Stále si udržuji stabilní úroveň poznávání změněných stavů vědomí (LD a AC) - tedy více méně bez jakýchkoli zážitků v poslední době.
Ale mohu tu postnout zase nějaký ten překlad. Tenhle už jsem dělal před lety, ale tady jsem vám jej asi ještě nepředstavoval. Snad někomu přijde vhod.
P.S. Z důvodu většího rozsahu textu a omezení tohoto fóra text rozdělím do dvou postů.
....................................................
Materiály Franka Keppleho
Tento dokument si klade za cíl poskytnout souhrnný model Astrální reality tak, jak ji poznal a popsal Frank Kepple, zkušený znalec a průzkumník astrálního prostoru.
Astrální realitu Frank nazýval také jako „širší realita“. Do tohoto dokumentu byly zahrnuty rovněž různé další Frankovy poznatky, aby zde mohli čerpat také zájemci o informace týkající se Frankova přínosu k poznání posmrtného života. Pokud shledáte zde uvedené jako zajímavé, doporučím vám prohledat fórum Astra Pulse, kde jsou k nalezení veškeré komentáře a poznámky, které Frank za dobu svého působení na fóru v různých vláknech zanechal.
Informace v tomto souboru byly shrnuty z mnoha Frankových komentářů za několik posledních let. Co nejvíce jsem se snažil text ponechat tak, jak jej sám Frank formuloval, i když tu a tam jsem byl nucen některé odstavce přeformulovat.
Tento dokument jsem vytvořil jakožto poctu Frankovi a abych mohl jeho poznatky ohledně posmrtného života předat dál. Frankovy výzkumy jsou postaveny na pionýrských objevech Roberta Monroea, které dále rozvíjí. Věřím, že Frankův model je nanejvýš důležitý a si zaslouží být dále rozšířen. Doufám, že jeho objevy a poznatky týkající se astrálních světů shledáte stejně tak obohacující a prospěšné, jako jsem je shledal já sám.
Douglas Eckhart (Gandalf)
editor
Obsah
A) Frank Kepple – představení
B) Co je to „fázování“ a jak na něj?
Frankův model Širší reality:
1) Širší realita: přehled Frankova modelu
2) Jak Frankův model odpovídá modelu Roberta Monroea
3) Ohnisko 1
4) Ohnisko 2
5) Ohnisko 3
6) Ohnisko 4
7) Za Ohniskem 4: jiné systémy
Další informace:
1) Frankovy poznatky ohledně konceptu „Boha“
2) Frankovy poznatky ohledně „průvodců“
3) Frankovy poznatky ohledně konceptu reinkarnace
4) Frank a „záchranné akce“
5) Frankovy poznámky k alternativním fyzikálním dimenzím
6) Frankovy poznatky ohledně Energetického systému – čaker
7) Frankem doporučené knihy
A) Frank Kepple
Než dám slovo samotnému Frankovi, tak bych o něm něco řekl těm z vás, kdo se s ním ještě nesetkali.
Frank Kepple byl britský výzkumník, který se dlouhodobě zabýval teorií a praktickými aplikacemi astrální projekce, fenoménem OBE a podobnými studiemi posmrtného života. Byl vystudovaný elektroinženýr a dlouhá léta působil jako vědecký konzultant, než se odebral na odpočinek do jižní Francie, kde se mohl plněji soustředit na své výzkumy.
Z počátku se zajímal o posmrtný život a práce pionýra astrálního výzkumu Robeta Monroea, k čemuž jej přivedlo setkání s jeho knihou před více než dvaceti lety. Rozhodl se knihu přečíst, přičemž měl za to, že je autor buď totálně mimo, nebo že na něco opravdu kápnul. Ničemu z toho, co Monroe psal, Frank slepě nevěřil, ani to vše šmahem nezavrhnul. Jeho vědecký přístup jej přiměl k tomu, aby Monroeovy postupy sám na sobě nejprve ověřil. Teprve poté hodlal uznat, že na Monroeově tvrzení něco je.
Nejenže dokázal Monroeovy výsledky zopakovat, ale dokázal jeho výzkumy dále rozšířit. V poslední době hodně přispíval do diskuzního fóra na Astral Pulse, kde mnoha členům poskytoval bohaté a cenné informace. Snažil se také o založení „Nadace Franka Keppleho“, aby mohl své poznatky dále šířit. Tento projekt ale na svoji realizaci stále čeká.
Ze zdravotních důvodů se pak již později do veřejných online diskuzí nepouštěl. Doufám, že tento dokument napomůže šíření jeho poznatků a že na něm budou lidé moci v budoucnu stavět tak, jako on sám stavěl na poznatcích Roberta Monroea. Výzkumy Širší reality jsou teprve na počátku.
Další kapitola jsou slova samotného Franka:
B) Co je to „fázování“ a jak na něj?
„Fázování“ (v angl. phasing) byl původně termín pocházející z nápadu Roberta Monroea, který se po velikou část svého života zaobíral studiem jevu OBE. Jeho rané práce, které jsou podrobně popsané v jeho knize Cesty mimo tělo, byly poměrně tradicionalistické. Mezi jeho zážitky popisovanými v knize je možné vést silné paralely s pracemi dalších tradičních mystiků.
Ovšem jeho knihy Daleké cesty a Návrat k pramenům, které byly publikovány již před mnoha lety, ukazují, jak výrazně jeho výzkum pokročil a jak dal vzniknout zcela odlišnému modelu vědomí. Jeho původní koncept „lokalizací“ byl zcela nahrazen sérií úrovní duševního soustředění – Ohnisek. Tyto úrovně byly označeny pomocí řady libovolně zvolených čísel. Každá z úrovní byla popsána na základě Monroem podaného popisu duševního stavu – tak, aby další mohli pokračovat v jeho výzkumu a sami jeho zážitky potvrdit.
V určité fázi svého výzkumu mohl Monroe dosáhnout zásadního poznání, že ve vědomí žádné oddělení neexistuje, zatímco své první pokusy vnímal jako „opouštění“ nebo „oddělování se“ od těla. Jeho pozdější zážitky jej přivedly k závěru, že své tělo vůbec neopouštěl. To, o co šlo, byla změna jeho fázového spojení mezi ním a jeho okolím. Z tohoto jeho objevu pochází termín „fázování“.
Monroe byl povoláním elektroinženýr, a shodou okolností jsem i já promoval ve stejném oboru, takže jsem byl schopen pochopit, proč přišel s právě tímto způsobem popisu. V jednom vodiči můžete mít dvě napětí současně (ve skutečnosti jich tam můžete mít mnohem více, ale pro naše vysvětlení se nyní spokojme jen se dvěma). Tato napětí jsou v podstatě propojena, ale zároveň oddělena. To, co je odlišuje, je fázový úhel mezi nimi.
Tuto myšlenku fázového posuvu Monroe použil jako analogii pro popis vztahu mezi fyzickou, nebo-li objektivní vrstvou vědomí, a nefyzikální, nebo-li subjektivní vrstvou vědomí. Každá z oblastí vědomí se nachází v tom stejném „prostoru“ a jsou ve skutečnosti současně jak propojena, tak zvlášť. Takže Monroe si představoval, že mezi těmito dvěma oblastmi vědomí je 180° fázový posuv. Astrální projekce pro něj byla „přepínáním fáze“ mezi fyzickou a nefyzickou realitou.
Fázování tudíž zahrnuje původní 180° fázovou změnu mezi fyzikální, nebo-li objektivní, a nefyzikální, nebo-li subjektivní oblastí reality. Způsob, jakým k tomu dochází, je poněkud odlišný od tradičních postupů k zahájení „výstupu z těla“. Ve skutečnosti fázování tělesné pocity vůbec nezahrnuje. Tělesná schránka může zůstat v klidu, a vše, co se mění, je jen okolní prostředí.
