WILD technika

[mhi]

Je to "generalizovana" bolest tela. Pokud bych nemel pouzit slovo generalizovana, pouzil bych "periferni vyjma hlavy". V bdelem zivote jsem typove takovou bolest nikdy nezazil. Jednoduse me to nuti se pohnout a rozrusit si tim relaxaci. Pokud bolest ignoruji, stale se stupnuje az se stane nevydrzitelnou. Po pohybu libovolne casti tela bolest okamzite mizi.

Clanek jsem taky jen proletl, ale trans tam definuji pouze symptomaticky (frekvence vln mozkove cinnosti) a neodlisuji od jinych ASC. Vypada to, ze si budu muset postavit EEG

[Refly]

Jednoduse me to nuti se pohnout a rozrusit si tim relaxaci. Pokud bolest ignoruji, stale se stupnuje az se stane nevydrzitelnou. Po pohybu libovolne casti tela bolest okamzite mizi.

Jo, něco podobného jsem při zkoušení WILDu zažil. U sebe bych to nenazval přímo bolestí, ale je to prostě celkový nepříjemný pocit, který mě nutí pohnout se. Po pohybu tento pocit ihned zmizí. Pokud to člověk ignoruje a nepohne se, tak se ten pocit poměrně rychle stupňuje/zhoršuje. Po chvíli je pro mě tak extrémně nesnesitelný, až se nakonec pohnu...

Ale zažil jsem to asi jen 3x... A už je to dlouho (minimálně 2-3 roky).

[Daiv]

S tou bolestí nevím, to slyším prvně. Nicméně, ja pro WILD využívám fintu, bez které bych to nedal. Chce to se zamyslet, když člověk lehne do postele s úmyslem si odpočinout nebo spát, jak snadné je dosáhnout změněného stavu vědomí, tedy spánku? Nevrtíme se, nic nás nesvědí, nic nás nebolí, nesnažíme se odbourat nechtěné rušivé myšlenky, zachovat si soustředění, nic nás nenutí se po nějaké době pohnout a pokud ano, tak to prostě uděláme (přetočíme se na bok, apod.), a co, stejně usneme. Tak k tomu přistupuju, vždy si jdu lehnout s tím, že je mi jedno, jestli usnu nebo ne, neřeším tedy mnohokrát zmíněné problémy spojené s relaxací. To, co umím, je rozpoznat usínání a zachovat si při něm vědomí, dostat se tím do transu a klidně i hlouběji. Pokud bych to bral z opačného konce, bez využití obyčejného usínání, asi by se mi to nikdy nepovedlo. Usínání je přítel, všichni jej známe a co je hlavní, všichni jej umíme. Usínání je vstupenka do expresu. Jak dlouho vědomě relaxujete než se opravdu uklidníte a začnou první přiznaky hlubších stavů? Na druhou stranu, jak dlouho usínate, když chcete jednoduše spát? Je to neporovnatelný, nechápu, proč toho lidé nevyužívají, proč to neuchopí z tohoto konce, usínání nevyžaduje usílí, je to rychlovka. A že je obtížné zachovat si při usínání vědomí? To určitě ano, jinak by to dělal každý, ale rozhodně to není obtížnější než pokoušet se o změněné stavy vědomí vědomou relaxací. Co se pak týče polohy, je pravda, že preferuju leh na zádech, ale mnohokrát jsem "cestoval" i na boku a ničemu to nevadilo. Žádné zbytečné restrikce tedy, lehnout jak je to člověku pohodlné a pracovat s usínáním.

[Refly]

Tak k tomu přistupuju, vždy si jdu lehnout s tím, že je mi jedno, jestli usnu nebo ne, neřeším tedy mnohokrát zmíněné problémy spojené s relaxací. To, co umím, je rozpoznat usínání a zachovat si při něm vědomí, dostat se tím do transu a klidně i hlouběji.

