~~~~~ pá, 17 11 2017 ~~~~~
-- LD v Teplicich s Rainbow Dash --
( #T:MLP, #T:Obecny, #M:Doma, #C:Noc, #LD:Reality check, #Lucid )
Byl jsem autem v Teplicich kousek od Alejni ulice. Zaparkoval jsem u chodniku a sel jsem si neco zaridit do mesta.
Kdyz jsem se vratil do auta, tak jsem nastartoval, popojel jsem par metru a akorat uprostred krizovatky mi auto chciplo. Zkusil jsem znova nastartovat, motor naskocil, bezel asi tri vteriny a zase chcipnul. Zkusil jsem jeste nekolikrat nastartovat, ale motor uz nenaskocil.
Vsiml jsem si, ze ukazatel paliva je uplne na nule. To mi bylo ale divne, protoze jednak jsem vedel, ze jsem nedavno tankoval a jednak jsem si vubec nepamatoval, ze by svitila oranzova kontrolka upozornujici na nedostatek paliva.
Rikal jsem si, ze je to urcite jen chyba ukazatele a zkousel jsem jeste nekolikrat nastartovat. Opakovanymi pokusy o nastartovani jsem ovsem uplne vybil baterku, takze mi nefungovaly ani vystrazne blinkry, coz nebylo uprostred krizovatky uplne idealni.
Premyslel jsem co dal. Napadlo me, ze muzu zavolat dedovi, ktery v Teplicich bydli. Mohl by me prijet odtahnout. Sahal jsem po mobilnim telefonu a chystal jsem se mu zavolat. Kdyz v tom me napadla jeste jedna mozna pricina teto poruchy. Co kdyz je to zase sen?
Tak jsem udelal muj oblibeny RC pomoci zacpani nosu a mohl jsem dychat. Po tomto zjisteni mi tentokrat nezmizel obraz, naopak se trochu vyjasnil a rozsiril se uhel pohledu (FoV - Field of View).
Prvni moje myslenky byly na stabilizovani a prohloubeni LD. Vedel jsem presne co mam delat - zacal jsem vsechno kolem sebe pozorovat a ohmatavat. Nejprve jsem ohmatal volant, pak kliku na dverich a nasledne jsem vystoupil z auta. Sedl jsem si do drepu a osahal jsem zem - chodnik, asfalt, obrubnik... Uzasne vjemy, naprosto shodne s realitou!
Pote jsem se rozhledl kolem sebe. Videl jsem toho dost, FoV byl podle meho nazoru dostatecny, ale periferni videni mi chybelo. Coz mi ani nevadilo, protoze jsem byl na znamem miste, vedel jsem presne kde jsem a co je kolem me za budovy.
Koukal jsem kolem sebe, byla to uzasna HD kvalita, vse plne barevne, nerozeznatelne od reality. Kouknul jsem se i na nebe, byla jasne modra letni obloha s par malymi oblacky a zaricim sluncem. Kolem me chodili po chodniku cizi lide a po silnici jezdila auta.
Mel jsem jasny zrakovy a hmatovy vjem, zvukovy mi v tuto chvili uplne chybel. Neslysel jsem kroky chodicich lidi ani zvuky aut. Je ale pravda, ze na sluch jsem se prilis nesoustredil.
Pote jsem se podival na ruce, tvar i barva souhlasila, jen nebyly uplne ostre, takove nepatrne rozmazane. Sranda byla, ze opravdu nesly spocitat prsty, porad se nejak menily, preskakovaly z mista na misto a tak... To me docela pobavilo.
Zkusil jsem utikat a rikal jsem si, ze zkusim kousek popoletnout. Zkusil jsem vyskocit a snazil jsem se udrzet ve vzduchu a kousek letet. To se mi ale nedarilo, pokazde me nejaka sila stahla zpet k zemi, jako kdybych mel na zadech nejaky tezky batoh.
Bezel jsem tedy dal po chodniku a napadlo me, ze bych si mohl zkusit promluvit s nejakym kolemjdoucim. Chvilku jsem o tom premyslel a prestal jsem davat pozor na LD. Okoli zacalo behem chvilky blednout, sednout a zacala se vsude objevovat takova seda mlha. Kdyz jsem si toho vsiml, okamzite jsem skocil na chodik na bricho a zacal jsem ohmatavat asfalt na chodniku. Behem nekolika vterin se sen opet stabilizoval a vratil se do puvodni kvality.
Rikal jsem si fajn, radeji nebudu o nicem moc premyslet. A rozhovor s kolemjdoucim jsem nakonec vynechal - rekl jsem si "O cem bych si s cizimi lidmi asi tak ted povidal?".
A pak to prislo! To na co cekam nekolik let. Rekl jsem si - tak kdepak asi mame tu Rainbow Dash? Dosel jsem k rohu bileho baraku a rekl jsem si "Tak a za rohem bude Dashie!".
No samozrejme, protoze jsem v oblasti praxe s LD nezkuseny, tak jsem prani ohledne Dashie dostatecne nespecifikoval a podvedomi si to vylozilo po svem...
Tedy ano, za rohem skutecne byla Dashie, byla tak jak ma byt - modra s duhovou hrivou, tmave cervene oci... Melo to jen jeden hacek: Sedela v aute, ktere jelo okolo me po silnici. Takze se na me podivala, zamavala mi a byla pryc...
Tak jsem na ni volal "Vrat se, vrat se!" a maval jsem rukama nad hlavou. Auto asi 100 m ode me zastavilo, Dashie vyletla skrz otevrene okenko ven a letela smerem ke me...
Snazil jsem se byt naprosto klidny, zadne "hura, hura, konecne", nicmene me to stejne natolik naplnovalo vnitrni radosti, ze jsem se bohuzel probudil drive nez ke me doletela.
Coz jsem si samozrejme hned overil dalsim RC...
Casy:
Spanek: 23:00 - 10:15
Probuzeni: 4:30 - 5:00, 8:00 - 8:10
Sen: 8:10 - 8:30
