Takže obligátně si civim na dokumenty na youtube a začínám usínat. Bohužel ale do spánkové paralýzy. Poznám jí už naprosto neomylně protože se hlásí předem tím že mám pocit jako by mě chytila nějaká ruka za pupík zevnitř a snažila se mi ho vtáhnout do břicha. Musim říct že i v tom snu to dost hnusně bolí. Nicméně poradil jsem si s tím standardně tak že se prostě probouzim pořád a pořád dokola (ať už jsou to falešná nebo skutečná probuzení) až mi to prostě dá pokoj. Občas se mi pak podaří usnou do LD což se stalo i tentokrát. Takže sen začal v podstatě jako paralýza ale už byla poněkud rozbitá (tim probouzením se) a povedlo se mi celkem v pohodě zvednout z postele. Už sem šel k oknu že si pudu zalítat když mě napadlo otočit se a podívat se na postel a to vám povim že sem teda ztuhnul. Postel byla vždycky prázdná když sem tohle udělal ale tentokrát tam ležel asi desetiletej kluk zády ke mě. Nebyl sem si jistej jestli sem to já a tak jdu blíž k posteli abych se podíval pořádně. A klučina hup a začal vstávat a když se postavil zírám sám na sebe v mém současném věku. Přiznám se že sem docela zahájil paniku i když jsem nijak desivě nevypadal. Byl jsem to prostě normální já akorát oholenej. Normálně mívám strniště. Byl sem z toho tak vyplesklej že sem se nezmohl na nic jineho než plácnout: "čau tak tě konečně potkávám" načež se moje já vydalo směrem ke mě. Začal jsem okamžitě couvat ze dveří, pak jsem vběhnul do vedlejší místnosti a doslova jsem proskočil zavřeným oknem a uletěl pryč. Chvilku na to jsem se probudil. Neudělal jsem to ani tak ze strachu ale spíš z toho šoku že se mi to konečně po letech povedlo. Podivnější pocit jsem snad ještě nikdy nezažil a ani nevim k čemu bych to přirovnal. Prostě shock!!!.
Doufám že příště (jestli bude příště) už ukočíruju paniku a trochu si sám se sebou pokecám. Strašně by mě zajímalo co bych sám sobě ve snu odpověděl na všemožný otázky kterejch mi teď letí hlavou asi tisíc.
No prostě hustý, hustý a hustý.
Jo a taky mi to připomělo jeden sen z dětství (ne LD ale běžný sen) kdy mi bylo právě asi 10 let a ležel sem tehdy v motole. V narkóze se mi zdálo (velmi živě) jak jedno já sedí v okně nemocnice a závidí sobě samotnemu který právě odcházel s rodičema domů a dívá se přitom na toho maleho smutneho druheho já v okně špitálu a bylo mi ho líto. Hustý na tom tedy bylo že jsem vnímal jakoby za obě dvě já zároveň. Prostě zároveň jsem byl i ten kluk v okně i ten co jde právě domů nebo to tak rychle přeskakovalo že mi splynulo.
Tenhle sen se mi teď vybavil uplně jasně a zřetelně jako by se mi zdál včera.
Nezažil jste někdo něco podobnýho ať už LD nebo běžný sen? Dejte kdyžtak vědět. Tak zatim čágo a pěkný sny.
Jen se chci zeptat. V jakým smyslu je výtah v tvých snech nebezpečný? Já mám problém s tím, že nekončí v posledním patře....nebo že jezdí i horizontálně. Taky mi občas mizí část schodů, ale když si uvědomím, že je to sen, tak zase dorostou. 
). Když do lucidního snu přecházím při usínání, tak většinou odletím nahoru přes strop někam ven. Dá se to natrénovat. V podstatě fungují všechny techniky, které jsou uvedeny tady na stránkách. Ale já jsem to měla tak, že jsem napřed přecházela z nelucidních na lucidní sny a naučila se v nich odlepit se od země z polohy v leže. Pak pro mě bylo snadnější přejít z usínání rovnou do fáze jakoby oddělením od těla (nemyslím si, že je to astrální cestování).
