Sny mBegi

[mBegi]

Jednosměrný portál do jiného světa

Zdálo se mi, že jsem stála ve vzduchu mnoho kilometrů nad zemí. Nad všemi zelenými stromy a městem. Stála jsem před portálem, o kterém jsem věděla, že vede do jiného snového světa, než ve kterém aktuálně žiju, ale zároveň jsem věděla, že když jím projdu, tak už se do svého aktuálního světa nebudu moct vrátit. Chtěla jsem tím portálem projít a podívat se na druhou stranu a dostala jsem tam otázku, jestli to opravdu chci, když už se nebudu moct vrátit. Tak jsem si řekla, že ne, protože ještě není čas, protože mám ještě něco dělat v tom svém původním snovém světě. Jakmile jsem řekla ne, tak sen skončil a já se probudila.

[Coatl]

Hustý

[mBegi]

Ve vězení - moje noční můra

Když jsem byla malá, tak se mi zdálo, že se nacházím u sestřenice doma v jejich jídelně. Chci z toho domu vyjít ven. Tak jdu do sklepa, protože sklepem se dá ven také vyjít. Vejdu do toho sklepa, ale nic jiného se už dělat nedá. Už nemůžu dál a sen mě hodí zpátky na to samé místo, kde jsem byla už předtím - tedy do jídelny. Dokonce přesně tam, kde jsem stála, než jsem odešla. Párkrát to zkouším, už jsem z toho celá zoufalá, ale nedaří se, pořád nic, můžu se jenom sama vrátit z toho sklepa po schodech zpět do jídelny. Až se z toho nakonec probudím.
Sen se mi takto několikrát opakoval a já se začala bát spát. Protože jsem věděla, že se mi bude zdát zase ten samý sen. Snažila jsem se neusnout. Jenže potřeba spánku byla silnější, takže jsem nakonec usnula a opravdu se mi ten sen zdál znova, dokonce od jednoho a toho samého bodu, ve kterém začal naposledy. Takže pokud jsem naposledy stála například na schodech, tak teď jsem zase znovu stála na schodech. Ale nakonec se mi časem sen přestal zdát, úplně zmizel a vše bylo v pohodě.
Když si tohle někdo přečte, tak mu to může připadat naprosto směšné a i já sama se tomu můžu už dneska zasmát. Ale tenkrát to pro mě byl děs běs.


Černo černá tma
Zdáno v pondělí 9. 12. 2019

Zdálo se mi, že se dívám do černo černé tmy na svá zavřená oční víčka, přičemž tato černo černá tma je Vesmír a v něm se mi ukazují další věci, které do Vesmíru patří, jsou jeho součástí. Nejprve vidím jenom hvězdu. Vím, že to je slunce. Tato hvězda za chvilku zmizí a vidím malý neúplný kruh skládající se z jedné planety a pár jejích měsíců. Měsíce byly třeba tři, nebo něco takového. Více jich bylo na levé, než na pravé straně. Planeta se pohla na levou stranu, takže měsíce na této straně zůstaly zakryté a byly vidět jenom ty na pravé straně. Pak se planeta pohla na pravou stranu, takže byly vidět měsíce jen na levé straně. Planeta přitom zůstávala stále stejně velká a kulatá. Jak planeta, tak měsíce světle žlutě svítily. Celou dobu u toho na mě někdo telepaticky mluvil a hrála u toho taková hudba. Když se planeta vrátila zpět do svého středu, kam patří, ozvalo se: Ready? You start. Ale při této otázce jsem nedostala možnost odpovědět, jestli připravená jsem, nebo ne. Rovnou mi pak všechno zhaslo a já jenom zírala do tmy. Řekla bych to tak, že jsem byla i nebyla zároveň. Byla jsem, protože jsem přece dál existovala. Ale nebyla jsem, protože jsem už viděla jen tu tmu.


Koukám, že lidi, co tu dřív byli a psali sem, jsou tu pořád, tak to jsem ráda. A že si to někdo z nich přečetl. Děkuji.

[Refly]

Já to četl taky, jen k tomu nemám co říct...

Sloučeno do jednoho tématu - opravdu tady nechci mít každý den jedno nové téma o jednom novém snu s jedním příspěvkem...
Normálně si sem piš další sny pokud chceš (každý příspěvek zde může mít své unikátní jméno - Předmět) a lidé na to mohou poté reagovat. Není potřeba pro každý "obyčejný" sen zakládat nové téma. Díky.

[mBegi]

Když jsem v tomhle tématu viděla sedmičku místo devítky, tak jsem si hned řekla: "Oni mi smazali sny." A koukám, ono je to jinak. Říkala jsem si, jak to dělat, že asi budu muset pokaždé založit nové téma. S většími přestávkami si vedu snový deník a pár snů, které sem napíšu tu ještě mám. Já ani nečekám, že tu na to bude kdokoliv reagovat. Když se něco nezkoumá, tak se mlčí. Lidi reagují na kde co, ale tady nic, na sny zírají jako puk a že prý si nejdou ani pamatovat, což takováhle jediná reakce mi připadá jako hrozná škoda. Tak každopádně díky za vytvoření vlastní sekce pro mě.

[Coatl]

Tyhle opakující se sny jsou krásnou nahrávkou na luciditu. Stejně jako skutečný noční můry (spánková obrna). Je docela příjemný, že nejnepříjemnější sny se dají snadno obrátit ve skvělý zážitky, pokud člověk ví, co má dělat. Samozřejmě je tam pořád problém uvědomit si, že si mám uvědomit...

