Spiritismus bezpečně

[clario]

njn tak si hold příště zacpi uši

[SkarMa]

Ještě k té otázce co se týče bezpečnosti, měl bych tu jeden příklad z Papusovy knihy - zkl. praktické magie, str. 352. Je to spíš taková zajímavost, jestli se zakládá na pravdě se uš nedozvíme.

Tři pánové, kteří se chtěli přesvědčit, zda jsou jistá spiritistická tvzení správná, se jednoho večera zavřeli bez světla do pokoje neobydleného domu. Předem se slavnostně zavázali, že budou naprosto vážní a zachovají poctivou vůli.
Pokoj byl úplně prázdný. Schválně do něj umístili jenom tři židle a stůl, kolem kterého se posadili.
Bylo smluveno, že jakmile by se něco nepřístojného přihodilo, první z nich ihned rozžehne zápalku, jimiž se všichni opatřili. Nějakou dobu seděli mlčky a nehnutě, dávali pozor na nejmenší hřmot, na nejslabší záchvění stolu, na který položili své spojené ruce. Nepozorovali nic; tma byla úplná a naši tři improvizovaní vyvolávači snad už začínali ochabovat a ztrácet trpělivost, když náhle zazněl z nočního ticha pronikavý výkřik hrůzy. Začal strašlivý hřmot a na stůl, podlahu a na badatele se snesl déšť házených předmětů.
Plný hrůzy, zapálil jeden z přítomných svíčku, a když světlo rozptýlilo tmu, nalezli se jen dva přítomní. S úděsem zjistili, že jejich druh zmizel; jeho židle byla převrácená v druhém koutě světnice.
Po první chvilce zmatku našli třetího společníka pod stolem v bezvědomí, s hlavou a tváří potřísněnou krví.
Co se stalo?
Zjistili, že mramorový plášť krbu byl nejprve odtržen, pak vražen na hlavu ubohého muže a rozbil na tisíce kousků.
Oběť této příhod byla přes deset dní v bezvědomí, mezi životem a smrtí, a jen pomalu se vzpamatovala z hrozného otřesu mozku, který utrpěla.

Dr. Paul Gibier.
(Analyse des choses str. 185. a násl.)

[SkarMa]

Měl bych tu takovou perličku kdyby někoho zajmalo.

http://www.antikvariatik.cz/prakticky-s ... medii-1222

Praktický spiritism - Kniha Medií
Kardek Allan
úplné poučení duchů vyššího řádu o všech druzích manifestaci, o způsobu obcování se světem neviditelným...



Od téhož autora vyšlo také Nebe a peklo : dialogy s mrtvými, ale na internetu se nikde nevyskytuje.
Jediné co se mi podařilo zjistit viz.
KARDEC, Allan. Nebe a peklo : dialogy s mrtvými. Vyd. 1. [Olomouc] : Fontána, 2003. 314 s.
ISBN 80-7336-119-1.

[Pete]

SkarMa znas fenomen EVP (eletronic voice phenomena) ? Prez neho ziskali zajimave nahravky hlasu mrtvych. Kdybys to neznal tak doporucuju film Hlas smrti (White noise) sice je to ke konci trochu prehnane, ale ten fenomen to vystihuje docela dobre.

[SkarMa]

Před lety sem se tímhle zabýval, ale sešlo s toho protože sem si nevěděl rady z konstrukcí i když návod byl.
Dneska bych to skoušel spíš jinou cestou.
Film sem vyděl a nebyl špatnej, a matně si vzpomínám na ještě jeden na stejný téma ale na název si už nevzpomenu.

