsou ale deti v tomhle mnohem vic otevrene a neridi se skatulkami. Proto pokud s necim v nabozenstvi nesouhlasi, neridi se ciste danou skatulkou a pak ja jako my. Hleda pravdu samo.

[H0n24]

Tidus: Teď se děti o náboženství moc nezajímají, hlavně proto, že se těm z náboženských rodin posmívají, berou je jako naivní a občas i "méněcenné", zdá se jim, že nedokážou vidět realitu takovou, jaká je. Co vidím u sestry, tak teď je to spíš o vyvolávání duchů, věštění a podobně - přečtou si jednoduchej návod na netu a pak to zkoušej , začíná to tak kolem 6-7 let, nakonec na to zapomenou a berou to jako iracionální blbosti. Já se o duchovní život začal zajímat ve 13 letech(ne to, co jsem popsal výše)...
Děti z náboženských rodin mají tu nevýhodu, že i když je k náboženství nikdo nenutí, jsou tím ovlivněné - pokud tomu nevěří, vznikne něco jako předpojatost, a pak cokoliv spojené s duchovnem odmítají. Pokud přijmou víru rodičů, tak se nikam dál nedostanou.

[Rolnro]

H0n24 : Ahoj. Docela s tebou souhlasím, můj kamarád je věřící a když to lidi ve třídě zjistili začali se mu posmívat (ale naštěstí né moc). Musím se teda přinat že mi potom taky připadal trošku možná hloupej že tomu věří a tak. Pak jsme se ale o takový věci začal zajmat víc, dřív jsme si myslel že křesťani jsou prostě jen "blbci co poslouchaj jednoho chlápka co čte z nějaké vymyšlené knížky". Doteď mi náboženství připadat trošku zvláštní a křesťanství 2x tolik... Ale myslím že na tom něco bude (líbí se mi Danikenovi teorie,a le podle mě to trošku moc přehání s technikou). Myslím že můžu říci že jsem taky věřící, ale trošku jinak.

No chtěl jsme jen říct že Náboženství (minimálně u nás) hodně začíná upadat a lidi co věří jsou opravdu terčem posměchu. je mi těch lidí líto (že se jim ostatní posmívají),a le myslím že by to měli sksit trošku přehodnotit. Když jsme se kámošem o tom bavil, tak jsme mu říkal asi takoví otázky : jak víš že je bůh? jak víš že stvořil zemi a tak?
No řekl mi na to: a jak ty můžež věřit vědům? Co když gravitace neexistuje, třeba jen bůh tahá věci k zemi...
myslím že to je odpověď trošku hloupá,a le ty otázky asi taky... (teď už v boha věřím, ale ne v takovýho co se píše v bibli)

[Zack]

H0n24: Mám kamaráda, který vyrůstal v ateistické rodině, věřit v cokoliv mu připadalo hloupé a teď je z něj jeden z nejlepších lidí co "stoupají" po duchovní stezce co osobně znám, uvedu také svůj případ - když jsem byl menší našel jsem si satanismus a byl jsem typickým drsným malým smradem, přesto nebo možná právě proto jsem se ale začal dál duchovně vzdělávat a mé cíle jsou jiné než ty předchozí. Takže myslím, že ty návody na internetu o kterých hovoříš zas nemají takový vliv. (Sám jsem jich několik v dobách svého "satanismu" přečetl.)
Jinak je dle mne rozdíl jestli vyrůstají v křesťanské rodině kde je k tomu veden a nebo v té která mu dává samotnou možnost se rozhodnout..a takové nepochybně jsou. Jak jsi mluvil o určité předpojatosti tak tam bych si byl jistý jen tak na půl. U nás doma jsou křesťané, ale ja jsem do ničeho takového nebyl nucen a teď jsem nakonec skončil spíše u šamanismu..a proti křesťanství vůbec nic nemám, chvilku jsem s ním dokonce koketoval, takže z osobní zkušenosti, žádná předpojatost nevznikla.

[H0n24]

Rolnro:Ahoj, vítám tě na fóru, doufám že se ti tu bude líbit
Podle mě se děti posmívají věřícím hlavně proto, že odmalička žijou ve státě, kde je většina lidí atheistů. Proto nejsou zvyklé na věřící a odmala je berou jako něco zvláštního, neznámého, a to pro malé dítě znamená potenciální nebezpečí. To se potom přenese až do dospělosti a tak se to rozvine a přenese na další generaci

Zack:O té předpojatosti jsem si všiml hlavně u dědy, teď už je to možná jinak...Děda patřil do první generece, která hromadně přestala věřit v boha. Jeho rodiče byli konzervativní křesťani, děda je atheista - několikrát jsem se s ním bavil o náboženství, vždy říkal, že je to svinstvo. Myslím, že kdyby někdo prokázal existenci Boha, nepřežil by to
Můj minulý příspěvek jsem nemyslel tak , že se o duchovní život přestanou zajímat všechny děti, třeba já jsem taky výjimka. A na těch návodech podle mě není nic "špatného", ale spíš se bojím toho, že se to někomu povede. Já jsem jako malej jednou zkoušel vyvolávat duchy, nejspíš se to nepovedlo. Ale celou noc nám nějak bouchalo okno, docela jsem se bál

[matrixnet]

Jsou tu dvě věci pokusím se je shrnout, děti vidí v rodičích svůj vzor.Takže může být předpoklad že i jejich náboženství přijmou za své a to bez většího zkoumání, tato víra je potom daleko pevnější, protože věří takřka bez prvotních informací a jakékoliv vyvracení je jim proti mysli, protože je to v nich zakořeněné už od dětství.

