nedá mi to, abych u metod a technik neupozornila na naprostý nesmysl s názvem: mapování snů – dream mapping.
Dostala se mi do ruky kniha „Hackeři snů“, kde se tahle „metoda“ popisuje. Lucidní snění tam degradují na „nezáživné hledání rukou“
a svoje mapování označují za nejkvalitnější a nejúčinnější metodu pro práci s LD. 
Doporučují zaměřit se na snové prostředí, zapisovat a mapovat si snová místa a postupně poskládat ucelenou mapu. (Přiznám se, že na konec knihy jsem se nedostala...)Je to nesmysl ze dvou důvodů:
1) snová prostředí vzájemně nesouvisí – sen je charakteristický tím, že nikdy nedokážeme říct, jak jsme se na určité místo dostali; sen začne a my se prostě někde objevíme; propojení mezi místy neexistuje
2) snové prostředí je nestabilní – když se ve snu podíváme z okna a pak po nějaké době znovu – rozhodně nikdy neuvidíme stejnou krajinu/okolí. Tak jako je nestabilní naše ruka, obsah nádoby, obličej snové postavy, stejně tak se proměňuje i prostředí. Jak byste chtěli zanést do mapy, že okolo domu je pole, když za několik vteřin bude okolo téhož domu hornatá krajina s lesy a za dalších několik vteřin silnice s hustým provozem...?
Podobně vtipný by byl úkol „vytvořit snový anatomický atlas člověka“. Ruka má 0-17 prstů v různém uspořádání, ruka sama vychází většinou z ramene, ale příležitostně může i z břicha nebo zad, počet rukou se odvíjí od momentální potřeby... apod.
Něco, co je tak ohromně proměnlivé nelze zmapovat. Jak zmapujete inkoustovou kaňku kápnutou do sklenice vody?
Je dobré držet se návodů z kvalitních knih...
