Jsem zpět asi 2-3 dny a musím říct, že většina mého nabití z čisté přírody atd je fuč a dnes mi stačilo jen vyjít na chvíli ven na poštu a zpět a myslel jsem, že pomalu nedojdu. Teď to není myšleno moc nadneseně, ale plně doslova. Cestou se ve mě vzdouvalo spoustu emoci, hlavně ale deprese a naprosto byl člověk "mimo". Plně jsem vnímal, jak je zde tendence proto, abych byl podrážděný a nerudný (což u mě je tedy co říct

Stavba HHG se zatím jeví jako naprostá nutnost, která čím dříve bude tím lépe. Zatím pracuji aspoň nad odrušením domova pomocí zářičů a různých "nabíječů", ale s akumulátorem to půjde určitě líp. (dokonce už doma zprvu opět nějakou mojí "bláznivinu" začínají vnímat jinak a už i sami zjišťují, kde shánět nejlíp suroviny atd /což už je co říct)
Co jsem koukal na energetický stav můj i celé rodiny, tak se rapidně začal zhoršovat. Ještě včera byl cítit pouze úbytek energie, dnes už to šlo "do mínusů". Osobně jsem pozoroval velmi neklidnou noc, nemožnost se v klidu vyspat a uvolnit /nebylo odstíněno zářičema/, ráno jsem se dnes vzbudil už i s velkými bolestmi pomalu poloviny těla (což jsem neměl po spánku snad ještě nikdy). Opět se stal ráno nezbytný kapesník a "chronická ranní rýma" (na Slovensku toto zmizelo po 2 dnech) a poté samozřejmě venku.. jak jsem psal výše. Zbytku rodiny se průběžně začala motat hlava a dělat špatně od žaludku, jsou skoro plně vyšťavení. Teď už se to se s přibývajícím stíněním zářiči začíná lepšit, ale chce to něco silnějšího. (ale stejně je to síla ..pouze 3 dny (?!) zpět z čistého do silně pořádné DOR a reakce jsou celkem brutální)
Jinak teď co jsem koukal na to Slovensko, tak jsem zjistil, že jsem byl přímo na okraji sprejování a dokonce mám i fotce přímou "useklou" šedou hradbu a rovný řez a plné azuro. Co jsem se bavil s lidmi z té oblasti nyní přes chat, tak po modré obloze ani památky a mají tak teď stejné sprejance jako máme tady.
Btw V poslední době taky pozoruju spoustu anomálií v atmosféře, že už tady máme věčně šedou nebo úplně temnou oblohu (ne modrou, šedě temnou), po které si vesele plují světle šedivé mráčky, na to už si pomalu zvykám (samozřejmě po dešti ani památky), ale začalo se objevovat i hodně moc "Halo efektů". Před časem jsem pozoroval asi 60km jižně od Prahy zářivou duhu (mnohem jasnější než jsem kdy viděl), která netvořila klasický kopeček, ale pěkné "U", které trčelo přímo uprostřed modré oblohy (na pozadí klasicky bílé rozmazané - sprejancové mraky). Po dešti ani památka. Tehdy jsem o tom všem nevěděl nic, jen jsem na to nevěřícně zíral. Nedávno i jak jsme byli s Atou na Šumavě, tak tam jsme od Lipna pozorovali 360° halo okolo slunce (duhový kruh okolo slunce). A dokonce jen co jsem jel na Slovensko, tak jsem cestou pozoroval celou plejádu od 360° po duhové mraky. (u všech těchto efektů nikdy nechybí notoricky známé bílé-šedivé "rozmazané" mraky na pozadí leckdy (vždy /?/) s temnou hradbou).
Inu někdy naše "bojiště" stojí vskutku za to, hezky se potom čte o vděčnosti za "špatné" a ještě "horší" podmínky, ale když přijde na věc a člověk je skutečně v tom, každý by volil ihned něco "snazšího".
Každopádně i tak čím horší věci jsou, tím více nás to budí kupředu a vede k překonání vyšších a silnějších překážek pro konečné ještě větší vnitřní posílení a prohloubení nás samotných včetně pořádného pošoupnutí kupředu. (za což už vděční být skutečně můžeme; kdyby bylo vše jen růžové to bychom se toho moc nepoučili)
Věci se vyhrocují všemi směry, což je na jednu stranu dobře, protože nám to dává pořádný motor (o to větší sílu a vůli bojovat), na druhou máme skutečně co dělat, jak plně vnitřně tak i vně (orgonit).
Naděje ale umírá poslední, takže hodně zdaru všem do vnitřních i vnějších bojů a nezapomínejte.. s úsměvem jde stále ještě všechno líp. (co na tom, že bude někdy trochu zatuhlý, však on brzy přijde i ten skutečný