Základním požadavkem pro fázování je nechat zážitek prostě plynout. Potřebujete se jím stát, namísto toho, abyste se snažili do něj vstoupit nebo jej dosáhnout pomocí nějakých metod. Jen klidně ležte a staňte se jím. A tady mi lidi obvykle říkají: „No jo, Franku, tobě to jde, ale já, když zavřu oči, tak vidím jenom tmu.“ No a co? Vždyť to je to, co po zavření očí vidím i já sám!
Myslím si, že lidé často tyto prvotní stupně příliš brzy přehlíží a utíkají k nějakým metodám.
Když já zavřu oči, vidím zpočátku jen tmu. Rozdíl mezi mnou a mnohými začátečníky vidím v tom, že když oni zavřou oči, tak si moc nevšímají. To je další důležitý bod – všímat si sebe. Podle mne jsou všichni tak zaujati metodami a technikami, že si pak nedokáží skutečně všímat sami sebe.
Takže jak jsem řekl, zavřu oči a vidím tmu, což je normální. Trochu se zavrtím, abych si lehl co nejpohodlněji, možná mne něco svědí na koleni, vlasy mi šimrají ucho nebo tak něco. Všechno si tak urovnám a přibližně tak 5 minut se soustředím na klidné dýchání. No, a protože si teď všímám, namísto toho, abych se nějak násilně soustředil na dokonalé provádění nějaké techniky podle tradičního pohledu, moje plná pozornost je věnována jednoduchému aktu všímání si.
Lidé mi často říkají, že se snaží, a povídají, jak se soustředí na to, aby svoje vědomí udrželi někde mimo sebe, a jak se současně koncentrují na „zvyšování své energie“ a aby vše dělali správně a tak podobně … ale že se nic neděje. No jasně, protože veškerá jejich pozornost je soustředěná někde jinde, zatímco moje se soustředí na všímání si.
Všímání si čeho?
No, zpočátku ničeho, protože vidím jen tak tmu. Ale pak, po krátké chvíli, si možná povšimnu, že nějaká oblast té temnoty není až tak úplně černá. Možná se tam něco blesklo, možná jsem někde cítil nějaký pohyb. Možná někdo zavolal mé jméno. Hm, to je zajímavé, pomyslím si, odkud se to asi vzalo? Ale nenechám se tou zvědavostí moc unést, jen si všímám. Možná vidím nějakou oblast, ne tak tmavou, jako zbytek, jak se pomalu víří. Možná tu a tam zahlédnu nějaké jiskřičky. Jak si tak všímám těchto událostí, moje pozornost se čím dál tím víc soustředí na vnitřní prostor.
Jakmile se moje pozornost pomocí všímání si upevní uvnitř, nejsem si již více vědom svého fyzického těla. Část mého vědomí si uvědomuje, že někde v pozadí je moje tělo, v posteli atd. Ale už jsem od něj fázově daleko. Na začátku byla před mým vědomím mé fyzično, a v poli otočeném o 180° bylo mé nefyzično. Ale teď došlo k onomu „fázovému posuvu“ o 180°. Nyní je moje původní popředí (fyzičko) v pozadí, a z pozadí (nefyzična) se stalo popředí.
Toto je myšleno tím „fázováním“, protože dochází k tomuto 180° fázovému posuvu mezi fyzičnem a nefyzičnem. Jak říkám, Monroe s tímto popisem přišel, protože byl elektroinženýr, a představoval si to jako dvě napětí posunutá vůči sobě o 180°. Tak tomu začal říkat fázování. Podle mne ale lidem dělá dost problémů představit si dvě napěťové křivky posunuté oproti sobě o 180°. Zkuste si tedy představit otáčivé dveře u nějakého vstupu do budovy. Jakékoli budovy, na tom nesejde.
Stojíte před budovou. Takže vaší realitou je to „venku“. Uvědomujete si, že uvnitř budovy je další realita, ale je od vás oddělena dveřmi. Nyní projdete dovnitř a otočíte dveře o 180° a zastavíte se. (Pokud by snad někdo nevěděl, kruh má 360°, takže 180° je půl otáčky.) Nyní jste uvnitř budovy. Nyní „uvnitř“ je vaší realitou. Jste si vědomi reality vně budovy, ale ta je opět uzavřena dveřmi. Pokud nyní zase vyjdete ven a otočíte dveřmi o 180°, bude vaší realitou opět to „venku“.
Pokaždé, když projdete dveřmi a otočíte jimi o 180°, dojde k 180° fázovému posuvu mezi vaším vnímáním vnějšku a vnitřku.
Takže když je má pozornost začne soustředit na vnitřní pomocí všímání si, dojde tím k fázovému posuvu v mém vnímání fyzické (mého „venku“) a nefyzické (mého „uvnitř“) reality. Takže nadále pokračuji ve všímání si všeho, co se může přihodit. Nejsem až tak zvědavý, nesnažím se nic vyvolat, nesnažím se o provádění nějaké techniky nebo metody; jednoduše se dívám do sebe na to, co probíhá, a tak soustředím svoji pozornost.
Když člověk pomocí všímání si soustředí svoji pozornost dovnitř, umožní si, aby zahlédl střípky jiné dimenze reality. Objektivně se to dá popsat jako vnímání všemožných různých záblesků toho či onoho, náhodných obrazů, které se objevují a zase mizí, rušivých zvuků a tak podobně. Někdy tyto obrazy mohou vytvořit něco, čemu říkám „astrální plátno“, což člověk může vnímat jako jakési astrální filmové plátno, kde svýma nefyzickýma očima může vidět pohyblivé obrazy a zvuky. Dochází k tomu, že si umožňujete pozorovat záblesky jiných dimenzí reality. Pokud se pak rozhodnete vstoupit do nich, ocitnete se v daném místě, v té určité oblasti vašeho vědomí.
Myslím si, že lidé, kteří se snaží o fázování, si musí uvědomit toto: jiné oblasti reality pouze vypadají jako od nás oddělené. Ve skutečnosti není ve vědomí žádného oddělení. Oddělujeme oblast „tady“ a „tam“ jenom kvůli našim zážitkům. Ve skutečnosti jsou tyto oblasti v kterémkoli okamžiku naší existence propojené, spletené a probíhá mezi nimi energetická výměna! Jde jenom o to, že jsme se vědomě rozhodli to nevidět.
Když se rozhodneme všímat si, říkáme vlastně sami sobě: „Tak jo, mé já, rád bych tomu teď na nějakou chvíli věnoval pozornost.“
V různých knihách a na internetu najdete ohledně toho fázování spousty rad, takže se mu tady nebudu věnovat podrobně. Myslím si, že je důležitější pokusit se vysvětlit, co že je to, do čeho se fázově napojujeme. Co je to vůbec ten astrální svět a jak je spojen s naším fyzickým světem. Co to opravdu JE ta širší realita? To je to, o co se zde budu snažit.
Frankův model širší reality:
1) Širší realita: přehled Frankova modelu
Tradiční mystické přístupy mají tendenci poukazovat na všechny astrální světy, úrovně apod. jako na něco, co existuje mimo náš fyzický svět. Skutečností však je, že všechny tyto ostatní světy, včetně našeho fyzického, jsou součástí celého propleteného spektra vědomí. Celé toto spektrum vědomí nazývám jako Širší realita. Protože se normálně soustředíme pouze na fyzický svět, vnímáme pouze tuto fyzickou realitu. Tak docházíme k názoru, že zbytek Širší reality se nachází někde jinde. To je ale špatně. CELÁ Širší realita je ve skutečnosti právě zde; jde jenom o to, že jsme se pro potřeby společného prožitku rozhodli věnovat svoji pozornost pouze této specifické oblasti spektra vědomí.