Je to neporovnatelný, nechápu, proč toho lidé nevyužívají, proč to neuchopí z tohoto konce, usínání nevyžaduje usílí, je to rychlovka. A že je obtížné zachovat si při usínání vědomí? To určitě ano, jinak by to dělal každý, ale rozhodně to není obtížnější než pokoušet se o změněné stavy vědomí vědomou relaxací.

Wow... Tak tenhle názor jsem snad nikde jinde ještě nečetl, ani na zahraničních webech (myslím jen články, zahraniční fóra nečtu).

Já to už delší dobu (několik měsíců) dělám přesně takhle. Ty nekonečné pokusy s WILDem, kdy jsem ležel přes 30 minut na zádech, snažil se neusnout, resp. neztratit vědomí už jsou dávno pryč. To nikam nevedlo a akorát jsem ztratil klidně i hodinu spánku.

Nyní to dělám přesně jako ty - prostě si lehnu, jako obvykle (ve smyslu normálně se uvolním a nebráním se usnutí), také preferuji polohu na zádech. Nebráním se usnutí, nepotlačuji náhodné myšlenky, jen se snažím pasivně udržet vědomí a jsem prostě zvědavý co se bude dít dál.

Nezkouším to úplně každý den, ale zkouším to často (tak 4-5x v týdnu). A neomezuji se denní dobou - když se rozhodnu to zkusit, tak to bývá večer, v noci i při odpoledním zdřímnutí.

Bohužel se mi to zatím ani jednou nepovedlo. Zkoušel jsem všechno možný - od pasivního pozorování temnoty před očima, přes poslouchání/vnímání vlastního dechu až po počítání čísel v duchu.

Když pak vždy ráno přemýšlím co se nepovedlo tentokrát, tak bych řekl, že z 90 % se nechám unést náhodnou myšlenkou, neudržím koncentraci a usnu. Ve zbylých 10 % si uvědomím, že usínám a jemně se vrátím k pozorování temnoty, poslechu dechu nebo počítání. Jenže nakonec usnu tak jako tak a nevím "proč" - nejsem si schopný vybavit jak/kdy/proč jsem se přestal soustředit na svůj dech nebo počítání.

Takže jsem se prakticky nikdy nikam nedostal ve WILDu. Ani k hypnagogickým obrazcům (ale ne každý je při WILDu musí nutně zažívat). Akorát, jak jsem psal výše, jsem asi 3x zažil ten extrémně nepříjemný pocit, který mě donutil se pohnout. Ale to bývalo ještě při těch dlouhých relaxacích a nedokázal jsem to už zopakovat...

Nemam tu schopnost jako ty, abych dokázal rozpoznat usínání a udržet si vědomí... Ale zatím ještě pořád věřím tomu, že se WILD dá prostě naučit (správným) tréninkem...

[sheepeck]

...Svuj web chci pojmout jinak nez je standardem, a to s maximalnim zamerenim na to jak jsem zacinal, co jsem osobne prozil, vyzkousel a popisu tam taky svoji osobni techniku...

...Uz jen ty prozitky pri navozovani jsou tak pestre, ze o tom ve volnych chvilich pisu clanek...

Chtěl bych se zepat: je už možné si někde tvoje zápisky přečist?

[mhi]

S tou bolestí nevím, to slyším prvně. Nicméně, ja pro WILD využívám fintu, bez které bych to nedal.

[...]

Co se pak týče polohy, je pravda, že preferuju leh na zádech, ale mnohokrát jsem "cestoval" i na boku a ničemu to nevadilo. Žádné zbytečné restrikce tedy, lehnout jak je to člověku pohodlné a pracovat s usínáním.

Mam u sebe 3 poznatky. Kdyz mam ucpane dutiny (a ted' to bylo hned nekolikrat, tzn. hypotezu jsem overoval nekolikrat), nemam nejmensi problem usnout na zadech (jinak se v horsim pripade probudim rano s bolesti hlavy, nebo alespon totalne zabetonovanymi dutinami). Kdyz mam dutiny ciste, aktualne NEMUZU usnout na zadech (neprijemne pocity mne donuti mne otocit se treba na bok). No a do tretice rozdil v tom jestli bude ASC / WILD v poloze u sebe vidim, brichem dolu mi to jde jen vyjimecne. Kdyz spojime posledni 2, vychazi mi z toho, ze z nejakeho duvodu mam aktualne lehce "zablokovane" moje nocni silenstvi. Hypoteza k overeni je, ze to je z nedostatku spanku.

