Pošlu na tebe manžela… Já chápu, proč pořád otravuješ s tím, že svobodná vůle je pochybná a možnost volby je jen zdánlivá: můžu si dojít pro vysavač – což nepřipadá v úvahu, protože jsem na to moc líná; můžu to nechat rozsypaný – což neudělám, protože bych dostala po tlamě od manžela; můžu nařídit synovi, aby to uklidil – což je škoda energie, protože bych to musela stejně douklidit sama. Takže můj pocit, že mám svobodnou vůli a možnost volby, je jen můj pocit a ve skutečnosti se vezu ve scénáři…
Ale když se na to budeme dívat z tohohle úhlu pohledu, že: „Svobodná volba je jenom pocit, protože naší volbu už dopředu určují spíš stereotypy, geny, zkušenosti a reálné možnosti…“, tak je otázka svobodné vůle v ND o ničem.
Abychom mohli diskutovat na dané téma, asi bychom měli přijmout variantu pohledu, že se v životě můžeme svobodně rozhodovat. Pak vidím rozdíl mezi svým rozhodováním v reálu a ND jen ve kvalitě snu. Pokud je sen mlhavý, moc se tam neprojevuji a po probuzení mi děj z většiny uniká, tak tam svobodné vůle asi moc nebylo. Ale když se jedná o standardně kvalitní sen, který je těžké odlišit od reality (úspěšně odolal luciditě), tak mám pocit stejných rozhodovacích možností jako v reálu.
Coby beruška jsem se mohla začít bát a odporovat matce, že z pařízku neskočím, ale byla jsem v náladě, že to chci zkusit, tak jsem možnost nelítat nevyužila…
Za sebe bych to shrnula, že čím bdělejší vědomí v ND, tím větší uvědomění „já konám/já určuji, co udělám“.
Jé - to je vlastně to, co říká Eckhart Tolle. Lidi většinou fungují na autopilota - vezou se ve scénáři, ponoření do šedého děje. Ale když zvýší bdělost, mají ostřejší, kvalitnější, barevnější prožitek přítomnosti.
Jo a až budeme osvícení, tak změníme úhel pohledu na: nikoli já konám, ale JÁ koná skrze mě.
Takže zase žádná svobodná vůle.
.
.