Širší realitu dělím na čtyři Primární oblasti, které označuji jako Ohniska 1 až 4. Sami si je můžete nazvat, jak se vám zlíbí. Jejich pojmenování je irelevantní. Ale pro snadnost pochopení je podle mne vhodné si je nazvat nějak jednoduše a logicky.
Dobře, takže máme vědomí rozdělené na čtyři oblasti. Někdo se mne nedávno zeptal, pokud existuje něco za Ohniskem 4; jako Ohnisko 5 nebo tak něco. Podle mých vědomostí jsou v našem konkrétním systému pouze tyto 4 Primární oblasti. Ale vědomí samo tímto není omezeno. Vědomí je nekonečné. Možná je zde nekonečné množství jiných systémů podobných našemu, nebo třeba zcela odlišných. Ale soustřeďme se nejprve na strukturu našeho daného systému a umožněme lidem správnou projekci.
Náš systém je možné rozdělit do oblastí Ohnisko 1, Ohnisko 2, Ohnisko 3 a Ohnisko 4. Spolu tvoří celost kontinua vědomí, resp. všeho, co jest (alespoň v našem systému). Každý z nás má své kontinuum vědomí, které existuje ve všech těchto čtyřech oblastech.
Teď si ale MUSÍTE uvědomit jednu věc:
Když říkám čtyři Primární oblasti Širší reality, tak po vás chci, abyste si naplno uvědomili bez jakýchkoli pochybností, že tyto oblasti NEJSOU žádná místa! Jedná se o ohniska zaměření pozornosti ve vašem vlastním kontinuu vědomí.
Monroe byl v tomto průkopníkem a podle toho, co vím, byl prvním, komu došlo, že se nejedná o místa, ale o ohniska soustředění pozornosti. Odtud pochází jím zvolený termín „ohnisko“, když mluvil o Ohnisku 10, Ohnisku 21 atd. Možná jste si kladli otázku, proč zrovna „ohniska“. No, tohle je ten důvod.
Naše Širší realita je tedy rozdělená na 4 Primární oblasti a každý z nás má to, čemu říkáme Primární ohnisko. Každý, kdo si čte tento text ve fyzické realitě, má své Primární ohnisko nastavené na fyzickou realitu. Když pak provádíme astrální projekci, tak se naše Primární ohnisko nemění. Můžeme změnit ohnisko naší pozornosti, ale naše Primární ohnisko zůstává v Ohnisku 1. Můžete si Primární ohnisko představit jako takové „domácí ohnisko“. Když třeba navštívíte kamaráda u něj doma, tak po dobu vaší návštěvy je místo vašeho pobytu shodné s místem pobytu vašeho přátele. Ale to jen po dobu návštěvy. Vaše domovská adresa zůstává stejná. Jen jste po nějakou dobu na jiné adrese. A k tomu stejnému dochází během astrální projekce. Naše Primární ohnisko zůstává stejné, ale ohnisko našeho soustředění je v daném okamžiku posunuto do jiné oblasti kontinua vědomí.
Za našeho života klidně pobýváme ve fyzické realitě, naším Primárním ohniskem je Ohnisko 1. A pak, když člověk zemře, tak to, co objektivně vidíme jako „smrt“, je objektivní reprezentací nebo výsledkem přenosu Primárního ohniska daného člověka z Ohniska 1 do Ohniska 3. Když si vypnete své Primární ohnisko, veškeré subjektivní interakce s vaší tělesnou schránkou ustanou. Jinými slovy, tělo odhodíte, ono přestane fungovat, a vy odcházíte žít do Ohniska 3. Této oblasti se z mnoha důvodů říká Přechodová oblast.
Chtěl bych opět podotknout, že tohle vše nejsou jen nějaké poblázněné teorie, které jsem si jednoho dne vymyslel. To, co tu tvrdím, je prostě tak, alespoň podle toho, co sám vím. Vše, o čem tu mluvím, jsem sám zažil. S malým úsilím a cvičením to můžete zažít také. Ignorujte ty, kteří vám budou tvrdit, že před tím, než budete moci dosáhnout „vyšších úrovní“, budete muset dosáhnout určité „úrovně inkarnace“. Už TEĎ jsme ve VŠECH oblastech vědomí. Každý z nás má tu ÚPLNĚ STEJNOU subjektivní strukturu! Žádný člověk není na nějaké vyšší úrovni oproti jinému člověku. Ve skutečnosti je tomu tak, že často právě ti, kdo jsou hluboce věřící a duchovně založení lidé, mají při Přestupu ty největší problémy. Jsou pak zasekaní svými vlastními domněnkami a končí v tom, čemu říkám „astrální bláto“.
Jednou z největších výhod poznání Širší reality je to, že pak po smrti víte, kde přesně se nacházíte a co máte dělat. Než abyste skončili někde v temnotě, aniž byste měli o čemkoli ánung. Je tu ale mnoho dalších výhod, které můžete využívat ještě během života.
Takže tu máme 4 Primární oblasti a naším současným Primárním ohniskem je Ohnisko 1.
Chci po vás také, abyste si tyto Primární oblasti představili jako vzájemně propojené. Nejsou položené za sebou v nějaké dlouhé linii. Jsou spolu všechny současně propojené a propletené. Pamatujte si, že to NEJSOU místa. Například, ve fyzické realitě jste v jednom městě, a pak jedete po cestě do města vedlejšího. Tyto Primární oblasti NEJSOU takové. Jsou spolu navzájem propojené. Takže díky tomu je naprosto možné objektivně zažívat 2 nebo i více Primárních oblastí najednou pouze tím způsobem, že upravíte ohnisko svého vnímání. Nemusíte vůbec nikam „cestovat“. Ve fyzické realitě se potýkáme s časem, prostorem a vzdálenostmi. Jakmile ale „vystoupíte“ z fyzické reality, není tu ani čas, ani prostor, ani vzdálenosti. Tím ale netvrdím, že nemůžete zažívat představy prostoru a vzdáleností a zdánlivý čas. Jedná se ale pouze o dědictví z života ve fyzické realitě a nikoli o faktickou opodstatněnost.
Mnoho lidí se mne ptá na to, jak cestuji z místa na místo. Necestuji, protože zde není žádný prostor, skrze který bych měl cestovat. Kdysi jsem míval s pohybem v Širší realitě problémy. A pak mi to jednou došlo. Obtíže, které jsem zažíval, nebyly způsobené tím, že by navigace byla těžká. Způsobovalo je to, že jsem si stále neuvědomoval, jak snadné cestování je. Snažil jsem se cestovat z místa na místo jako ve fyzické realitě. Jinými slovy skrze prostor a po nějaké vzdálenosti, přičemž nic z toho tu neexistovalo. V Širší realitě se vše nachází v tom stejném bodě. Takže pokud jste v nějakém místě, nacházíte se zároveň ve všech ostatních místech. Protože prostor neexistuje. Proto tvrdím, že se všichni již nacházíme ve všech oblastech vědomí. Jediný rozdíl je ve vašem objektivním vnímání vašeho prostředí, nebo-li kam v kontinuu vědomí soustředíte svoji pozornost. A tak se dostáváme k tomu, co jsem tvrdil na začátku – že tyto oblasti NEJSOU místa a že se jedná o ohniska soustředění pozornosti.
Už vám začíná docházet, proč se NEJEDNÁ o místa?
Ohnisko 1
Všichni známe Ohnisko 1. To je naše fyzická realita. Ohnisko 1 obsahuje to, čemu říkám Širší realita. Včetně té oblasti, které někteří říkají zóna skutečného času (RTZ – real time zone). Osobně tento termín nemám rád, protože tu neexistuje nic takového jako „skutečný čas“ a taky se nejedná o „zónu“. Ale zase, pohlížím na to z vědeckého pohledu a vím, že je potřeba používat shodné termíny a správně je definovat.
Upřímně, nevidím nic zajímavého na projekci do RTZ. Zpočátku je to sice něco nového, ale není tam moc co dělat a celkově to vypadá jako málo muziky za hodně peněz. Proto se více rozepíšu až o Ohnisku 2.
