Jsem tu nový, ale o AC se zajímám již dlouho, hodně jsem toho přečetl, celá tahle tématika mě hodně zajímá. V AC jsem ale nikdy přímo nebyl, vždy jsem byl hodně blízko ale už sem hodněkrát zažil LD i plno různých smyslových vnímání, které jsou s větším uvolněním spojené (cítil jsem se jako ve "skříni", připadal jsem si velký nebo naopak velmi malý, všechno mě bolelo a měl sem i nějaké ty vibrace). Sem tam medituju a oproštění od myšlenek nebo vizualizace už nejsou velkým problémem. Co mi ale opravdu vadí a překáží je strach z transu...
U mě je to dáno hodně tím, že když sem byl malý (tak kolem 10 - 11 let) tak sem se občas v noci probudil a nemohl jsem se hýbat. Nemohl se pohnout, zařvat, jenom blbě otevřít oči - no nic prostě. Nevěděl sem, že je to trans (nevěděl sem ani že něco takového vůbec existuje), ležel jsem tak třeba deset minut (a že to bylo sakra dlouhých deset minut). Pak když to pominulo, sem třeba v kuchyni hodinu seděl a čuměl do blba, protože sem měl strach, že se to vrátí. Byly to hnusné trauma, připadal sem si totálně divnej a měl sem obavy o tom někomu vůbec říkat. Takhle se mi to víckrát opakovalo... Dnes vím, že trans by mi k dosažení AC velmi pomohl. Ale kdykoliv začnu padat dozadu nebo přestávám cítit ruce zmocní se mě divné myšlenky jako například:
"Jak se z té paralýzy dostanu ven, když nepocítím své tělo?", "Co když někdo za mnou přijde a bude se mě snažit vzbudit? Vzbudím se?", "Jsou moje myšlenky natolik silné abych se z toho tranzu mohl dostat zase zpátky??"
Mám obavy, že můj strach je podvědomě vsugerovaný, protože když sem plně při vědomí, tak vím, že se mi nemůže v transu nic stát. Trans je svobodny, přivodíme si ho sami (narozdíl od hypnozy), tak se z něj musíme taky sami vrátit ne? Když se o něj ale pokouším, tak se nedokážu přimět zůstat v klidu, polije mě pot, rozbuší se mi srdce a všechno se to posere...
Díky za reakce a pokud tu řeším něco co už se tu řešilo tak se omlouvám...