[Pete]

Ja v EVP cestu nevidim, jen mi to prislo v te dobe kdy jsem se o nem dozvedel, jako zajimavy zdroj informaci, hlavne kvuli nahravkam, kde se jim na jednu stranu ozyvali duse nesmirene s smrti, a na druhou strane duse, ktere rikali jak jsou obklopene nekonecnou laskou, i kdyz ziji mimo prostor a cas

[Elen]

Pánové nehádejte se:-) O nic přece nejde:-) Jen bych dodala, že ač si netroufám tvrdit, že jsem mág. magie je magie, není černá ani bílá. Je to věda o živlech. A´t už to o čem tu mluvíte nazvete spiritismem nebo prostě vyvoláváním duchů nejde to přiřadit k bílé nebo černé. A když se na to podívám jako ne-mág k vyvolávání by se mělo postoupit až v situaci, kdy není jiná možnost. A rozhodně ne z nějakého hecu nebo z legrace.

[zebyja]

Pánové nehádejte se:-) O nic přece nejde:-)

Obávám se, že se již téměř tři roky nehádají

Jinak obecně s Tebou souhlasím.. Mág by své schopnosti měl, podle mne, používat výhradně k vlastnímu vývoji..

[Elen]

jojo:-) no, jsem tu nová, tak pročítám a zapomínám se dívat na data:-)

[Pete]

Pánové nehádejte se:-) O nic přece nejde:-)

Obávám se, že se již téměř tři roky nehádají

Jinak obecně s Tebou souhlasím.. Mág by své schopnosti měl, podle mne, používat výhradně k vlastnímu vývoji..

Jasně to určitě, jenomže při spiritisticke seanci a.) se nemusi projevit ani duch, ale pouze larva ktera nam krade energii b. ) objevi se duch, ale ten nam stejne neposkytne tolik informaci jako zivlove bytosti, geniove planet atd..

proto povazuju za bezpecnejsi a lepsi evokaci, nez spiritisticke evokace

[zebyja]

...

Zejména je třeba na to nahlížet takto.. co mi daná aktivita přinese trvalého? Je hezké, když se nám povede vyvolat ducha a ten pak hází knížkama (popř. larvu).. Je to ale k ničemu, proto že nás to nijak nerozvinulo..

[Elen]

kámen urazu spíš vidím v tom, že ten kdo duchy vyvolává je stěží někdo, kdo se snaží o nějaký osobní růst. Spíš jde o člověka, který chce vědět, zda duchové jsou, popřípadě, zda dokážou hýbat předměty:-)

[ATA]

s tech 2 co sem se ptal neumel pohybovat predmety ani jeden

Ps. nevyvolával sem jen si všimly že je vnímám

[SkarMa]

kámen urazu spíš vidím v tom, že ten kdo duchy vyvolává je stěží někdo, kdo se snaží o nějaký osobní růst. Spíš jde o člověka, který chce vědět, zda duchové jsou, popřípadě, zda dokážou hýbat předměty:-)

Souhlasim

[ArMi]

Vy tomu dáváte zabrat uff.

Pete odpovídá správně. Ale zapomíná na to, že to je jeho pravda, která není absolutní. Každý, kdo se jako Pete vydal cestou magie, spiritismus tohoto typu dělat nesmí. Kdyby to udělal, žádný anděl mu na ochranu přijít nemusí. Už proto, že byl v knize BKOZ, podle které cvičí varován. BKOZ je svým způsobem egregor, něco vám dává, něco bere a něco požaduje. Je to taková berlička na cestě člověka, který se chce stát adeptem.


Obecně to neplatí a to nejdůležitější nejsou žádné věci jako ochranné kruhy, ale vaše vnitřní čistota. Pokud je čistota taková, jako níže uvedené ženy, která svého zeslulého manžela manžela skutečně milovala a zoufale se vydala cestou spiritismu, tak je spiritismus bezpečný. Všimněte si také na té ukázce, že k té ženě přišli dva její bratři také již z onoho světa a ti mu prostě vést ruku při spiritistickém psaní nedovolili. Drželi ho tvrdě na distanc. Ona netušila, co se děje.