Ohnisko 2
Ohnisko 2 je to, čemu se mezi psychology obecně říká „podvědomí“, až na to, že na tom není nic „pod“. V Ohnisku 2 probíhá snění, lucidní snění, astrální projekce, setkání s různými démony či duchy, atd. většiny lidí. Do Ohniska 2 spadají také různé osobní schopnosti, jako jsou paměť a představivost. Bez Ohniska 2 bychom nebyli schopni racionálního uvažování nebo vytvoření něčeho v oblasti fyzična. Jsou zde veškeré názory, ke kterým se upínáme. A to je právě docela zajímavé. Můžete třeba projektovat do Ohniska 2 a objektivně tam pozorovat reprezentace svých vlastních myšlenkových konstrukcí, kterých se držíte. Ale s ohledem na to, že lidé o astrálním světě věří, že se jedná o oddělené místo, astrál se jim ukáže jako právě to, čemu věří! Tato jednoduchá skutečnost byla po tisíce let zdrojem zmatků a nepochopení ohledně širší reality.
Problémem bylo, že mystici si vždycky mysleli, že projektovali do nějakého jiného místa, než ve kterém sami byli. A přitom to, co v Ohnisku 2 vidíte, jsou reprezentace vašich vlastních myšlenkových konstrukcí a toho, čemu věříte. Takže pokud věříte tomu, že je astrální svět plný démonů a duchů … tak pak se vám jich dostane požehnaně. Protože budete pozorovat reprezentace vlastních názorů a předpokladů. Lidé si myslí, že astrál je podivným a magickým místem, kde dochází k těm všemožným efektům jako z Alenky, když se uskutečňují jejich myšlenky. Mnoho mystiků to přijalo za své a pak lidem vnukli myšlenky, že tam můžete narazit na všechno to zatracení, temno a nebezpečí.
Ale zamysleli se ti lidé alespoň na okamžik PROČ se jejich myšlenky zhmotňují? PROČ tam ty „alenkovské“ efekty probíhají?
Jen tehdy, když se na tuto situaci podíváte z pohledu vědce, který se snaží objektivně přijít na smysl toho všeho, si uvědomíte jednoduchou příčinu vzniku těchto efektů. Po skoro pět let jsem se s touto otázkou potýkal. Bojoval jsem s mnoha démony a duchy a zabil spousty draků. A pak mi to jednoho dne docvaklo. Uvědomil jsem si, že myšlenka vyvolává akci. To bylo ono! Nacházel jsem se na místě, kde se myšlenka okamžitě rovnala akci. Pamatuji si na ten okamžik přesně až do dnešního dne, i když je to už nějakých osmnáct let. Ale teprve o hodně později jsem přišel na to, PROČ se tomu tak v tomto zvláštním a magickém místě zvaném astrál děje … PROČ se myšlenka rovnala akci? Jednoduché! Bylo to proto, protože jsem projektoval do vlastní mysli. Jinak řečeno, překládal jsem sám sobě objektivní realizace mých vlastních vnitřních subjektivních hnutí!
Toto prosté uvědomění mne uvedlo na úžasnou cestu objevů uvnitř mé vlastní mysli. Bylo fascinující učit se sám o sobě tak říkajíc uvnitř sebe samotného. Když jsem měl nějaký problém, stačilo teď vkročit sám do sebe a nalézt vhodné řešení. Díky tomuto uvědomění jsem poznal, jak se objektivní a subjektivní projevuje v oblasti uvědomění a energie. Tyto pozdější objevy mi velmi pomohly ohledně dalších poznání Širší reality.
Ohnisko 3
Ohnisko 3 je ještě zajímavější. Tato oblast vědomí je souhrnem Monroeových Ohnisek 23, 24, 25, 26 a 27. Zde se nachází Nejhlubší Pekla a Nejvyšší Nebesa a vše mezi nimi. Monroeovo Ohnisko 27 odpovídá „hornímu patru“ mého Ohniska 3. Do Ohniska 3 všichni odcházíme po „smrti“, tedy smrti fyzického těla, a když se naše Primární ohnisko změní z Ohniska 1 na Ohnisko 3. Z důvodů, ke kterým se ještě dostaneme, se mu také říká Přechodová oblast.
Ohnisku 3 říkám „společná oblast“ našeho kontinua vědomí. To znamená, že na rozdíl od Ohniska 2, které patří jenom nám samotným a které můžeme zažívat jen my sami, oblast našeho vědomí Ohnisko 3 se propojuje s každým dalším; můžeme zde sdílet Ohniska 3 všech ostatních lidí a společně jednat. Když vstoupíte do Ohniska 3, tak zjistíte, že se velmi podobá naší fyzické realitě. Můžete zde potkat ostatní lidi zcela objektivním způsobem, jako je tomu ve fyzičnu. Je zde zřetelně patrné, že tito lidé nejsou jen výtvorem naší vlastní imaginace. Je to tak zřejmé, jako je zřejmé, že lidé v naší fyzické realitě nejsou našimi přeludy.
Ve středních a horních částech se nachází na miliardy lidí, kteří spolu objektivně navzájem jednají, stejně jako my spolu jednáme v naší fyzické realitě. Horní oblasti Ohniska 3 jsou VELMI podobné fyzickému světu, přičemž ty horní vrstvy jsou i lepší. Sám tomu říkám supra-fyzično, něco jako realita na steroidech. V Ohnisku 3 najdete nepřeberné množství různých prostředí, která si lidé pro sebe vytvořili, ať už vědomě, nebo nevědomky. Mnohé z nich jsou úžasné a nádherné, zatímco jiné nudné a další děsné. Když lidé v Ohnisku 3 vytvoří předměty a prostředí, tyto tam zůstávají tak dlouho, dokud zase nejsou odstraněny, takže je docela možné narazit na vytvořená místa, na která jejich stvořitel již zapomněl. Někdy v nich mohou být jiní lidé, kteří jej využívají! Klidně v nich můžete zůstat také a provést tu a tam i své vlastní úpravy, pokud chcete. Vytváření objektů v Ohnisku 3 je sice poněkud nesnadné, protože to vyžaduje subjektivní tvořivý proces, ale s trochou praxe se to dá zvládnout.
Poznámka: Jedním z nejzákladnějších pravidel Širší reality, které musíte mít na paměti, je pravidlo „vrána k vráně sedá.“
Pro pochopení ohromného množství „světů“ v Ohnisku 3 je zapotřebí si uvědomit následující: po fyzické „smrti“ lidé, kteří mají určitá přesvědčení a vyznávají určité hodnoty, směřují do oblastí Ohniska 3, kde se nacházejí podobně založení lidé. Tam zůstávají do té doby, než se jejich názory a přesvědčení změní, a pak směřují do „vyšších“ oblastí Ohniska 3, kde jsou lidé více svobodomyslnější. Tyto „vyšší sféry“ Ohniska 3, ve který jsou lidé šťastně zbavení dogmatických názorů, odpovídají oblasti označované Monroem jako Ohnisko 27. Množství jednotlivých prostředí v těchto horních oblastech Ohniska 3 je ohromné, a najdete zde mnohé z prostředí, které popisoval Monroe, jako třeba „Park“, „Středisko rekapitulace života“ a tak podobně.
Jen pro ujasnění: Ohnisko 3 je OBROVSKÉ. Řekněme, že jsem se setkal asi se dvěma tisíci lidmi na nižších větvích stromu Ohniska 3, jak tomu říkávám. Tyto dva tisíce lidí mohou představovat 10% obyvatel (velmi nepravděpodobně), nebo 1%, nebo 0.0000000001% (to bude asi pravděpodobnější). Opravdu v tuto chvíli nevím, jak to posoudit. Je zde toho tolik k objevování!
