Přečet jsem jen ten 1. článek... je dost dlouhej.
Holt to vypadá, že meditace není jakousi jedinou bezpečnou cestou, jak dosáhnout změněnýho stavu vědomí. Na jednu stranu mě to zjištění(?) docela pobavilo, na druhou stranu je celkem samozřejmý, že každej proces přehrabování se ve svým mozku představuje riziko, že něco zvoráme. Každá cesta je riziko, a nakonec zůstávat doma je taky riziko, že nám třeba spadne na hlavu střecha. Otázkou je např., jak moc je to riziko velký, a druhou otázkou je, jak moc je velký pro konkrétního jedince v konkrétní situaci. Pokud jde o mě, já tyto otázky moc neřeším, nebezpečí mám vlastně rád. A pokud jde konkrétně o meditaci... nikdy jsem z ní neměl žádnej fantastickej zážitek, takže ani nepředpokládám, že by mi v nejbližším pokusu hrozilo šílenství.
Když už jsme u toho... neska mě napadlo, jakej je vlastně rozdíl mezi tím, když si člověk jde cíleně někam sednout a meditovat, a tím, když se člověk probudí, ale leží ještě hodinu v posteli se zavřenýma očima a nechá se unášet polosnovýma představama a neurčitýma myšlenkama? To první se obvykle považuje za chvályhodnou činnost pilného a duchovního jedince, a to druhý za pouhou lenost. Přitom to druhý mi dává mnohem silnější výsledky než to první.
mhi píše:Energie je skalární fyzikální veličina, která popisuje schopnost hmoty (látky nebo pole) konat práci (viz wikipedia). Bavime-li se o nejake "psychicke energii", bylo by dobre ten termin nejak definovat, aby se dal uchopit.
Nehezké rýpnutí materialisty
Ona se ta energie i ve fyzikálních smyslech používá dost nepřesně. Je to veličina, která dává přesný smysl jen pro modely velmi jednoduchých jevů. Jak chceš v reálné situaci určit, co je schopné nebo možné? A přesto běžně mluvíme o tom, že někdo má nebo nemá určitou energii. Řekl bych, že zazivot měla na mysli energii v eště vzdálenějším smyslu, jako tajemnou sílu, zkrátka skrytou schopnost, která není předmětem fyziky (a asi ani jiný empirický vědy). A fyzika skutečně nedokáže předvídat například skutečnost, že z žaludu vyroste dub. Co by na tom mně vadilo víc, je to dogmatické rozdělování oné energie na dobrou a špatnou, jak už jsem vysvětloval jinde.
Já zas úplně nerozumím tvému poslednímu odstavci. Jestli správně chápu
mindfulness jako "život v přítomnosti", tak si nemyslím, že by to vedlo více k únikovým než k agresivním formám reakcí. Podívej se třeba na tygra... ten žije v přítomnosti patrně pořád, a bez agrese by zahynul.
Jiná věc je, že meditace nabádá ke zklidnění mysli (je to podle mě spíš mindlessness), což je asi špatná strategie v situaci, kdy po tobě jde predátor/nepřítel i ve všech přenesených civilizačních smyslech toho slova.
mhi píše:...unik (myslim) nechava na rozdil od slozitejsich adaptacnich mechanismu predmet adaptace (co nam vadi) ve vedomi.
myslíš jako že
utéct před problémem neznamená
vyřešit ho? Jak se to veme... když jsi pralesní opice, tak tygra nikdy nevyřešíš jinak než útěkem. (Civilizační paralely si domysli.) Co s tím trochu souvisí, je taková ta budhistická norma "nech svůj vztek zmizet". Určitě by se našly studie ukazující, že potlačování vzteku škodí, protože "energie" vzteku nezmizí, ale přetransformuje se v něco jinýho (a nakonec třeba v nemoc).
--------
DODATEK: Koukám, že sem to měl otevřený dost dlouho a zazivot mezitím stihla odpovědět (úplně jinak), tak já holt přidám svůj dodatek k už i tak dlouhýmu příspěvku, nebo zas naběhne Refly a stejně mi to opraví...
Zazivot, ty jsi cítila ty svoje čakry už předtím, než ses o nich dozvěděla? Zajímá mě, jestli je to opravdu pro některý jedince něco intuitivního, nebo je to čistě odvozený od indických duchovních systémů.
Čakry totiž nejsou nějaká univerzální duchovní soustava a většina tradičních duchovních systémů s něčím takovým nepracuje... Takže není pravda, že každej meditující jedinec musí nutně operovat se systémem čaker.