
Potom - jsem zarytým odpůrcem náboženství typu křesťanství, judaismus, islám a netajím se tím, občas mi babička řekne, že se rouhám - jednou jsem spal, když v tom - stejně jako předtím, jsem se napůl probudil. No, jak to popsat, probudil jsem se, měl jsem otevřené oči a koukal do šera pokoje, pomalu jsem se zase začínal propadat do spánku, když tu ke mě mluvil démonický hlas a předemnou jako by ve vzduchu plápolala plamenná tvář. Věděl jsem, že by to mohl snad být i Bůh, nebo něco, co chce abych si myslel že je to Bůh. Promlouvalo to ke mě řečí, jejíž slova jsem chápal (né že by to byla čeština) - údajně jsem měl uvěřit v jeho svrchovanost a uctívat jej, nebo mne stihne choroba - choroba, na kterou on je jediný lék. Pak už si nic nepamatuju a probudil jsem se zase ráno.
...nehledal jsem otázky, byl to prostě jen sen. Velice živej sen inspirovanej mým přemýšlením, nebo čímkoli jiným.

A vůbec, jako malej kluk sem si myslel, že vidím záblesky z budoucnosti - ale spíš to bylo deja vu. Aspoň to řikali rodiče, já jsem ještě chvíli věřil, že mám "dar" vidět, jak podpaluju táborák u dědy, jak házím sáček od bonbonů do koše a to několik dní předtim, než se nachlup stejně ta věc stala. Takových příhod bylo víc... vzpomínám si na ně teď. Po přečtení všech těch článků se mi vybavují zážitky ze života, který jsem si vysvětlil vždycky racionálně...