Ohnisko 4
Ohnisko 4 je skutečně ohromující! Jedná se o „vrchol“ našeho kontinua vědomí. Jde o čistou subjektivní energii. Když se napojíme na Ohnisko 4, staneme se svým „Širším já“. To je ostatně cílem Ohniska 3. Z tohoto důvodu se Ohnisku 3 říká Přestupní oblast. Ohnisko 3 nám umožňuje připravit se (naším vlastním tempem, ať už jsou to v některých případech stovky, nebo tisíce let) na případný přesun do Ohniska 4.
Primární Ohnisko 4 je subjektivním zdrojem veškerých hnutí uvnitř vědomí. Víte, energie pro naše jednání musí odněkud pocházet. Netvoříme jen tak něco z ničeho. Nápad, například, je hnutím uvnitř vědomí. Je to energie, která někam směřuje, dalo by se říci. No, a tato energetická akce musí někde mít počátek, protože energie se nebere jen tak odnikud.
Když se na sebe podíváme z pohledu energie, tak jsme vlastně takové lidské energetické převodníky, které přeměňují syrovou subjektivní energii na objektivní, kterou je pak možné popisovat různými způsoby. Když projektujeme uvnitř subjektivní reality, tak se povětšinou všichni umisťujeme do pozice, kdy jsme čelem k objektům. Ale po vstupu do Ohniska 4 odhodíte všechny představy ohledně „věcí“ a začnete se spojovat s na pozadí se nacházející subjektivní energií. Tato energie se pak dále nakonec tu a tam oddělí (opět jde jen o verbální popis) a vytvoří „věc“. Tou věcí může být fotbalový míč, lidská bytost, dům, rostlina, žirafa, prostě cokoli.
Tím spojováním se s energií nemám na mysli, že byste se sloučili s obrovskou oblastí prázdnoty. Právě naopak, většinou jde o spojení se specifickou činností energie. Myslím, že by se velmi zhruba dalo říci (a opravdu jenom velmi zhruba), že se spojujete s „věcmi“, ale věcmi ve smyslu jejich konceptualizace, nebo jejich zdrojem. A tím zdrojem všeho, co se v našem systému nachází, je Primární Ohnisko 4.
Takže v zásadě se všechny „věci“ dají vystopovat až k pohybu energie, jehož původním zdrojem je Primární Ohnisko 4. Takže se dá říci, že Primární Ohnisko 4 je místem pohybu myšlenky ještě před jejím stvořením. Ale opět jde pouze o pokus o verbální popis, protože z pohledu Ohniska 4 zde není žádné „předtím“. Vše prostě je. Koncept „předtím“ se dostane na řadu až „později“.
Připouštím, že nemám odpovědi na vše. A nebudu je mít do té doby, než mi bude Ohnisko 4 plně jasné. Nejsem si ani jistý, zda je vůbec pro bytost ukotvenou ve fyzikální realitě možné, aby takového plného pochopení dosáhla. Ohniska 2 a 3 jsou ve srovnání s Ohniskem 4 jednoduchá, protože se tolik podobají zemskému nebo lidskému prostředí, a zbytek si lidé obvykle nějak domysleli. Ve starých dobách tomu říkali „bůh“ ve smyslu všeho, co nedokázali vysvětlit. Ale technologie jdou stále dopředu, naše pochopení se zvětšuje a toto téma není žádnou výjimkou. Dnes se pokoušíme své pochopení dále rozšířit a připravit cestu pro nové paradigma. A tak tomu tedy říkáme Ohnisko 4. Oblast vědomí, kterou se můžeme naučit zakoušet a poznávat sami za sebe (samozřejmě za předpokladu, že vynaložíme trochu úsilí správným směrem).
Vše, co se týká Ohniska 4 je opravdu hlavu matoucí, a to neříkám jen tak. Je to oblast, kterou jsem ještě neměl možnost „prozkoumat“ tolik, kolik bych si přál. Je to, tak říkajíc, moje současná výzva.
ZNAČNOU obtíží je u Ohniska 4 jeho plně subjektivní realita. Není zde žádný pojem času, takže ani žádného prostoru. Ohnisko 4 nezabírá žádný prostor, a přeci je v něm obsaženo jak Ohnisko 1, tak i 2 a 3. Takže veškerý náš fyzický vesmír (a všechny ostatní vesmíry, ale ty ponechme nyní stranou) jsou obsaženy v Ohnisku 4. A přitom „mimo“ Ohnisko 4 není nic, protože Ohnisko 4 zahrnuje vše, co se v našem systému nachází. Ohnisko 4 nezabírá žádný prostor, a přece je v něm obsažen celý náš vesmír. Hm, to je první překážka pro pochopení. Problémem je, že pokud něco nezabírá žádný prostor, tak to pro nás pravděpodobně neexistuje. To kvůli tomu, že jsme tolik připoutání k „věcem“.
Druhá překážka: pro pochopení Ohniska 4 je zapotřebí pochopit nekonečno. A tento aspekt je možná ten nejvíce ohromující. Protože v nekonečnu se vše stane nekonečněkrát. To znamená, že se to, co se děje nebo stane, už také stalo.
Z naší poněkud omezené perspektivy lineárního času se jeví, že život začal, skončil, a opět začal. Ale z perspektivy Ohniska 4 nic nezačalo ani neskončilo. Vše prostě JE. Veškeré pojmy začátku a konce jsou konstrukcí fyzické reality. Dobrou zprávou ohledně tohoto všeho je, že není nic takového jako opravdový konec a že není žádná „smrt“. Je zde pouze neustále expandující vědomí. Když konečně vstoupíte do Ohniska 4 a zažijete to na vlastní kůži, začne vše dávat smysl. To je to, co se mi děje, a já nemůžu být jediný člověk na světě, který vstoupil do Ohniska 4. Je mi jasné, že se to zase neděje tak často, ale doufám, že jak lidé začnou kopírovat mé postupy, že se to stane mnohem běžnější záležitostí.
2) Jak Frankův model odpovídá modelu Roberta Monroea
Začal jsem stavět na průkopnické práci vysoce uznávaného průzkumníka astrálního prostoru a spisovatele Roberta A. Monroea. Mé vlastní objevy v mnoha klíčových bodech odpovídaly těm jeho, ale brzy jsem poznal, jak se ostatně děje ve všech oblastech pokračujících objevů, že musím jeho závěry upravit, abych mohl vzít v potaz svá vlastní výzkumy a osobní zážitky.
Takže jak vedle sebe vypadají model Mornoeův a můj? Ve většině bodů spolu velmi dobře souhlasí. Na můj model je možné pohlížet jako na zjednodušený model Monroeův, ale s přidanými rysy, které vyplynuly z mých výzkumů.
Pro ty z vás, kdo jsou obeznámeni s modelem Monroea, zde uvedu jednoduché porovnání:
Monroe Kepple
Ohnisko C1 Ohnisko 1
Ohniska 3, 10, 12, 15 a 21 Ohnisko 2
Ohniska 23, 24, 35, 26 a 27 Ohnisko 3
Zde srovnání končí, protože moje Ohnisko 4 nemá v Monroeově modelu žádný protějšek.
K Monroeově Ohnisku 21:
Ti, kteří jsou obeznámeni s modelem R. Monroea, znají Ohnisko 21. Mnozí astrální cestovatelé jej znají jako „3D temnotu“. Když do tohoto ohniska vstoupíte, tak to okamžitě poznáte podle toho, že temnota před vaším zorným polem získá naprosto trojrozměrnou podobu a vy se najednou vznášíte v té prostorové temnotě, namísto toho, abyste ji jen tak před sebou pozorovali jako 2D. Jak vidíte, leží na samotném horním konci mého Ohniska 2 a dotýká se Ohniska 3. Tato 3D temnota nebo-li Monroeovo Ohnisko 21 je tím, čemu můžeme velmi dobře přiřadit termín překlenovací stav. Můžeme na něj pohlížet jako na místo, kdy se vaše mysl setkává se širším astrálem, t.j. místo, kdy se vaše individuální kontinuum vědomí (Ohnisko 2) setkává se „společnou oblastí“ kontinua vědomí (Ohniskem 3). Je to bod přeskoku do všech těch dobrodružství v Ohnisku 3 nebo-li skutečném astrálním světě, jak tomu někteří lidé říkají.