A potvrzuju, ze cesta udrzeni vedomi pri prechodu do spanku je resenim. Podle toho co tu psal sheepeck a jak jsem odkazoval studii k Yoga Nidra se da udrzet vedomi do ruznych NREM i REM fazi. Docela by mne zajimalo, jestli Daiv projde standardne usinani (hypnagogie)-S1-S2-S3-S4-REM, nebo ma rovnou REM.

[Daiv]

Dost dlouho plánuju, že sepíšu svoje poznatky do nějaké ucelené podoby, ale vzhledem k nedostatku času jsem se k tomu ještě nedostal. K těm stádiím usínání. Stručně, po zalehnutí a uvolnění začnu vnímat hypnagogické vize, když je nechám bez zaujetí běžet, usnu. Pokud je začnu zkoumat, postupuju dál do transu. Tento bod je zvláštní, protože občas začnu pociťovat příznaky transu jako první a hypnagogie se s tímto stavem pak prováže. Je dost možný, že na posloupnost má vliv moje aktuální únava, odhodlání s různým cílem (někdy chci prostě spát, někdy chci cestovat), apod. Každopádně, trans je před nástupem zážitku vždy přítomný. Popsal jsem jej mnohokrát, táhlé zpomalené prostředí, točí se hlava. První stádium je příjemné, prohloubené stádium transu je pak nepříjemné. Pokud člověk nepříjemné pocity dotáhne do "maxima" (silný zvuk a něco jako bolest v oblasti hlavy), nastane pravděpodobně krátka ztráta vědomí, "klapka" a v mžiku naskočí obraz a zvuk. Není to plynulé a pozvolné jako DILD, v jednom okamžiku ustoupí všechny nepříjemné pocity a bolesti a v druhém naskočí perfektní obraz. Vždy je můj první dojem takový, že jsem se prostě probudil a otevřel oči, ležím na zádech a dívám se na strop. Tak moc je to reálné a intenzivní, dodnes mi z toho běhá mráz po zádech. Nikdy jsem tuto schopnost pořádně nevstřebal, každý zážitek je stejně emočně hluboký, jako tehdy ten první před téměř 20 lety. Za pocity do jisté míry může také ten kontrast, bolest a závratě při nástupu a náhlý ústup těchto hrůz a následná pohoda a klid při projekci. Zvlášností může být, že po DILD se vnímám jako jako člověk s identitou. Chodím, běhám, můžu vzlétnout, používat ruce a nohy. Po WILD se vnímám jako pouhý bod vědomí vznášející se v prostoru. Při pohledu pod sebe není vidět tělo, nohy, apod. Po WILD jsem také zaznamenal přehnanou fascinaci okolím, zkoumat vysoce detailní předměty kolem sebe je jako droga, které se nejde nabažit. Při projekci se dívím sám sobě, proč běžným předmětům v reálném životě nevěnuju více času, přijdou mi dokonalé, hodné dlouhého obdivu. Nicméně, po probuzení si říkám, co jsem to za blba, že jsem mohl dělat něco rozumějšího, než dlouhé minuty zírat na kliku od dvěří Atd., asi se už opakuju, už jsem to tu psal, jdu raději makat

[Coatl]

Fascinující... (Vim, že už jsem to říkal, ale vážně mě fascinuje, že někomu to takhle jednoduše a čistě funguje.)

A zajímavý je, že každýho tak fascinuje právě klika u dveří Já už v lucidním snu taky zkoumal kliku od dveří a překvapovalo mě, jak je... zahnutá nebo co. Ten typoň, co má populární videa na astrální cestování, taky nadšeně mluvil o klice u dveří.