Nevím, jak dlouho trval tento stav, připadalo mi to jako velmi, velmi dlouhá doba. Seděl jsem ponořen do beznaděje, až jsem zas uslyšel milý hlas, něžný hlas své milované. Cítil jsem se puzen vstát a následovat hlas, který mne dovede k ní. Když jsem se přichystal k chůzi, natáhlo se vlákno, které mne drželo a prodloužilo se, až jsem už jeho skoro necítil. Byl jsem tažen stále dále, až jsem se konečně ocitl v pokoji, který jsem poznal přes temnotu, panující kolem mne. Byl to domov mé milované, kde jsem strávil tolik šťastných hodin, kdy jsem od ní ještě nebyl oddělen touto strašlivou propastí. Seděla u malého stolu, před sebou měla arch papíru a v ruce tužku. Volajíc mne jménem, pravila: „Nejmilejší příteli, vracejí-li se kdy mrtví, přijď a pokus se napsat mnou několik slov, snad jen „ano“ nebo „ne“ jako odpověď na moje otázky.

Poprvé od mojí smrti jsem viděl slabý úsměv na jejích rtech a záblesk naděje v očích, které bolestí posmutněly. Milá, smutná tvář byla bledá a já jsem cítil vroucnost lásky, kterou mi dávala a na kterou jsem měl nyní nárok méně než kdy předtím.

Pak jsem viděl vedle ní tři postavy, byli to duchové, ale mně zcela nepodobní. Oči mne pálily jako oheň. Jeden byl velký muž, úctyhodného vzezření. Skláněl se nad ní, aby ji chránil, jak by to asi dělal její strážný anděl. Vedle ní stáli dva hezcí mladí muži. V ní jsem náhle poznal její bratry, o nichž často vyprávěla a kteří zemřeli, když jim mládí kynulo se všemi svými radostmi. Lekl jsem se, když jsem ucítil, že mne viděli a snažil jsem se skrýt svůj znetvořený obličej a postavu černým pláštěm, který jsem měl na sobě. Pak se probudila moje pýcha a já jsem pravil: „Nevolala mne sama? Přišel jsem a ona má rozhodnout o mé budoucnosti. Je to snad tak jisté, že žádné utrpení, ani nejhlubší lítost, ani největší čin, ani nejtvrdší práce neusmíří moji vinu? Není po smrti opravdu žádná naděje?“

A hlas – ten, který jsem dříve slyšel u svého hrobu, mi odpověděl: „Synu utrpení, není naděje na Zemi pro všechny, kteří hřeší? Neodpouští i člověk hříšníku, který mu ublížil, když lituje a prosí o odpuštění? Měl by být Bůh méně milostivý, méně spravedlivý? Cítíš opravdu lítost? Hledej ve svém srdci, máš-li starost o sebe, nebo o ty, které jsi rozhněval.“

Když mluvil, viděl jsem, že nelituji upřímně. Jen jsem trpěl, miloval jsem a žádal. Pak promluvila moje milovaná a prosila mne, jsem-li tu a slyším-li ji, abych se pokusil psát její rukou, aby věděla, zda žiji a myslím-li na ni.

Srdce mi stoupalo v hrdle a dusilo mne. Přiblížil jsem se k ni, abych se pokusil pohnout její rukou, nebo se jí aspoň dotknout. Ale velký duch vstoupil mezi nás a já jsem musel ustoupit. Pak pravil: „Pověz co chceš říci a já to její rukou napíši. Chci to učinit pro ni a pro lásku, kterou k tobě chová.“ Při těchto slovech proběhlo mnou radostné vzrušení. Chtěl jsem políbit jeho ruku, byl bych se však spálil jeho ohnivou září. Proto jsem se jen poklonil, mysle že je to anděl.

Moje milá se znovu ptala: „Jsi zde, můj milý příteli?“ Odpověděl jsem „ano“ a viděl, jak duch položil na ni svou ruku. Na to napsala její ruka slovo „ano“, pomalu a nejistě, jako když se dítě učí psát. Ach, jak šťastně se usmála.

Znovu se mne tázala a jako před tím napsala její ruka moji odpověď. Zeptala se mne, může-li pro mne něco udělat, mám-li nějaké přání, které by mi mohla vyplnit.

Všímáte si, kolik dějů se dle popisu událo v astrálu, než ona napsala jeho odpověď? A to je přesně ten stav, který je u běžných lidí přehlédnut.