Potom i nábožensky založení rodiče budou mít hodně problém, aby to svému dítěti nevnutili, protože co? Mají nějakou víru a myslí si samozřejmě o ní že je to to nejlepší, jinak by tomu nevěřili a teď se dostanu k podstatě. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a stane se to, že podsunou dítěti tu svou víru a myslí to tak dobře jak to jen de.

[Hitokage]

Já mohu děkovat Bohu, že jsem křesťan, protože jinak bych se asi nikdy takto nedostal k duchovnu a na toto forum. Problém dnešního křesťanství je ten, že lidé si jej špatně vykládají a dělají z něj něco jako vězení s přísným řádem. Bůh přece není žádný človíček na obláčku co nás hlídá. Bůh je dobro, takže nám odpustí vše i v nejposlednější chvíli. Musíme však litovat upřímě. V křesťanské nauce se stejně jako v ostaních náboženstvích skrývá úžasná pravda. Například desatero není žádný přísný zákon, který pokud porušíme, tak jsou nám brány nebeské navždy zavřeny. Je to návod na krásný život a udržení čísté duše. Také Ježíš Kristus dělal mnoho věcí jako léčení energií, astrální cestování, meditace a mnoho dalšího. Já můžu každopádně tuto víru všem doporučit. I po mši svaté vždycky cítím nádherný pocit očištění. Hlavním problémem tedy není samotné křesťanství, ale někteří křesťané. Avšak pokud jim to tak vyhovuje, nic víc nepotřebují a jsou šťastní, tak i pro ně plní křesťanství ten pravý význam.

[matrixnet]

By mě zajímalo jaký máte názor na papeže, nemyslím přímo současného ,ale papežství všeobecně?

[jadydadyda]

Myslím si, že církev potřebuje své duchovní pastýře, ale v takovéto formě se mi to vůbec nelíbí. Celá ta hierarchie biskupů, kardinálů a papežů je lidský výmysl. Hlavou církve na nebi i na zemi má být Kristus, a ten nepotřebuje žádného vrcholného reprezentanta v rouchu, kterému budou líbat prsten a kterému budou milně přisuzovat právo prohlašovat mrtvé za svaté. Stačí když si v každém jednotlivém sboru zvolí svého kazatele a radu starších, z řad sobě rovných. Ti pak musí získat autoritu svými skutky a ne titulem. To je můj názor na věc.

[matrixnet]

Popravdě chtěl jsem někoho nachytat a nepovedlo se mi to. Realita může být ještě horší. Neni to sice nic nového o tom věděli dávno naši předci, ale poslechněte...

http://www.4shared.com/file/64332641/1f ... ist_1.html
http://www.4shared.com/file/64332640/68 ... ist_2.html

[Frater Irwiuss]

Myslím si, že církev potřebuje své duchovní pastýře, ale v takovéto formě se mi to vůbec nelíbí. Celá ta hierarchie biskupů, kardinálů a papežů je lidský výmysl. Hlavou církve na nebi i na zemi má být Kristus, a ten nepotřebuje žádného vrcholného reprezentanta v rouchu, kterému budou líbat prsten a kterému budou milně přisuzovat právo prohlašovat mrtvé za svaté. Stačí když si v každém jednotlivém sboru zvolí svého kazatele a radu starších, z řad sobě rovných. Ti pak musí získat autoritu svými skutky a ne titulem. To je můj názor na věc.

Nezískali oni náhodou ten titul právě svým skutky?

[jadydadyda]

Možná, že jo Tos mě docela dostal. Taky ale zaleží jakými skutky. To se ale nedá moc zobecňovat v historii byly různí papežové a spousta z nich se o ten post určitě nezasloužila svou dobrotou. Pravda ovšem je, že naprostá většina lidí zná papeže jako titul, ze kterého něco vyplívá, málokdo ví jaký to byl člověk před tím než nastoupil do funkce. Z toho vyplívá automatický postoj věřících k někomu, koho třeba ani neznají. Narozdíl od toho kazatel ve zboru zná lidi které vede a oni znají ho a to co dělá. Titul papeže je jen jakási transparentní ikona.

[Frater Irwiuss]

Možná, že jo Tos mě docela dostal. Taky ale zaleží jakými skutky. To se ale nedá moc zobecňovat v historii byly různí papežové a spousta z nich se o ten post určitě nezasloužila svou dobrotou. Pravda ovšem je, že naprostá většina lidí zná papeže jako titul, ze kterého něco vyplívá, málokdo ví jaký to byl člověk před tím než nastoupil do funkce. Z toho vyplívá automatický postoj věřících k někomu, koho třeba ani neznají. Narozdíl od toho kazatel ve zboru zná lidi které vede a oni znají ho a to co dělá. Titul papeže je jen jakási transparentní ikona.

Asi vím jak to myslíš... On ten biskup nebo papež asi není ten pravý duchovní ve smyslu, v kterém byl duchovní Ježíš(či matka Tereza, Gándhí...) či apoštolové, v tom smyslu neohroženého konání dobra a pravdy. Prakticky vzato se však lidé dosahující kvalit dle těchto meřítek(+teologické či jiné náboženské vzdělání) vyskytují v poměru jeden do sta tisíc(zda-li vůbec)... Což je pro nějakou církevní organisaci celkem neúnosný počet. No a proto se musíme spokojit s tím co máme, jelikož bychom jinak neměli nic moc.