Dnes v noci se mi stala zvláštní věc. Zatim nevovládám LD ani AC ae pracuju na tom.
Byl sem kousek vod svýho těla, pak sem si to uvědomil a říkám si, to sem asi v astrálu. Tak sem to chtěl definitivně vověřit a pomyslel sem že chci bejt ve vesmíru, v tu ránu sem ucejtil prudkej tah směrem k mímu tělu a probudil sem se.
Netušim estli to byl jenom sen bo vopravdový AC, co myslíte vy?
Sen bo AC
Sen bo AC
Život je jako bahno, jenom svině v něm uměj chodit.
Re: Sen bo AC
No řekl bych že to ac mohlo klidně být, alespoň z textu nenapovídá nic tomu, že by to ac být nemohlo, ovšem ať už tu nastíníš jakýkoliv zážitek, tak kdokoliv další může těžko posoudit co to opravdu bylo protože on to nezažilm tudíž je jen na tobě zda tomu chceš věřit nebo ne. Pokud bys tomu rád věřil tak tomu věř, tak či tak tím ničemu neublížíš a budeš mít alespoň dobrý pocit z toho, že se to povedlo. Ono je nakonec stejně jedno jak jaký zážitek označíme a zaškatulkujeme, ale důležité je co nám přinese a čím nás obohatí.
Earth shakes,
Stone breaks
The forest is at your door
The dark sleep is broken
The woods have awoken
The trees have gone to war
Stone breaks
The forest is at your door
The dark sleep is broken
The woods have awoken
The trees have gone to war
Re: Sen bo AC
No mě se dnes stalo toto a nevím zda-li to bylo AC nebo LD..
Spím a mám sen jak jsem v obýváků a kecám s kamarádama, najednou upadnu v tom snu na zem a cítím silné vibrace a nevnímám nic kolem sebe a cítím jak vystupuju ze svého těla ven (ale pořád v tom snu). Najednou proletím skrze balkon a ocítám se v Janských Lázní, svítí sluníčko a je hezky. Ale vnímám to malinko jinak a živěji, uvědomuju si, že mohu AC. Snažím se zapamatovat každý detail. Uvědomuju si, že je to stejně blbost, že to nemám jak porovnat s realitou, navíc, že teď je tam sníh.. Říkám si, že chci jít jinam, že se chci podívat k tátovi. Najednou mě něco začne tím vzduchem táhnout pryč z těch Janských Lázní. Pamatuji si po levé straně něco jako chrám, s velkou kopulí, krásně zdobená, tuším baroko. Po pravé straně nějaká vesnička, ale táhlá po horizontu, červený západ slunce. Podíval jsem se znovu na levou stranu a tam byl nějaký přístav, nebo dok, datumově typuji tak rok 1850 - 1900. Najednou jsem se ocitl uvnitř nějaké divné místnosti, byla to taková zvláštní široká chodba. Chodbu lemovali dveře, byly proti sobě a po celé délce, chodba byla strašně dlouhá. U každých dveří byl nějaký automat, připadalo mi to jako automat na cigarety, nevím. Na té chodbě jsem potkával různé bytosti. Nějak jsem si je nevšímal jen jsem je vnímal. Jak jsem šel dál, tak se chodba zúžovala. Když už byla dost úzká a někam zatáčela, tak tam stal nějaký rarach a nechtěl mě pustit dál. Nic mi nedělal, jen se vždy přede mě postavil a ja nemohl jít dál. Tak jsem si řekl, že si raději udělám štít. No a pak jsem toho raracha nějak chytl a praštil s ním o zem, udělal jsem to jakoby myslí. Otočil jsem se a dal jsem se na ústup, protože jsem pochopil, že to nebylo správné. Začali mě zajímat ty dveře, jak tam lemovali tu chodbu. Otevřel jsem jedny a bylo to tam jako casino z těch westernů, a nějaký hubený chlápek mě zval dal, ať vejdu, že se tam stále jen baví a nepoznám nudu. Já jsem si ho nevšímal a šel dál, otevřel jsem další dveře a za nimi místnost ve které byla postel a na ní moc krásné dívky a chtěli abych vešel, že si spolu užijeme jako nikdy. Dlouho jsem váhal, až ke mě přišel takový starší rozumný pan a říká mi, že nelžou, ale ať si uvědomím, že ty dveře jsou zkouškou, a je jen na mě jestli vejdu. Uvědomil jsem si co říká a šel od těch dveří pryč, další mě už nezajímali. Na konci chodby byla místnost a u ní stál hluk lidí a najednou koukám a tam je můj kamarád. Příjdu k němu a říkám, že on není ten můj kamarád určitě, co by tu dělal, a ta bytost mi odpověděla, že ji vidím tak jak chci já, ale že můj kamarád opravdu není. Pak vešli do nějaké místnosti, kde byly postele, jako někde na táboře vedle sebe a v jedné z nich ležela holka, která vypadala jako jedná ze střední. Já jí říkám, že je krásná a tak.. A ona, že krásná je jen podoba, ale že ona je zlá duše a raději ať si s ní nic nezačínám. Já jsem se lekl a vyletěl jsem ven oknem. Pak jsem se probudil.. Co myslíte LD nebo AC, vše jsem si uvědomoval a sám jsem v tom stavu přemýšlel, jestli mám LD nebo AC.. Všímal jsem si každého detailu a tak, abych to mohl později popsat, prostě jsem vše plně vnímal jako když jsem v realitě..