Rozhodl jsem se tomu říkat Ohnisko Z (z angl. „zero“), protože z mého pohledu jde o jedinečný stav uvnitř Širší reality a jako takový si zaslouží svůj vlastní popisný termín.
Během procesu fázování lidé tímto stavem při své cestě do Ohniska 3 projdou, ale mnoho z nich si to neuvědomuje, protože jím procházejí příliš rychle. Je to škoda, protože OZ (Ohnisko Z) je samo o sobě docela skvělé. Můžete tam klidně odpočívat a klidně plout černou prázdnotou, jen si tak užívat. Další věcí, kterou můžete učinit, je vyvolat si jakoukoli hudbu, která vás napadne, a vy ji uslyšíte kolem sebe v neuvěřitelně prostorovém zvuku! Můžete si zde také vytvořit jakési „astrální okno“, které vám s dokonalou zřetelností zobrazí jakoukoli scénu. Vše, co pak musíte udělat, je chtít vkročit do scény a hned jste v ní. V OZ je pravděpodobně mnohem více věcí k objevování a další objevy budou následovat.
3) Ohnisko 1 podrobněji
Jak jsem už uvedl v úvodu, Ohnisko 1, pojmenované Monroem jako C1, je tím, na co poukazujeme jako na fyzický nebo materiální svět. Po dobu našich pozemských životů je Ohnisko 1 naším Primárním ohniskem. Každý, kdo si toto čte ve fyzickém světě (Ohnisku 1) má své Primární ohnisko nastavené na fyzično. Při projekci se naše Primární ohnisko nemění. Můžeme přesunou svoji pozornost jinam, ale naším Primárním ohniskem zůstává Ohnisko 1. To znamená, že dočasný přesun naší pozornosti do jiných oblastí, jako třeba Ohniska 2 nebo Ohniska 3 (nebo Ohniska 4, pokud jste opravdu ambiciózní) vyžaduje určité úsilí. Po naší tělesné smrti se naše Primární ohnisko přepne na Ohnisko 3, které stane naším „domovským ohniskem“, zatímco budeme procházet přechodnou fází, dokud si nakonec neumožníme konečné přepnutí do Ohniska 4. To se pak opět stane naším Primárním ohniskem a cyklus je dokončen.
Ohnisko 1 obsahuje VŠE, co považujeme za hmotné: naši planetu, galaxii a celý vesmír. Pokud by vás zajímalo, kdo vytvořil vesmír, tak jsem byl spolehlivě informován, že jsme to byli my! Účelem hmotného vesmíru je zažít objektivní realitu. V určité situaci jsme se dali dohromady, z pohledu Ohniska 4, a rozhodli se vytvořit obecnou oblast subjektivní energie, která by se sama objektivně projevila ve formě, kterou poznáváme jako hmotný vesmír, jehož smyslem je poskytnout vynikající prostředky pro zážitek setkání; jsme zde, abychom prožívali, a bytí fyzickou bytostí v objektivním smyslu je skvělým způsobem, jak toho dosáhnout. Na fyzický svět můžeme pohlížet jako na kondenzovanou subjektivní energii projevující se objektivním způsobem, a jeho stvořením jsme kolem této energie ustanovili řadu pravidel. Výsledkem jsou samozřejmě základní principy vesmíru a to, co si představujeme pod pojmem fyzika. Jedním z nejužitečnějších aspektů fyzického světa je to, že jakožto fyzické bytosti jsme chráněni před nejhoršími účinky subjektivních projevů: pokud na něco pomyslíte, tak vydáte subjektivní energii. Když to provedete dostatečně silně, a projeví se požadovaný účinek. Pro ty, jejichž mysli jsou v nepříliš dobrém stavu, to představuje určité problémy. Nižší úrovně Ohniska 3 jsou plné lidí, kteří jsou kvůli neustále se zesilující spirále negativné energie chyceni v peklech svých vlastních názorů a přesvědčení. Když si například někdo vytvoří děsivou situaci, bude jí ještě více vyděšen, čímž vyvolá další, ještě děsivější situaci a tak pořád pryč.
Ve hmotném světě to tak není. Podobným příkladem může být noční můra. Jde o scénář vyvolaný strachem v Ohnisku 2, když naše těla odpočívají. Pokud však se však scéna stane až moc děsivou, my se probudíme, tj. vrátíme do Ohniska 1, kde tyto energie mají jen malý účinek. Pokud jen však naším Primárním ohniskem Ohnisko 3, nemáme jak se z tohoto stavu dostat a je dost dobře možné, že zůstaneme polapeni v celé řadě negativních scénářů, kvůli kterým pak mají odborníci na „záchranné práce“ spoustu práce!
Jinými slovy, v Ohnisku 3 si pomyslíte, že chcete, aby se vám v ruce objevila sklenice s pivem a ono se tak stane (s trochou praxe). Ale ve fyzické realitě můžete sedět v křesle a myslet na pivo třeba do aleluja, ale dokud nezvednete zadek a nedojdete si pro něj do ledničky, tak si můžete nechat zajít chuť.
Měl bych zde připomenout, že moje nedávné výzkumy mi poskytly důkazy pro tvrzení, že naše touhy a duševní postoje přímo OVLIVŇUJÍ naši fyzickou realitu daleko více, než jsme si dosud mysleli; samozřejmě, že okolnosti našeho tělesného bytí jsou PŘÍMO PROJENÉ s našimi konkrétními touhami a postoji. To znamená, že se správným záměrem můžete odpovídajícím způsobem změnit své fyzické prostředí. Osobně jsem sotva na začátku objevů v této důležité oblasti a je potřeba mnohem více dalších výzkumů. I tak je však zřejmé, že pravidla okolní fyzické reality nás ochraňují před okamžitými následky rovnice myšlenka = akce, která vládne Širší realitě (nebo-li astrálnímu světu, chcete-li). Můžeme se tedy svobodně pouštět do mnoha dobrodružství, které nás posléze obohacují; což je koneckonců smysl celého života: žít, zažívat a růst.
Někteří zpochybňují tvrzení, že základním smyslem naší fyzické existence je zažívat, protože pokud ano, tak se to zdá omlouvat nebo snižovat váhu těch všech strašlivých věcí, ke kterým na světě dochází, a dovoluje nám to přecházet je s pocitem „no jo, to je všechno jen zkušenost a tak je to vlastně v pořádku.“
Ve skutečnosti NIC takového netvrdím. Neexistuje ŽÁDNÁ omluva pro JAKÝKOLI DRUH UTRPENÍ! Je pravda, že jsme tu, abychom zažívali, ale to neznamená, že bychom měli prožívat všechna ta hrůzná utrpení nebo že by snad ta utrpení byla nějak“v pořádku.“ Skutečností zůstává, že fyzický svět nám nabízí přehršle možných zkušeností. Vlastně tolik, že ve skutečnosti není potřeba zažívat pekelná muka jen proto, abychom je zažili. Naší vlastní nejvnitřnější podstatou je radost, mír a spokojenost; zažívat opak v nějakém větším rozsahu je nezdravé.