[mhi]

Ve vězení - moje noční můra Když jsem byla malá, tak se mi zdálo, že se nacházím u sestřenice doma v jejich jídelně. Chci z toho domu vyjít ven.

Mohu se zeptat jaka u toho byla motivace (resp. emoce), proc bylo potreba opustit dum?

Opakujici se motivy snu u mne jsou vzdy nejake nevyresene intrapsychicke problemy. Casto jsem treba mival sny, kdy jsem nekoho zachranoval a porad to neslo (sen hazel ruzne klacky pod nohy, jako ze treba nesla precist cedule s nazvem ulcie apod.). Jedne noci se mi zdal dalsi velky zachranujici sen, ktery to vsechno vyresil. Tam jsem sice taky zachranoval, ale behem toho snu jsem se potkal se svymi rodici, kteri zareagovali divnym zpusobem a pak mi to doslo kde je problem ... a sny tohoto typu zcela zmizely (+ja zmenil sve bdele chovani).

Vyuzit opakujiciho se motivu k navozeni LD se mi nikdy nepovedlo, ale u mne to nebyl identicky sen, jen stejny motiv - to neuskutecnitelne zachranovani.

Co mi jeste fungovalo v LD (jiny pripad snu) bylo jit naproti tomu motivu, rozebehnout se mu naproti. Nekde jsem tu o tom psal, bylo to opravdu velmi uzitecne.

[mBegi]

Pro Coatla:

Spánkovou obrnu jsem jednou zažila taky a noční můra byl ten sen, nikoliv toto. U tohohle mi jenom bylo nepříjemné, že jsem se nemohla moc dobře hýbat, což proto se to také tak jmenuje, že jo. O tom, že to pro někoho může být děsivé vím a vždycky jsem se tomu divila, i když ne proto, že to pro mě bylo skoro normální. Ač dneska se vlastně už ani nedivím, je pravda, že ze mě už je celkově taky docela vyděšený člověk...

Pro mhi:

Jó, no tak motivace to byla velmi jednoduchá: prostě jsem ten dům opustit chtěla. Stála jsem tam kousek od stolu, koukala se z oken a řekla jsem si, že se půjdu podívat ven. Emoce u toho žádné nebyly, ty nastaly právě až pak, když mi najednou nešlo to mé prosté chtění. Tento sen se ale netýkal nějakých mých problémů, protože to bych do dneška nepochopila, co to jako mělo být.
Zdával se mi ale ještě jiný sen, klidně ho napíšu: sedím v našem starém, zeleném autě u nás na silnici před naším domem. Nejsem dospělá, nemám řidičák a přesto v něm sedím sama, rozjedu ho a jedu. Velice pomalou rychlostí. No jo, jenomže během jízdy zjišťuju, že řídit neumím. V panice za jízdy vyskočím, stihnu dokonce i zavřít dveře auta a dál auto nechám, ať si dělá co chce, hlavně, že já jsem nenabourala, nejsem mrtvá a jsem v pořádku. Načež auto jelo dál samo a skončilo tak, že nabouralo do domu, který stál na konci ulice. Tento sen se mi také párkrát zopakoval a tady už vím, že ukazoval na mě, že něco neumím ve svém životě, abych si ve svém životě dala nějaké věci dopořádku.
Děkuji za radu jít naproti motivu, kdyby se mi náhodou zdál někdy opakující se sen, zkusím toho využít, pokud si ovšem vzpomenu. Ale jak se na to tak dívám, ono to bohužel vypadá, že tohle není pro mě. Protože se mi pořád nedaří a já už to za nějaký čas vzdám. Aspoň jednou ve svém životě jsem chtěla mít aspoň jeden LS, ale zdá se, že nic nebude.

[mBegi]

Zdáno v úterý 3. 12. 2019

Zdálo se mi, že jsem byla kdesi na nějakém místě s nějakým člověkem - mladým mužem s krátkými, hnědými vlasy. Tento člověk seděl na křesle, kolem nás tma. S úsměvem se na mě podíval a mluvili jsme spolu, ale celé to vyznívalo spíš zle, než hezky.
On: Jaké bylo první slovo na světě?
Já: No to já nevím, asi Bůh.
On: A protože to byl vztek...
Pak tu mám napsáno, že sen skončil, ale asi k tomu patří ještě jedna část děje, kterou jsem nedopsala. A sice, že poté, co on dořekl tu svou poslední větu jsem od něho utekla a běžela někam pryč. Skočila jsem z nějakého zábradlí, ale nedopadla úplně na zem. Do rukou jsem chytila jakousi chlupatou vznášející se kuličku, proto jsem nedopadla na zem. Začala jsem se totiž taky vznášet. A až teprve teď byl konec.

[mBegi]

Zdáno v pondělí 18. 11. 2019

Zdálo se mi, že jdu po nějaké cestě a kolem jsou další lidé. Vstupuji na další cestu, která je spíš mostem na druhou stranu přes propast. V tento moment Bůh začal lámat kusy skal. Dívala jsem se, jak ty kusy skal letí vzduchem a dopadají kamsi do hloubky té propasti na zem. Bůh tam nikde nebyl, ani tím nikoho nezabil, pouze dával velice jasně najevo svou přítomnost. Nic jiného se nedělo, pak jsem se prostě probudila.