Zecharia Sitchin podává jednoznačné a ucelené vysvětlení toho, na co Erich von Däniken upozorňoval. I pro nás je alespoň jeden ze základních historických pramenů běžně dostupný. Je jím kniha knih - Bible. Zkusme ale bibli číst jako historický dokument, popisující mnohdy ne právě srozumitelným způsobem realitu, tedy události, které se v hluboké minulosti skutečně odehrály.
ukázka...
Ve snaze aplikovat rozpětí 120 let na člověka učenci přehlížejí skutečnost, že biblický jazyk nepoužívá v příslušné větě čas budoucí - „A bude dnů jeho sto dvacet let" -, nýbrž minulý: „A bylo dnů jeho sto dvacet let." Nabízí se tedy otázka, na čí věk se tady naráží.
Podle našeho názoru se 120 let vztahuje na Hospodina.
Zasazení význačné události do správné časové perspektivy je běžným rysem sumerských a babylonských eposů. Stvořitelský epos začíná slovy Enúma eliš („Když nahoře"). Příběh setkání boha Enlila s bohyní Ninlil je zasazen do doby, „když člověk ještě nebyl stvořen" atd.
Jazyk i smysl 6. kapitoly Genesis měly sloužit stejnému účelu - zasazení převratných událostí potopy do správné časové perspektivy.
Právě tehdy, za oněch dnů měl být člověk smeten z povrchu zemského potopou.
Kdy to přesně bylo?
Třetí verš nám to říká zcela jednoznačně: když Jemu, Bohu, bylo 120 let. Sto dvacet let nikoliv člověka nebo Země, nýbrž počítáno „těmi mocnými", „lidmi z raket" - nefily. A jejich rokem byl šar - 3 600 zemských let.
Tento výklad nejenže objasňuje ony matoucí verše 6. kapitoly Genesis, nýbrž také dokazuje, že biblické verše se shodují se sumerskými zdroji: mezi prvním přistáním nefi-lů na Zemi a potopou uplynulo 120 šarů, 432 000 pozemských let.
Vyjdeme-li z odhadů, kdy asi k potopě došlo, můžeme určit, že nefilové přistáli na Zemi poprvé asi před 450 000 lety.
...
Babylonský kněz, astronom a učenec Béróssos zaznamenal deset panovníků, kteří na zemi vládli před potopou. Jeho spisy shrnul Alexander Polyhistor slovy: „Druhá kniha obsahovala dějiny deseti králů Chaldejců a dobu jejich panování, jež souhrnně trvala sto dvacet šarů neboli čtyři sta třicet dva tisíce let až do doby potopy."
Aristotelův žák Abydénos také citoval Béróssa a jeho deset králů z doby před potopou, kteří vládli celkem 120 šarů. Upřesnil, že tito panovníci sídlili v mezopotamských městech:
Traduje se, že prvním králem země byl Alorus… Vládl deset šarů.
Jeden šar se odhaduje na tři tisíce šest set let…
Po něm vládl tři šary Alaprus; toho vystřídal Amil-larus z města panti-Biblon, který vládl třináct šarů…
Po něm nastoupil na trůn Ammenon, který vládl dvanáct šarů; byl z města panti-Biblon. Potom Mega-lurus ze stejného místa - osmnáct šarů.
Po něm vládl deset šarů pastýř Daos…
Poté vládli další králové, posledním byl Sisithrus; celkem se tedy na trůnu vystřídalo deset králů, kteří dohromady vládli sto dvacet šarů.Obdobně zaznamenal Béróssovy prehistorické objevy také Apollodóros z Athén: deset vládců panovalo celkem 120 šarů (432 000 let), a vláda každého z nich se také měřila v šaro-vých jednotkách po 3 600 letech.
...
Jestliže byli těmito předpotopními panovníky nefilové, kteří podle našeho názoru přišli na Zemi z Dvanácté planety, pak není divu, že doba jejich „vlády" na Zemi se vztahuje k době oběhu Dvanácté planety. Takový výkon úřadu neboli kralování by tedy trval od chvíle přistání do okamžiku odletu; jakmile přijel z Dvanácté planety jeden velitel, čas předešlého se navršil. Jelikož přistání i odlety musely souviset s přiblížením se Dvanácté planety k Zemi, úřední období příslušných velitelů se mohla měřit pouze podle těchto dob oběhu, tedy šarů.
http://www.gewo.info/sitchin/articles/genom.htm
knihy...
Dvanáctá planeta
Návrat ke Genesis
Výpravy do mýtické minulosti
Ztracené říše
Kód: Vybrat vše
http://rapidshare.com/files/117779706/Sitchin__Zecharia.zip