Tak já se o LD dozvěděla někdy loni touhle dobou. Uvědomila jsem si, že jako dítě jsem je mívala a chtěla jsem zkusit, jestli se mi to podaří znova. Ovšem až okolo Vánoc jsem se rozhodla opravdu se začít snažit a snaha se mi vyplatila asi po šesti týdnech v podobě prvního LD v dospělém životě. Měla jsem sen, ve kterém jsem byla v domově důchodců, kam jsem v době dětství jezdila za prarodiči. Procházela jsem jejich mikrobytem. V jedné ze dvou místností jsem viděla dědu, jak sedí u stolu a nešímá si mě. Šla jsem do té druhé, kde byly postele a na jednu si sedla. Těsně za mnou vešla do místnosti jakási žena a z nějakého důvodu mi strkala do ruky časopis. Když jsem si ho vzala a podívala se na jeho obálku, viděla jsem, že se písmena přeskupují a obrázek na obálce se vlní. V tu chvíli mi došlo, že jsem ve snu. Úplně se mi zatočila hlava. Prostor okolo mě se jakoby prohloubil a všechno zjasnělo. Postavila jsem se a napadlo mě se podívat na ruce. To byla docela síla, protože jsem uviděla, jak se mi vlní prsty, podobně, jako ta písmena z obálky a některé dokonce přeskakovaly z místa na místo (střídal se mi malíček s prsteníčkem). V tu chvíli jsem si vzpoměla na svůj záměr, který jsem si vytyčila, že chci v LD zkusit. Asi to bylo na první pokus docela odvážné, ale to mě nijak netrápilo. Nevím, do jakých detailů tady chci zacházet, ale vzhledem k tomu, že sem stejně skoro nikdo nechodí.... Prostě jsem se chtěla setkat s jistou komiksovou postavou a užít si s ní trochu legrace... Když jsem si to uvědomila, samozřejmě mě už důchoďák, ani děda nezajímal a v naprosté pohodě jsem prošla zdí ven před barák. Přesně jak jsem si pamatovala tam bylo travnaté prostranství a okolo nějaké budovy a stromy. Bylo jasno, letní den a já zřetelně cítila sluneční paprsky na kůži. Vzduch se jakoby třpytil a všechno bylo ohromně ostře vyrýsované. Měla jsem v úmyslu najít svůj objekt touhy, ale nenapadlo mě, že si ho můžu přivolat, šla jsem po něm pátrat. Řekla jsem si, že bude v nějaké budově a určila si ve které. Budova byla dost daleko, takže jsem se rozhodla si tam zaletět. Překvapilo mě, jak to jde snadno a trochu mě to i zklamalo, protože jsem necítila žádný odpor vzduchu, nebo tak něco, zkrátka žádný zážitek - jen jsem se přemístila. Když jsem byla u budovy do které jsem chtěla vejít, zahájila jsem sestup a vertikálně jsem dosedla na nohy. S prostředím se změnily i světelné podmínky, zatáhlo se a všude bylo najednou šero. Trochu mě znepokojil všeobecný bordel okolo, okolí působilo jako nějaký slum, ale rozhodla jsem se tím netrápit. Chtěla jsem, aby dům, ve kterém na mě bude dotyčný čekat, byl luxusní hotel. To se ale trochu nepovedlo, protože jsem stála před omšelou ubytovnou. Pořád dobrý, říkám si, a vcházím dovnitř. Nechtěla jsem plýtvat energií na vylepšování prostředí, zajímalo mě, jestli tam na mě bude skutečně čekat určená postava. Prošla jsem halou, ta působila mimořádně zanedbaně a opuštěně. Po schodech jsem vystoupala do patra a určila si dveře, za kterými se bude odehrávat moje dostaveníčko. Nadechla jsem se a plna očekávání zaklepala. Dveře mi ovšem otevřel naprosto neznámý chlápek v kostkované košili s vousem a kšiltovkou na hlavě. Vyjeveně jsem na něj zírala, ale nenechala jsem se odradit, slušně jsem ho pozdravila a zeptala se, jestli není náhodou v bytě ještě Tenaten. Chlápek přikývnul a mávl rukou někam směrem dovnitř. Tak jsem vešla. Vevnitř to vypadalo jako ve studiu nějakého hodně nepořádného grafika, - počítač, graf. tablet a spoustu poházených papírů. Chlápek mi oznámil, že ten, koho chci, je vedle v pokoji a čte si. Nelíbilo se mi, že by tam měl ten vousáč zůstat, tak jsem ho požádala, jestli by nemohl na chvíli odejít. Přikývl a odešel z bytu. V tuhle chvíli už jsem cítila, že se mi sen začíná rozpadat. Asi jsem dostala strach že se mi zhatí všechno těsně před cílem, což se taky mělo stát. Rychle jsem vešla do místnosti, kde můj cíl skutečně seděl na nějaké lavici, obklopený stohem komiksových časopisů. Jedním si zrovna listoval a okázale mě ignoroval. Šla jsem k němu a pozdravila. Zvedl hlavu, vůbec nic neřekl a podal mi jeden z těch časopisů. Na obálce byl zase on, ale jako dítě. Nevím proč, ale v tu chvíli mě přešla chuť uskutečnit to, proč jsem přišla, tak jsem si zkroušeně sedla vedle něj a nechala sen rozplynout.... Mimochodem o rande s touto osobou jsem se pokusila asi už třikrát a vždy s podobným výsledkem
