Alespoň jsem přeložil jeden článek. Chodí mi do mailu pdf časopis věnovaný lucidnímu snění, který má na svědomí Robert Waggoner (ten časopis, ne ten článek samotný). A jelikož mne hodně oslovil, tak jsem se ho rozhodl přeložit a postnou zde i pro ostatní. Tak čtěte.
Jenom dodám, že článek napsal Karim, který je častým přispěvatelem do výše zmíněného časopisu.
.............................................
Zázračná druhá šance pro kocoura Sultána
Sultána, krásného bílého tureckého angorského kocoura, jsem zachránil před 15 lety, když mu bylo pár měsíců. Počáteční snaha najít mu nový domov nakonec skončila jako trvalá adopce. Zvykli jsme si spolu a stal se z něj můj parťák. Nyní je pro mne skoro jako syn, člen rodiny.
Po operaci v listopadu loňského roku, kdy mu byl odstraněn špatný zub, se nezotavil a zdraví se mu vážně zhoršilo. Když se po operaci probral, zvracel a trpěl průjmem, a nakonec jenom ležel v koutě ložnice obličejem ke zdi. Absolutně nereagoval na volání nebo hlazení a vypadal, jako by trpěl bolestmi. Hned jsem s ním běžel k veterináři a ten se jej rozhodl několik dní hospitalizovat na kapačkách.
Po dvou dnech na klinice Sultán stále nic nejedl. Když se situace nelepšila, doporučil mi veterinář vzít si jej domů s tím, že by mu domácí prostředí mohlo s chutí k jídlu pomoci. Byl jsem smutkem bez sebe, když jsem viděl, jak během tří dní zhubnul půl kilogramu, a stále trpěl bolestmi i přes podávané léky. Byl jsem zdrcený, obzvlášť když bylo jasné, že veterinář nemá jak pomoci. Šlo podle něj o nejhorší možný scénář a říkal mi, abych byl připravený na to, že to Sultán možná nepřežije. Poslední šanci jsem viděl v použití schopnosti, na kterou jsem se spoléhal celý svůj život – nalezení pomoci ve světě snů.
Několik následujících dní jsem se před usnutím vší vůlí soustředil na vyvolání léčivého snu pro moji milovanou kočku. Tato snaha přinesla odpověď v následujících několika snech:
V prvním snu jsem seděl na židli blízko mé postele a sledoval jsem spícího Sultána. Náhle mne něco drcnulo do pravé ruky, a když jsem se ohlédl, uviděl jsem černého pantera, který zrovna vešel do místnosti. Když jsem uviděl pantera v mé ložnici, uvědomil jsem si, že sním. Panter se mi velmi přátelsky otíral o ruku a zahnal tak můj strach z přítomnosti této velikánské kočkovité šelmy. Pak přistoupil k Sultánovi. Chvíli jej upřeně pozoroval, pak jej očichal, otevřel tlamu a dýchl na něj. Viděl jsem v jeho dechu světelné jiskřičky. Pak odešel.
Příštího rána, když Sultán ležel u mne, jsem jej hladil a začal zpívat mantry, a představoval jsem si, jak jeho tělo plní léčivé světlo. U toho jsem usnul a vklouznul do dalšího snu. V něm jsem byl stále se Sultánem v posteli, když se objevil ten stejný panter z předešlého snu, skočil do postele a lehnul si k nám. Opět jsem si uvědomil, že sním. Panter pak už jenom seděl, a nic nedělal. Necítil jsem potřebu mluvit nebo nějak reagovat. Počal jsem v těle pociťovat vibrování energie a silný pocit úlevy a bezpečí. Probudil jsem se a věděl, že mojí snaze o uzdravení mého kocoura se dostalo podpory z mého vnitřního světa.
Následující noci se mi opět zdálo, že ležím se Sultánem v posteli. Otočil jsem hlavu k oknu, kterým dovnitř pokoje skočil majestátní lev. Jaká je pravděpodobnost, že k tomu dojde v 9. patře? Uvědomil, jsem si, že v realitě by to nebylo možné, a dosáhl jsem lucidity. Lev působil vznešeně a magicky. Trochu mi připomněl Aslana z příběhů o Narnii. Instinktivně jsem věděl, že není nepřátelský. Přistoupil k Sultánovi a začal jej celého olizovat. Dokonce do sebe drcli hlavami a otírali se o sebe, jako by se už znali. Pak na mne lev pohlédl, pokývnul hlavou a odešel.
V těchto snech jsem skoro cítil, jako by mi do nich v reakci na mé vyvolávání snů vstoupili léčitelé z kočičí říše.
O dva dny později se nezdálo, že by se Sultánův stav v reálu nějak zlepšoval. Jedl jen velmi málo a jinak nereagoval. Jediné, co se změnilo, bylo to, že začal spát vedle mne v posteli, jako dělával dříve.
Udržoval jsem své soustředění a snažil se o další léčivý sen.