Dnes jsem měl celý den strašně smolnej, úplně ve všem, nic se mi nedařilo, mám strach aby to nebyl ten rarach se kterým jsem třísknul..
Spím a mám sen jak jsem v obýváků a kecám s kamarádama, najednou upadnu v tom snu na zem a cítím silné vibrace a nevnímám nic kolem sebe a cítím jak vystupuju ze svého těla ven (ale pořád v tom snu). Najednou proletím skrze balkon a ocítám se v Janských Lázní, svítí sluníčko a je hezky. Ale vnímám to malinko jinak a živěji, uvědomuju si, že mohu AC. Snažím se zapamatovat každý detail. Uvědomuju si, že je to stejně blbost, že to nemám jak porovnat s realitou, navíc, že teď je tam sníh.. Říkám si, že chci jít jinam, že se chci podívat k tátovi. Najednou mě něco začne tím vzduchem táhnout pryč z těch Janských Lázní. Pamatuji si po levé straně něco jako chrám, s velkou kopulí, krásně zdobená, tuším baroko. Po pravé straně nějaká vesnička, ale táhlá po horizontu, červený západ slunce. Podíval jsem se znovu na levou stranu a tam byl nějaký přístav, nebo dok, datumově typuji tak rok 1850 - 1900. Najednou jsem se ocitl uvnitř nějaké divné místnosti, byla to taková zvláštní široká chodba. Chodbu lemovali dveře, byly proti sobě a po celé délce, chodba byla strašně dlouhá. U každých dveří byl nějaký automat, připadalo mi to jako automat na cigarety, nevím. Na té chodbě jsem potkával různé bytosti. Nějak jsem si je nevšímal jen jsem je vnímal. Jak jsem šel dál, tak se chodba zúžovala. Když už byla dost úzká a někam zatáčela, tak tam stal nějaký rarach a nechtěl mě pustit dál. Nic mi nedělal, jen se vždy přede mě postavil a ja nemohl jít dál. Tak jsem si řekl, že si raději udělám štít. No a pak jsem toho raracha nějak chytl a praštil s ním o zem, udělal jsem to jakoby myslí. Otočil jsem se a dal jsem se na ústup, protože jsem pochopil, že to nebylo správné. Začali mě zajímat ty dveře, jak tam lemovali tu chodbu. Otevřel jsem jedny a bylo to tam jako casino z těch westernů, a nějaký hubený chlápek mě zval dal, ať vejdu, že se tam stále jen baví a nepoznám nudu. Já jsem si ho nevšímal a šel dál, otevřel jsem další dveře a za nimi místnost ve které byla postel a na ní moc krásné dívky a chtěli abych vešel, že si spolu užijeme jako nikdy. Dlouho jsem váhal, až ke mě přišel takový starší rozumný pan a říká mi, že nelžou, ale ať si uvědomím, že ty dveře jsou zkouškou, a je jen na mě jestli vejdu. Uvědomil jsem si co říká a šel od těch dveří pryč, další mě už nezajímali. Na konci chodby byla místnost a u ní stál hluk lidí a najednou koukám a tam je můj kamarád. Příjdu k němu a říkám, že on není ten můj kamarád určitě, co by tu dělal, a ta bytost mi odpověděla, že ji vidím tak jak chci já, ale že můj kamarád opravdu není. Pak vešli do nějaké místnosti, kde byly postele, jako někde na táboře vedle sebe a v jedné z nich ležela holka, která vypadala jako jedná ze střední. Já jí říkám, že je krásná a tak.. A ona, že krásná je jen podoba, ale že ona je zlá duše a raději ať si s ní nic nezačínám. Já jsem se lekl a vyletěl jsem ven oknem. Pak jsem se probudil.. Co myslíte LD nebo AC, vše jsem si uvědomoval a sám jsem v tom stavu přemýšlel, jestli mám LD nebo AC.. Všímal jsem si každého detailu a tak, abych to mohl později popsat, prostě jsem vše plně vnímal jako když jsem v realitě..
Dnes jsem měl celý den strašně smolnej, úplně ve všem, nic se mi nedařilo, mám strach aby to nebyl ten rarach se kterým jsem třísknul..
Re: Sen bo AC
tipnul bych spiš AC rozhodně to nebyl obyčejnej sen
Help! I'm a multidimensional being trapped in a linear time-space continuum!
Re: Sen bo AC
Moc zajímavý. Nejspíž ňáká alenka bo ňáká astrální dimenze kde žijou ty bytosti podobnym způsobem jako my tady na hmotnej.
Ty kráso, to bych chtěl taky zažít, jak tam byly ty dvě holky v tom pokoji to bych neváhal.....
Ty kráso, to bych chtěl taky zažít, jak tam byly ty dvě holky v tom pokoji to bych neváhal.....
Život je jako bahno, jenom svině v něm uměj chodit.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: mhi a 0 hostů