Jediným užitečným aspektem zakoušení agónie a utrpení je naučit se, jak je více NEZAŽÍVAT! NEJSOU to stavy, po kterých bychom přirozeně toužili a pokud je to možná, tak by jim mělo být zabráněno. Samozřejmě, že sama podstata fyzického světa a svoboda jednání v něm toto může učinit nemožným, protože jsme koneckonců všichni cítícími bytostmi. Všichni můžeme očekávat svůj díl bolesti, ale není omluvitelné tyto negativní aspekty podporovat. Tím nejlepším, co můžeme udělat, je soustředit se na lásku a pozitivitu, které mohou z takových bolestných okamžiků povstat, pokud jim tedy dáme k tomu příležitost. Měli bychom usilovat o ukončení veškerého utrpení kdekoli na světě!
Astrální projekce/mimotělesné zážitky:
Chtěl bych zde jasně prohlásit, že to, čemu říkáme „mimotělní zážitky“, má v zásadě špatný název. Je pravdou, že se odpočatou nacházíme v CELÉM kontinuu vědomí současně, přičemž naše Primární ohnisko je v „nějaké jeho části,“ tj. v Ohnisku 1, 3 nebo 4. Když je to Ohnisko 1, jsme primárně SOUSTŘEDĚNI na naše fyzická těla, skrze která zažíváme okolní svět a pomocí kterých komunikujeme, ale to neznamená, že bychom byli UVNITŘ! Když pak projektujeme, dočasně přesouváme naše soustředění z Ohniska 1 někam jinam, ale NEOPOUŠTÍME svá těla, protože jsme nikdy vlastně nebyli UVNITŘ!
Co se týče průzkumů fyzična, když jsme zrovna „mimo tělo“, tak v takovém případě jde o to, že se soustředíme mimo něj, nikoli, že bychom jej opouštěli. A teď, je docela dobře možné i nadále pokračovat ve vnímání fyzického světa jakožto bodu, na nějž se soustředíme, ale pokud na to nejsme zvyklí, může pak být obtížné řídit svůj pohyb a správně vnímat. V takové případě může být řešením (automatické) vytvoření energetického dvojníka, na kterého se soustředíme, a kterého pak používáme pro navigaci a pociťování věci okolo nás. Toto je tak zvané „éterické tělo“ nebi-li astrální dvojník, o kterém se někteří lidé zmiňují. Éterické tělo trvá jen tak dlouho, dokud je ho třeba, a když se pak pozorností vrátíme zpět do fyzické reality, opět se rozplyne. Toto energetické tělo může nabýt mnoha tvarů a forem podle očekávání projektující osoby; nicméně jich pro zaostření pozornosti mimo fyzickou realitu není potřeba, přestože se objevují poměrně běžně.
Na druhou stranu termín „astrální projekce“ je běžně používán při odkazu na cesty do astrálního světa, resp. Ohnisek 2 a 3. V Ohniscích 2 a 3 je proces „tvorby těla“ stejný, ačkoli je pro lidi, kteří si tělo tvoří, daleko snazší, a také jsou pociťována mnohem „skutečněji“ než dočasná těla vytvořená pro projekce do fyzické reality. Ačkoli lidé, kteří jsou primárně usazeni v Ohnisku 3, na sebe mohou vzít libovolnou podobu, většina lidí na sebe bere automaticky podobu podobnou té z jejich předchozí fyzické existence, konkrétně většinou z období jejich tělesného rozkvětu, tj. když jim bylo 25 až 30 let. Samozřejmě, že zde zjednodušuji, ale je to docela běžné.
Dalším bodem, který stojí za zmínku, je to, že to naše přetrvávající touha zůstat primárně soustředěn ve fyzické realitě způsobuje, že naše spojení s fyzickou stránkou je tak pevné a naše tělo tak zůstává při životě. Jakmile „trvale“ přepneme naše soustředění na jiné místo, naše napojení na fyzické tělo se přeruší a tělo umírá. Jinak řečeno – tělo není zdrojem mysli, ani neudržuje mysl při životě; ve skutečnosti mysl udržuje při životě tělo; jakmile se mysl rozhodne trvale odpojit, fyzické tělo umírá.
Zóna skutečného času (RTZ):
Když se bavíme o fyzické projekci, mluví lidé často o fyzickém světě a sousední „nárazníkové zóně“. Tato zóna je jako přesná paralela fyzického světa a jedná se o místo, kam projektujeme, když se snažíme ovlivňovat fyzický svět nefyzickým způsobem. Kdysi jsem představu nárazníkové zóny mezi fyzickým a astrálním světem přijímal, ale nyní už ne. Nyní věřím, že to, čemu říkáme nárazníková zóna nebo RTZ, je celé ve skutečnosti součást fyzického světa. Jde o to, že Ohnisko 1, nebo-li RTZ je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší než to, co dokážeme z naší fyzické perspektivy vnímat. Myslím, že bychom tomu mohli říkat Širší fyzično. Nedostáváme se „ven“ z těla. Jen jste tak říkajíc poodstoupili od přední linie ve smyslu místa ukotvené své pozornosti k širší realitě. Nemůžete jít „ven“ od někud, když jste tam nikdy nebyli „uvnitř“. Pokud někdo přesune své umístění z bodu a do bodu a, tak to samozřejmě předpokládá, že nejprve v tom bodě a vůbec byl. Pokud budu chtít jít z jedné místnosti do druhé, je zapotřebí, abych nejprve byl v té první.
Z pohledu těla však v onom první místnosti nejsme, jen se jakoby z dálky soustředíme do jejího středu. Zkuste si představit, že se do oné místnosti díváte z dálky teleobjektivem, a pak zaostříte do místnosti druhé. V jistém smyslu se jedná o právě takovýto krok.
Fluktuace reality:
Lidé projektující do RTZ často mluví o „fluktuacích reality“. Například se vznášíte ve svém pokoji, díváte se dolů na své tělo a vše vypadá tak, jako byste byli ve fyzické realitě, až na to, že venku je teď jasný den. A počkejte – ty dveře jsou na špatné straně pokoje! Tyto fluktuace nejsou ve skutečnosti fluktuacemi, jedná se o „překrývání“. Víte, Ohniska 1, 2, 3 a 4 na sobě nesedí hezky zarovnaně. Ve skutečnosti jsou do sebe zapletené, propletené, jako třeba jednotlivá vlákna lana. Můžete prožívat Ohnisko 1 a „zároveň“ prožívat překrytí z Ohniska 2 nebo dokonce 3. To se, jak předpokládám, stávalo mystikům při jejich vizích. Zažívali překrytí Ohniska 2, viděli třeba Ježíše nebo kohokoli jiného, a to ve scéně Ohniska 1. Výsledek je bezešvý, takže byste ve skutečnosti viděli, jak se Ježíš prochází kolem po parkovišti nebo kdekoli jinde, podle toho, kde byste zrovna byli. Manifestace božství mohou být rovněž takovými překrytími, možná Ohnisek 1 a 3, kdy je pro svědka a „ducha“ (tedy někoho pobývajícího v Ohnisku 3) možné se navzájem vnímat. S rostoucími zkušenostmi je možné tyto překrytí nebo fluktuace, jak se jim říká, udržovat na minimu: potřebujete se naučit udržovat svoji mysl během projekcí do RTZ co nejvíce soustředěnou a emočně neutrální, a časem byste měli být schopni procházet RTZ s větším stupněm přesnosti.