Následující noc se mi zdálo, že jsem přišel na letiště. Když jsem přistoupil k přepážce, dostal jsem do pasu razítko „Povolení k pobytu ve Stavu Milosti.“ Bylo mi řečeno, že mám veliké štěstí, protože to se prý neuděluje každému.
Procházel jsem futuristicky působícím městem. I přes vysokou technologickou vyspělost a létající auta mělo hodně stromů a zeleně. Vzpomněl jsem si, že mám v ruce nějaké dokumenty. Nakonec jsem došel na místo, kam jsem měl namířeno, k budově soudu.
Vešel jsem dovnitř, šel k přepážce a předal dokumenty muži, který tam seděl. Podíval se do papírů a řekl: „Tohle je žádost o prodloužení života kočky jménem Sultán.“ Tahle věta mě okamžitě přivedla k luciditě, když mi došlo, že bych v reálu s takovou žádostí šel těžko k soudu. Muž pohlédl do futuristického počítače s průhledným skleněným monitorem, asi takovým, jako používal Ironman ve filmu Avengers.
Při pohledu do počítače muž povídá: „Hmmm, … takovou žádost může přijmout pouze Vrchní Soudce.“ „Kdo je to?“ zeptal jsem se. Muž sklonil hlavu a podíval se na mě přes obroučku svých brýlí, jako bych se zeptal velmi hloupě, a já pak dodal: „Ach, vy myslíte jako Bůh?“
Odpověděl: „Pro vaši informaci, podle našeho systému by měl Sultán za tři dny zemřít. Doufejme tedy, že vaše žádost bude úspěšná.“
Vyšel jsem z budovy úplně zničený. Věděl jsem, že jsem udělal, co bylo v mých silách jak v reálném, tak i ve snovém světě. Náhle jsem ucítil pocit míru a i přes informaci od muže na mne sestoupil klid. Pocítil jsem, že přijímám Sultánův osud, ať už bude jakýkoli. Uspokojil jsem se uvědoměním, že jsem se mu snažil pomoci, jak jsem mohl nejlépe.
Procházel jsem se městem nevěda, jak dlouho bude vyřízení žádosti trvat. Všimnul jsem si, že lidé byli velmi srdeční a laskaví, a neměli vůči mně nějaké předsudky kvůli tomu, že jsem byl v jejich městě cizinec. Jeden muž z malého stánku uprostřed rozlehlého náměstí mi nabídl něco k pití a hotdog. Dal mi to zadarmo a říkal, že jsem se mu zdál rozrušený, a že doufá, že mi všechno dobře dopadne. Pomyslel jsem si: „To je tak krásné místo s krásnými lidmi.“
Po době, co mi připadala jako hodina či dvě, se z tlampačů po městě ozvalo hlášení:
„Žádost o prodloužení Sultánova života byla schválena! Opakuji – žádost o prodloužení Sultánova života byla schválena!“
Lidé kolem začali jásat, poplácávali mne po zádech a blahopřáli mi. Do vzduchu vyletěly petardy a ohňostroje a viděl jsem vzduchem poletovat balonky. Cítil jsem takovou míru vděčnosti a štěstí, že moje žádost byla přijata, že jsem se rozplakal. S těmi pocity jsem se vzbudil.
Otevřel jsem oči a hledal vedle sebe Sultána, ale nebyl u mě. Vyskočil jsem z postele a proběhl domem, a Sultána jsem nakonec našel v kuchyni – právě dojídal svoji misku! Něco, co neudělal snad 7-8 dní! Vypadal i živější a čilejší.
To už jsem skákal radostí!
V dalších dnech se Sultán velmi rychle uzdravil. Nyní je už zase v pořádku, a hlasitě si mňoukáním říká ve svůj čas o jídlo, a v posteli mě vystrkuje z mého místa, protože se stalo jeho oblíbeným.
Tato zkušenost posílila moji víru v sílu snů obzvláště při léčení a ovlivňování světa bdění. Věřím, že v uzdravení mého mazlíka hrály sny zásadní roli.
Poslední sen také přispěl k tomu, že jsem dospěl k pokoře. Pochopil jsem, že své okolí neovládám na 100%. Vždy tu budou faktory, které budou úplně mimo můj dosah. I když jsem to chápal intelektuálně, bylo dobře, že jsem si to mohl uvědomit naplno. Přesto ale vím, že mám schopnost podat žádost a poprosit vnitřní vědomí, aby do chodu fyzického světa zasáhlo.
A také vím, že se musím podvolit vyššímu řádu věcí, ať bude jeho vývoj jakýkoliv. V tuto chvíli se Sultán uzdravil. Ale mohl zrovna tak snadno odejít. Jsem teď opravdu vděčný za čas, který nám byl dán k dispozici.
. Né, vážně, slíbila jsem si, že při příštím LS "něco zkusím", ale jsem teď nepříjemně nekoncetrovaná a ani při jednom z posledních LS jsem si na úkol nevzpomněla. Kočičák se zdá naštěstí OK i tak