Ahoj!
Když jsem si přečetla tvůj sen, mám radost jak „malej Jarda“! Konečně někdo, kdo zažívá stejné věci jako já a s kým se o tom dá bavit! (Moje okolí má názor, že spánek = sladká mdloba a na noční dobrodružství koukají naprosto nechápavě.)
Proč píšeš, že po osmé ráno, není vhodná doba na LD? Já mám podle svých statistik největší pravděpodobnost LD mezi 5-9 ráno.
Přesně – někdy je lucidita tak ostrá, dokonalá a barevná, že si člověk ten sen pamatuje i po dvou letech a jindy je to zamlžené a nekvalitní, přestože se o luciditu jedná. Tohle je jedna z věcí, které by se neměly zapomínat zapsat do deníku – po čase se může ukázat, že to s něčím souvisí a tu ostrost lucidity vylepšíme… (já na to zatím teda nepřišla)
Je zajímavé, že píšeš, že oči samy nekmitají – to jsem ještě nikdy nezkoumala… Vlastně jsem ani nezkoumala, jestli mám spánkovou paralýzu… A vlastně si ani neumím představit jak to zkoumat. Není to jen iluze v rámci snu – to, že to zjišťuješ?
Chceš někoho přivolat – on nejde. Klasika! Prošla jsem si obdobím, kdy jsem chodila snovým světem a někoho hledala. Pak jsem se i ptala Snováků (tak říkám snovým postavám) – většinou jsem se nedopátrala. Dneska už to dělám tak, že si ve snu sednu a vsugerovávám si: “Je to můj sen, svojí silnou vůlí ho ovlivňuji. Ten, koho chci, aby přišel, se objeví přede mnou.“ Výsledky jsou všelijaké. Konkrétní Snovák se zpravidla objeví a chvíli trvá, než nabere alespoň přibližnou podobu. Naučila jsem se být spokojená tak se 70% podobností. Stejně se dost proměňují (jsou nestabilní – jako všechno).
Zlepšovat situaci saltama – to je super!!! Snová logika jak vyšitá.

Takováhle kreativita ti ve snu hodně pomůže. Za to si napiš do snového deníku jedničku.
Přilepení ke stropu. Snový naschvál – také se s tím potýkám. Uletět, je super řešení.
Lidé neodpovídají – další snový naschvál.
Jestli můžu poradit: když si všimneš, že ti sen hází klacky pod nohy, je nejlepší připomenout si, že ty jsi tu pánem. Tvoje snové prostředí, tvoje rozhodnutí, tvoje děje.
A taky nebrat to, co se děje moc vážně. Je to JEN iluze - tvoje iluze.
V posledním LD jsem se probrala do lucidity, když po mě chtěl maník, abych z obdélníků ztvrdlého těsta, vykrajovala nudličky a že je mojí povinností udělat toho pytel. Jenže když jsem se ztvrdlého těsta dotkla, rozpadlo se. Stres. Díky snaze ten stres nějak pořešit, a díky tomu, že to byla evidentně debilní/nelogická situace, jsem si uvědomila, že sním. Hned mě napadlo, že bych tenhle úkol měla v luciditě hravě zvládnout. Řekla jsem si, že ve vedlejší místnosti najdu pytel s hotovými nudlemi a tomu Snovákovi to dám. Ve vedlejší místnosti ale byla jen kuchyně – žádný pytel s nudlemi. Sen nespolupracuje – na to už jsem zvyklá, to mě nerozhodí. Nechtěla jsem se vzdát a další sugesce zněla – pytel je zavřený za spodními dvířky kuchyňské linky. Můj sen – moje pravidla! Pytel tam byl, ale byla v něm strouhanka, ne nudle. OK. Chtělo to ještě jednu sugesci: „Není to strouhanka, jsou to nudle!“ Když jsem zírala do pytle, strouhanka se postupně měnila na nudle. Sice to nebylo úplně na 100% - spíš tak na 50% - strouhanka se přelévala s nudlemi (typicky, snově, nestabilně), ale bylo to dost na to, abych uznala, že mám pytel s nudlemi, strčila ho chlápkovi a ten spokojeně odešel. Mise se zdařila!
Umím si představit, že pokročilý, si prostě představí, že má v ruce pytel nudlí a je hotovo. No, vlastně - pokročilý, by se nejspíš „blbejma nudlema“ nezabýval.
Je to boj...