Paralelní vesmíry:
Širší fyzično je velmi zajímavou oblastí, kterou teprve začínám poznávat. Když se pouštíte do jeho průzkumu, narazíte na všemožné druhy rourovitých konstrukcí, astrálních bran a všelijakých zvláštních a úžasných vstupních struktur. Nyní věřím, že alespoň některé z nich mohou vést do jiných paralelních vesmírů. Neexistuje pouze ten jeden vesmír, který vidíme. Ačkoli je nesmírně veliký, zdá se, že jsme stejně tak vytvořili i spoustu dalších. Některé jsou tomu našemu velmi podobné, jiné zase naprosto odlišné. Mám v dané situaci dojem, že jsou velmi blízko u sebe, ale na odlišných vibračních hladinách. Je naprosto možné mezi těmito paralelními vesmíry „cestovat“. Zkušený projektující to může dokázat (zatím ale ne ve fyzické rovině) průnikem podél myriád rourovitých struktur, které vzdálené oblasti různých říší fyzických vesmírů mezi sebou spojují. Mám za to, že právě to se skrývá za cestami Monroea do Ohniska 35, o kterých se zmiňuje ve své knize. Nikdy jsem nenašel přesnou paralelu pro jeho Ohnisko 35 a myslím si, že se opravdu mohl dostat na křižovatku sousedních fyzických dimezí. Ale místo toho, aby tyto křižovatky ležely tak říkajíc „za Ohniskem 27“, je možné, že jsou si ve skutečnosti mnohem blíž, někde na úrovni Širší fyzické reality nebo RTZ. Tato oblast, stejně jako další aspekty Širší reality, si vyžaduje dalšího zkoumání.
Příležitosti k získání důkazů
Vždycky říkám, že jediným způsobem, jak si člověk může „dokázat“ zážitky sám sobě, je získat znalosti činností, které nejsou spolu provázané. Projekce, jakmile je zvládnuta, je skvělou příležitostí si takové důkazy ověřit. Tuhle jsem měl celkem nedávno projekci do RTZ, a viděl jsem venku velikou dodávku, jak rozváží pečivo. Vrátil jsem se zpět do fyzické reality, hodil na sebe nějaké oblečení a vyběhl ven na cestu k pekárně a dodávka tam byla. To je jen jeden příklad, ale jakmile si to uděláte několikrát, zbývající pochybnosti ohledně těchto zážitků se velmi rychle rozplynou.
4) Ohnisko 2 podrobněji
Oblast kontinua vědomí, kterou nazývám Ohniskem 2, je velmi zajímavá. Na rozdíl od Ohnisek 1, 3 a 4 se jedná o takovou oblast vědomí, kterou můžete zažívat jen vy sami. Jedná se o individuální konvenční realitu, do které nemá přístup nikdo kromě vás.
Ohnisko 2 je pohledu Ohniska 1 tak říkajíc sousední vnitřní oblastí. Vše, co se kdy přihodilo nebo k čemu dojde v Ohnisku 1, má počátek v Ohnisku 2. Jde o sféru lidské imaginace; odtud přicházejí nápady, dojmy, pocity, atd. Každý projev, ke kterému dojde v Ohnisku 1, naprosto každý, každý plán, záměr, jakékoli umělecké dílo bez výjimky pochází z Ohniska 2.
Ohnisko 2 je místem, které staří průzkumníci začali nazývat astrálem. Je naprosto možné do něj vstoupit a prožívat vše, co vás jenom napadne, v dokonalých 3D kulisách. V této oblasti většina z nás prožívá své sny. Pokud si člověk rozvine během snění dostatek sebeuvědomění, dosáhne lucidního snění. Pokud záměrně použije nějakou „projekční techniku“, tak pak často může do tohoto prostoru vstoupit s jistými očekáváními, které se pak projeví jako zážitek „astrální projekce“ odlišný od běžného nebo lucidního snu. Jedná se však v zásadě o to samé. Tím odlišným je jen úroveň vaší pozornosti a očekávání.
Klíčovou věcí ohledně Ohniska 2 je to, že veškerá vaše přesvědčení se před vámi projeví v dokonalém 3D obraze! Protože je Ohnisko 2 rozdělené na spoustu částí plných různých vašich přesvědčení a myšlenkových konstrukcí z vašeho života, můžete se jimi podle libosti procházet.
Jsou tu nepřeberné možnosti zábavy a radostí. Osobně se například nejradši probírám všemi svými vzpomínkami z dětství. Vše, co jste kdy ve svém životě cítili, mysleli si, viděli, atd. můžete zde v Ohnisku 2 prožít v neuvěřitelných detailech. Absolutně všechno, co vaše smysly během života zaznamenaly, a myslím tím NAPROSTO všechno, je jimi nahráno a „uloženo“ v Ohnisku 2, a rovněž veškeré vaše sny. V Ohnisku 2 probíhá naše každonoční snění, takže jsme s tímto Ohniskem docela dobře obeznámeni.
Když se zapojíte do jednání v Ohnisku 2, zjistíte, že obyvatelé tam jsou ve svých schopnostech poněkud omezení. To proto, že se jedná o vaše vlastní výtvory. Snové postavy jsou typickými příklady takovýchto výtvorů. Když jste uprostřed snu v Ohnisku 2, je vaše pozornost obvykle omezená, obvykle jen na probíhající scénář, takže si toho ani nevšimnete. Když do Ohniska 2 vstoupíte plně při vědomí a budete se snažit zapojit s přítomnými postavami do konverze nebo je budete chtít přimět k tomu, aby udělali něco jiného, než čemu se zrovna věnují, tak si brzy povšimnete něčeho podivného. Budou na vás působit tak nějak mdle, jako by ani nebyly při sobě. To je asi největším rozdílem mezi Ohnisky 2 a 3. Někteří lidé se mne ptají, jak jsem schopen rozlišovat mezi snovými postavami z Ohniska 2 a skutečnými lidmi z Ohniska 3. Nedělejte si hlavu – to prostě poznáte. Lidé v Ohnisku 3 se zapojují do spousty aktivit, smysluplně s vámi komunikují a jejich jednání nejste schopni předvídat, jako tomu je třeba v Ohnisku 1. Jakmile budete mít trochu více zkušeností z Ohnisek 2 a 3, tak vám to bude hned zřejmé.
Měl bych také poukázat na to, že ačkoliv se jedná jen o vaši vlastní oblast, kterou ostatní nemohou přímo zažívat, je stále možné s někým, kdo je v Ohnisku 2 (třeba např. ve snu – což je Ohnisko 2 s omezenou pozorností) komunikovat. Někdo zvenčí, třeba z Ohniska 3, se může pokusit komunikovat s danou osobou v Ohnisku 2 třeba telepaticky, a tato komunikace se může projevit ve snovém světě snící osoby, možná dokonce jako reprezentace komunikujícího. Komunikující může se štěstím pozvednout úroveň uvědomění snící osoby pozvednout z Ohniska 2 do Ohniska 3, kde je pak možné setkání tváří v tvář. K tomu může dojít naprosto plynule a je to dalším příkladem prolínání, v tomto případě Ohnisek 2 a 3. tak je možné, aby „zesnulí“, použijeme-li tohoto zastaralého termínu, komunikovali ve snech s těmi, kdo jsou dosud ve fyzické realitě.
Objevitelé z dob minulých se nejspíš dostávali tak asi sem. Někteří z nich se pokoušeli vykročit „za“ Ohnisko 2, ale povětšinou je zastavily jejich vlastní předsudky, když došli k 3D temnotě nebo-li oblasti Ohniska Z. V té době se bralo vážně nebezpečí ze zabloudění nebo z napadení démony z temných zákoutí Prázdnoty. Takové příběhy pak byly pokládány za „fakta“, stejně jako tvrzení, že se člověk nemůže pohybovat rychleji než 40 km za hodinu, jinak se mu rozpadne tělo.
Ale v dnešní době již víme, že ona Prázdnota je 3D Temnota mezi Ohnisky 2 a 3. Pro následovníky Monroeova učení se jedná o Ohnisko 21. Jak prosté. Žádné pověrčivé nesmysly. Prostě si upevněte svůj záměr a jděte do toho.
Takže když se dostanete do 3D Temnoty, napojujete se vlastně na Ohnisko 3, resp. to, čemu se začíná říkat Přestupní oblast, kde se dostanete do kontaktu s dalšími velmi skutečnými lidmi, kteří už nejsou jen snovými postavami z Ohniska 2. Naše pozornost se obrací k Ohnisku 3.
